Jiné právo

ZAPOMEŇTE NA TO, ŽE PRÁVO JE „SOUBOREM PLATNÝCH PRÁVNÍCH NOREM“. SKUTEČNÉ PRÁVO JE JINÝ SVĚT: JE TO INTELEKTUÁLNÍ VÝZVA, KONTEXT, ZÁBAVA, UMĚNÍ, POSLÁNÍ, ŽIVOT… TENTO BLOG PŘINÁŠÍ NOVINKY A NÁHODNÉ POSTŘEHY ZE SVĚTA JINÉHO PRÁVA.

Zkoumejme tresty za znásilnění. Ale pořádně.

18. 2. 2018, 22:41 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify; Koncem minulého roku vyšla zpráva organizace a href=http://www.profem.cz/shared/clanky/550/A5-JenAnoJeAno_WEB.pdf target=_blankProFem/a, jejímž jedním z cílů bylo popsat „jakými úvahami se české soudy řídí při rozhodování v případech znásilnění“. Na základě této analýzy její autorka Veronika Ježková činí doporučení pro zpřísnění trestních sazeb. Tato zpráva i doporučení v nich obsažená ale mají několik základních nedostatků. br /a name=’more’/anbsp;/divdiv style=text-align: justify;Tím hlavním je, že ignoruje jednu ze základních zásad ukládání trestů - individualizaci trestu k okolnostem případu a osobě. Pokud autorka dochází k závěru, že každému pachateli znásilnění by měl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, tak právě takový závěr jde proti principu individualizace. Každý případ je do určité míry jedinečný. Závěr, že za každý trestný čin by měl být poslán pachatel sedět natvrdo (byť připustíme možnost málo častých výjimek), je možné učinit jen u těch nejhorších a společensky extrémně škodlivých jednání, jako je promyšlená vražda. Jakkoli je znásilnění hrozným a odpudivým trestným činem, závažnosti vraždy nedosahuje. Vražda končí lidský život jednou pro vždy (očima sekulárního právního řádu); nic horšího se člověku stát nemůže. Návrh Profem by přitom posunul trestní sazby za znásilnění natolik, že by se v některých případech blížili právě sazbám za vraždu. U naprosté většiny trestných činů by soud měl mít možnost v odůvodněných případů neuložit nepodmíněný trest odnětí svobody; i tak je naplněna možnost individualizace. br /br / Pojďme se ale hlouběji zabývat touto analýzou. Jejím cílem bylo popsat, proč soudy ukládají určité tresty za znásilnění. To ale zpráva bohužel nečiní. Konkrétně rozebírá pouze dvě odůvodnění z padesáti, aniž by tvrdila, že zrovna tyto dva případy reprezentují i ostatní; média se na tyto případy vrhla a s gustem je reportovala. V podání zprávy ale nemůžeme říct nic jiného, že se jedná o anekdotální případy, které nemohou mít vypovídací hodnotu. V prvním byl při uložení trestu využitý institut mimořádného snížení trestu – a jedná se tak o výjimečný případ. V druhém soudce výslovně zmínil, že preferoval výchovný účel trestu vzhledem k dalším okolnostem před přiměřeností k jednání; otázkou tak není sazba, ale volba účelu trestu. Pokud tedy autorka zmiňuje, že poukazuje na „nesystematičnost, s jakou ukládají tresty za sexuálně motivovanou trestnou činnost“, tak to nečiní. Ve zprávě Profemu se totiž analýza systematičnosti ukládání trestů za znásilnění vůbec nenachází. Je to škoda, protože na jiném místě zpráva velmi systematicky popisuje, jak dochází k znásilnění. br /br / Popisování uložených trestů na konkrétních případech je přitom zásadní pro jakoukoli debatu o stavu ukládání trestů. Kriminologické výzkumy nám totiž ukazují, že pokud neznáme podrobnosti jednotlivých případů, tak jsme přísnější, než pokud je známe. Důležitou částí zprávy, kterou přitom převzala takřka všechna média, jsou statistické údaje o ukládání trestů a o tom, že se ukládá málo nepodmíněných trestů odnětí svobody. Z toho autorka vyvozuje, že uložené tresty jsou příliš mírné. Tento její výrok je pak přinejmenším předčasný. Ve chvíli, kdy o případech, kdy byly tresty odnětí svobody podmíněné odložené, nevíme nic či velmi málo (jako v tomto případě), nemůžeme tvrdit, zda rozhodnutí soudce bylo správné či nikoli. Autorka tedy měla popsat okolnosti a důvody, které vedly soud k uložení podmíněného trestu odnětí svobody; teprve poté by bylo možné diskutovat o tom, zda byly takto uložené tresty příliš mírné či ne. Není možné vycházet z obrázku anonymního pachatele znásilnění; podobně není správné mluvit o anonymních muslimech, sluníčkářích nebo voličích Trumpa; setkání s nimi nám může ukázat, že to není tak černobílé, jak se nám může zdát. br /br / Autorka ve zprávě dále dochází k závěru, že by za znásilnění nemělo být možné uložit podmíněný trest odnětí svobody – proto navrhuje zvýšení trestních sazeb. Tento její návrh je ale teoreticky i prakticky nevhodný. Tuto kritiku rozeberu z několika hledisek: Proporcionality, efektivity a teoretického zasazení do systému ukládání trestů. br /br / Otázka proporcionality již byla zmíněna. Podle návrhu autorky by byl trest za znásilnění dítěte mladší 15 let či vězně 10 až 15 roků. Za vraždu (úmyslné usmrcení) dospělého přitom trestní zákoník stanoví velmi podobný trest: 10 až 18 roků. Pokud by si tak vězeň na spoluvězni vynutil orální sex, měl by být odsouzen k velmi podobnému trestu, jako kdyby ho zabil. Stejně tak pokud by pachatel namíchal dítěti do pití drogu, která by dítě přivedla do stavu bezbrannosti, a vykonal na něm sexuální styk, tak by měl být odsouzen k podobnému trestu, jako kdyby zabil rodiče tohoto dítěte. To ale není správné. Ano, znásilnění může člověka poznamenat po zbytek jeho života; ano, často se dopady znásilnění na oběti podceňují a znevažují. Jsem ale hluboce přesvědčený, že vražda - úmyslné zbavení života druhé osoby - je kvalitativně odlišné. Sazba toto má zohledňovat a dnes to zohledňuje, když pro zmiňované jednání stanovuje sazbu od pěti do dvanácti let. A mimochodem, správným řešením není zvýšit trestní sazbu za vraždu. Osobně se domnívám, že i dnešní sazba za znásilnění je v některých případech až příliš přísná. Osm let za znásilnění ve formě dvojího orálního sexu ve vězení (tento trest byl nedávno uložen v Hradci Králové) mi přijde příliš přísné. br /br / Pojďme k efektivitě. Představa, že zvýšení trestních sazeb povede k větší ochraně dětí, není založena na empirických kriminologických výzkumech. Ty naznačují, že zvýšení trestních sazeb vede nejspíše pouze k mírnému poklesu kriminality; výrazně větší roli hraje povědomí pachatele, že bude odhalen, a to, jak rychle bude potrestán. Tvrzení autorky, že český přístup, označený autorkou jako absurdně tolerantní přístup, jde minimálně proti dikci Úmluvy o ochraně práv dítěte, dle které se Česká republika zavázala chránit dítě před všemi formami sexuálního zneužívání, tak není podložené. Pokud chceme dítě chránit trestněprávně, tak toho potřebujeme dosáhnout zlepšováním postupů orgánů činných v trestním řízení, ale ne zvyšováním trestních sazeb. br /br / Návrhy autorky jsou nakonec nesystematické i z hlediska teorie ukládání trestů. Chce-li autorka dosáhnout toho, že by měl být ukládán jiný druh trestu, pak to může řešit i jinými prostředky než zvýšením sazby. Snažit se iniciovat změnu ukládání jiného druhu trestu zvýšením sazby není vhodné. Zvýšením sazby totiž dojde nejen k ukládání více nepodmíněných trestů odnětí svobody, ale i k zvýšení délky trestů ukládaných za znásilnění! Této problematice se daná zpráva takřka vůbec nevěnuje, byť by to mělo nejspíše zbytečně přísný dopad na životy pachatelů. Autorka pouze zmiňuje, kolik trestů bylo uloženo v kategoriích 1-5 a 5-15 let. To je ale naprosto nedostatečné pro zamyšlení se nad tím, zda délka trestu odnětí svobody již dnes nemůže být dostatečně přísná i pro stávající případy. Pokud je, tak bychom po zvýšení sazby pachatelům znásilnění udělovali nespravedlivé tresty. br /br / Přitom již dnes je Česká republika jedna z evropských zemí, které mají nejvyšší počet vězňů. A z analýzy prof. Dunkela zveřejněné před několika měsíci v a href=http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1477370817733961?ai=1gvoiamp;mi=3ricysamp;af=R target=_blankEuropean Journal of Criminology/a plyne, že Česká republika posílá vězně průměrně do vězení na daleko delší dobu než Německo či Švédsko - byť jich do vězení posílá méně. Pokud by tedy autorka chtěla nutně jít cestou vězení a inspirací na západě, tak by třeba mohla zvolit jinou cestu: Snížit sazby za znásilnění, ale přitom zpřísnit podmínky, kdy je možné uložit alternativní trest za znásilnění. br /br / Při čtení analýzy si je třeba dávat pozor i na zahraniční inspirace, které autorka rozebírá. Největší pozornost je věnována Francii, zpráva konkrétně popisuje, že za znásilnění „je stanoven 15letý trest odnětí svobody“. To ale není pravda; Francie takto fixně stanovený trest nemá! Patnáctiletý trest, který je představen jako fixní, je totiž trestem maximálním. Francouzský systém ukládání trestů je striktně postaven na principu individualizace a naopak nemá minimální sazby. Francie by tak nikdy nepřijal tak ohraničené sazby, které ProFem navrhuje v části „Doporučení“; paradoxně se tak zpráva inspiruje zemí, která by návrhy zprávy šmahem odmítla. br /br / Kritika zprávy by z hlediska vědeckých standardů mohla jít i dále: Ať již z hlediska netransparentního výběru vzorku, nevhodné práce se statistikou, nezmínění, jak byly vybrány země pro srovnání, či citování špatných ustanovení zahraničních zákoníků. To se nicméně dá odpustit zprávě, která není primárně vědeckou prací. Ostatní zmíněné nedostatky jsou ale tak velké, že by se neměla stát podkladem pro další diskuzi; jak se jí bohužel stala. br /br / Plně souhlasím s autorkou že problematiku znásilnění a jeho trestání je třeba řešit a ptát se, zda je současná úprava nastavená správně a zda jsou reálně ukládané tresty spravedlivé. To ale potřebujem provést na základě jinak provedené analýzy: Rozebrat za které konkrétní případy (zobecněné do určitých podskupin) jsou ukládané které tresty; nenavrhovat změny, které mohou vést k zbytečnému utrpení a které nejsou v souladu s dlouho budovanou filozofií ukládání trestů. Osobně bych přidal, že v dnešní době poklesu kriminality a prosperity bychom se měli ptát, zda některé sazby nesnižovat než zvyšovat; domnívám se, že dnes jsou trestní sazby příliš přísné. Pro jakékoli zvýšení trestních sazeb potřebujeme řádný teoretický i empirický základ, protože plánujeme lidem odnímat to nejcennější: svobodu. Tato analýza takový základ neposkytuje. Představuje mnohé jiné zajímavé a podnětné myšlenky; hlavní návrh na zvýšení sankcí je ale nepodložený a nejspíše nevhodný. /divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;i(za poznámky k textu děkuji Zuzaně Andreska)/i/div



Za zpackaný život nežalujte univerzitu

10. 2. 2018, 16:01 | JINÉ PRÁVO | Tomáš Pavelka

Tedy – ne že by to nešlo, ale jednoduché to není ani ve Velké Británii. Podle rozsudku z minulého týdne oxfordská univerzita nemusí platit odškodné ve výši milionu liber šterlinků za údajně nekvalitní výuku, kterou měla poškodit hvězdnou, avšak hypotetickou právní kariéru studenta moderní historie.br /diva name=’more’/abr /Můžete si myslet, že bělostné stránky Jiného práva znovu skvrním bulvárními šprochy; i by tomu tak mohlo být, nejednalo-li by se o věc závažnou, jakou je vzdělávání křehkých duší dospívajících. a href=https://www.judiciary.gov.uk/wp-content/uploads/2018/02/siddiqui-full-judgment.pdfRozsudek /aHigh Court of Justice ve věci iFaiz Siddiqui proti Chancellor, Masters amp; Scholars of the University of Oxford/i ze 7. února 2018 se může jevit jako anekdota o líném studentovi, jenž chce ze zhrzenosti životem vinit nedbalou přípravu v lůně své alma mater na zkoušky před 17 lety. Při bližším pohledu se ale jedná o příběh, který podtrhuje důležitost vzdělávání jako služby, která by měla být poskytována s odbornou péči, protože její dopad na utváření lidských osudů je nedozírný. Standardy kvality výuky by proto měly podléhat přísné kontrole a s jejich porušením má být spojena odpovědnost jak osobní, tak institucionální.br /divbr /Odškodné absolvent Faiz Siddiqui nárokoval na základě dvou v zásadě nezávislých tvrzení. Za prvé, univerzita jej v rámci jednoho specializovaného předmětu nezvládla připravit na zkoušku, jejíž relativně nepěkná známka se projevila ve výsledném hodnocení. Za druhé, pedagogičtí pracovníci nedostatečně komunikovali informace o špatném zdravotním stavu studenta odpovědným univerzitním orgánům. Oba tvrzené nedostatky (tento post se však zabývá dále jen prvou argumentační linií) měly vyústit ve fakt, že Faiz nedosáhl na nejvyšší stupeň hodnocení celkových zkoušek (ifirst class degree/i) ale pouze na stupeň druhý nejvyšší (iupper second class/i); to se dále mělo podepsat na neúspěšnosti přihlášek na prestižní právnické fakulty (Harvard, Yale, Columbia) a celkově vyústit v řadu pracovních neúspěchů (postupně Faize vyhodili mimo jiné z advokátních kanceláří Clifford Chance a CMS Cameron McKenna). Suma sumarum, jeden milion liber./divdivbr //divdivK faktům samotným – suboptimální kvalita výuky v jediném specifickém předmětu (dějiny Indie v letech 1916-1934) se měla podle žaloby promítnout do nestandardně nízkých známek skupiny 16 studentů, zejména tedy žalobce, ve velmi zvláštním formátu písemné zkoušky, tzv. igobbets paper/i (pro definici slova igobbet /imusel soudce Foskett sáhnout až do druhého dějství Shakespearova Jindřicha VI). V igobbet /ipísemkách mají studenti za úkol krátce okomentovat a do historického kontextu zasadit výstřižky dobových textů (např. útržek z dopisu J. Nehru Mahátma Ghándímu), což samozřejmě studenti nezvládnou bez dobrého přehledu primárních zdrojů./divdivbr //divdivFaiz spolu s několika dalšími studenty jsou přesvědčení, že toho konkrétního akademického léta páně (1999-2000) oxfordská univerzita nezvládla zabezpečit výuku tak, aby ve zkoušce obstáli. Předepsané četbě se učitelé na hodinách takřka nevěnovali (probráno bylo prý méně než 10% z na zkoušky předepsané primární literatury čítající cca 2000 stran), atmosféra v seminářích byla nekvalitní a dynamika studentské skupiny nefungovala dobře.nbsp;/divdivbr //divdivPři soudním projednávání vyšlo najevo, že to nejsou pouhé spekulace. Pedagogický sbor byl v daném období výrazně poddimenzován (čtyři ze sedmi učitelů byli na sabbaticalu a fakulta se zástup neobtěžovala zajistit) a profesorka garantující daný předmět se, v soudním jednání coby svědek, nechala slyšet, že její pracovní zatížení bylo iintolerable/i, výuku převzala pod nátlakem fakulty a po této zkušenosti by prý už do toho nešla. Univerzita se bránila nejrůznějšími argumenty, jedním z těch veselých bylo tvrzení, že předmět se studentům musel líbit, protože na konci roku učitelům projevovali spokojenost v podobě darovaných lahví šampaňského.br /br /Navzdory určitým pochybnostem o kvalitě výuky ale soudce odmítl, že by došlo v daném předmětu ke strukturálním nedostatkům ve výuce a tím k porušení právního standardu dostatečné smluvní péče. Soudce Foskett navíc v dokazování shledal, že kauzální nexus mezi případným porušením povinností fakulty a výslednými známkami nebyl příliš zřejmý, zejména když vyšlo najevo, že na povinnou četbu studenti vesměs rezignovali (nastudovali si na seminář v průměru 400 až 500 stran z určených jednoho tisíc), a Faiz samotný byl na svou nedisciplinovanost opakovaně upozorňován. Nakonec ani ty známky z igobbet /itestu se tolik nevymykaly statistikám úspěšnosti v jiných předmětech. Soudce poznamenal, že kvalita výuky je sice částí toho, co se odráží ve výsledcích zkoušek, nicméně skutečně pouze jednou částí. V dokazování pak také vyšlo, že svůj podíl na horší známce mohl mít spíš Faizův zdravotní stav (který zřejmě nebyl zcela vykonstruovaný). Celkově doporučuji si rozsudek v těchto pasážích přečíst (cca odstavce 69 až 120); dobrá sonda do hlubin studentské, ale i učitelské duše.br /br /V závěru rozhodnutí byl k Faizovi soudce Foskett poměrně přísný. Ze stolu smetl jeho argument, že špatné známky poškodily jeho přihlášky na americké právní fakulty: žalobce byl zkrátka jedním z 6450 uchazečů, kteří se [na Harvard] nedostali. To jednoduše znamená, že 550 uchazečů mělo lepší icredentials/i, než uchazeči zbývající, včetně žalobce. Není to vůbec o známkách. Mezi řádky rozsudku prosvítá, že soudce shlíží na žalobce jako člověka, který se celý dospělý život poněkud vymlouvá na své zdravotní problémy, a to již iin statu pupillari/i (kdy ze zdravotních důvodů opakovaně usiloval o přehodnocení výsledků zkoušek), i potom v zaměstnáních, ze kterých ho pro neschopnost postupně propustili vždy po velmi krátkém období (Faiz se s některými neúspěšně soudil). Soudce také iobiter /ipoznamenává, že vystupování Faize v roli svědka své vlastní kauzy bylo značně účelové; svůj život se snažil prezentovat pouze v tom nejlepším světle, zatímco realita byla nepochybně jiná.br /br /Nuž – poučení? Se učit se učit se učit…Faiz je zjevně velmi talentovaný člověk, který dojel na nízkou osobní disciplínu a nyní u soudu také na nedostatek určité integrity a kousku cti. Ale jak se na anglického soudce sluší, nakonec přeci jen vyjádřil optimismus ve Faizův život příští:/divdivbr //divdivbohužel, v uplynulých čtyřech letech dal [Faiz] do tohoto soudního řízení úplně všechno; ve víře, že bude řešením jeho problémů. Když se teď ukázalo, že soudní pře takové řešení nepřinese, nezbývá než doufat, že bude schopen se zkoncentrovat, na chvíli možná slevit ze svých ambicí a začít používat svou nepochybně bystrou hlavu k vytvoření pro sebe nějaké smysluplné budoucnosti./div/div



Nabídka místa asistenta/asistentky soudkyně NSS

10. 2. 2018, 00:00 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

JUDr. Barbara Pořízková, soudkyně Nejvyššího správního soudu, hledá vhodného/vhodnou kandidáta/kandidátku na pozici asistenta/asistentky. br /a name=’more’/abr /br /strongPožadavky/strong: br /• magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru právo; br /• bezúhonnost; br /• nadprůměrné schopnosti právní argumentace; br /• schopnost a vůle k dalšímu vzdělávání a odbornému růstu; br /• schopnost týmové spolupráce; br /• znalost cizích jazyků vítána. br /br /Pozice je vhodná i pro absolventy či začínající právníky. br /br /Jedná se o zástup za mateřskou dovolenou. br /br /Hlavní náplň práce asistenta soudce spočívá ve zpracovávání podkladových materiálů pro rozhodovací činnost. br /br /Jedná se o pracovní poměr na plný úvazek, založený jmenováním, který se řídí § 14 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů a dále zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů. Platové ohodnocení se řídí zákoníkem práce a nařízením vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. br /br /Zájemci zasílejte strongstrukturovaný životopis a motivační dopis do 28. 2. 2018/strong na adresu: lenka.mickalova@nssoud.cz nebo petra.grossmannova@nssoud.cz.



Nařízení EU o prověřování zahraničních investic

6. 2. 2018, 10:00 | JINÉ PRÁVO | Lukáš Hoder

div style=text-align: justify;Evropská komise připravila návrh nového mechanizmu, který bude koordinovat národní systémy prověřování přímých zahraničních investic v EU z hlediska ochrany národní bezpečnosti. Obecně je tento krok interpretován jako ochrana před agresivními investicemi čínských polostátních fondů do evropských technologických firem. Po kauzách německých společností Kuka a Aixtron je evidentní, že se jedná o reálný problém./divdiv style=text-align: justify;a name=’more’/abr //divdiv style=text-align: justify;V roce 2016 koupila čínská společnost Midea největšího německého výrobce průmyslových robotů za 5 miliard Euro, kauza vyvolala obavy z prodeje evropského technologického know-how na východ. Následně chtěla další čínská společnost Fujian Grand Chip Investment koupit německého výrobce počítačových čipů Aixtron, který se podílí i na výrobě komponentů pro rakety Patriot. Prodej americké pobočky Aixtronu však zablokovala americká vláda a následně celou transakci zastavilo i Německo. /divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;V poslední době se kontrola zahraničních investic ve světě zpřísňuje. Německá vláda po výše uvedených kauzách loni v létě schválila návrh rozšíření kritérií, podle kterých zahraniční investice posuzuje. Už nepůjde pouze o transakce týkající se národní bezpečnosti, ale o mnohem širší otázku kritické infrastruktury. Kromě Německa legislativu zpřísňuje například i Austrálie, Velká Británie nebo USA. O americkém systému CFIUS jsem na JP už a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2012/10/lukas-hoder-potrebujeme-narodne_4077.htmlpsal/a. Pak i a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2014/08/ralls-corporaton-vs-cfius_18.htmlzde/a a a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2016/03/vyrocni-zprava-cfius-cinske-investice.htmlzde/a./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bNávrh Nařízení o prověřování přímých zahraničních investic/b/divdiv style=text-align: justify;bbr //b/divdiv style=text-align: justify;Aktuální návrh Komise ohledně tzv. “framework for screening of foreign direct investments” (text viz níže) prý tlačí především Německo, Francie a Itálie. Některé země (údajně např. Irsko, Řecko, Španělsko, severské země a Portugalsko) jsou spíše skeptické. Rozptyl úprav této otázky v zemích EU je opravdu velký. Například čeští sousedé Německo, Polsko i Rakousko (celkem asi 12 zemí EU) již mechanismus kontroly zahraničních investic mají upravený. Řada zemí, včetně ČR, nemá žádný./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Nové nařízení by umožnilo Komisi prověřovat, ale ne zastavit, zahraniční investice v EU a vydávat nezávazná stanoviska pro členské státy, ve kterých by k investici mělo dojít. Došlo by k jakési koordinaci podobných mechanizmů u jednotlivých států, k výměně informací a vyjasnění unijního zájmu v této oblasti. /divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Nařízení se týká širokého rozptylu investic a zahrnuje investice mimoevropských investorů, které zakládají trvalé a přímé vazby s cílovou společností za účelem provádění hospodářské činnosti v EU, a to včetně investic umožňujících efektivní účast na řízení a kontrole společnosti. Zřejmě tak nařízení zahrnuje nejen přímé investice, ale i akvizice mimoevropských společností, které mají dcery v EU./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Komise by měla možnost kontrolovat investice, které mohou ovlivnit „unijní zájem“, a to z pohledu veřejného pořádku a bezpečnosti. Jedná se především o projekty financované EU nebo považované za kritickou infrastrukturu. Komise by následně mohla vydat k investici stanovisko, které členský stát nicméně nemusí poslechnout. V takovém případě však stát musí své rozhodnutí vysvětlit./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bProblémy?/b/divdiv style=text-align: justify;bbr //b/divdiv style=text-align: justify;Návrh nařízení sice nepřikazuje členským zemím začít zahraniční investice posuzovat, ale přichází se základními kritérii pro takovou národní legislativu. Jedná se o požadavky na transparentnost, nediskriminaci a možnost soudního přezkumu. To ale podle mého názoru může být celkem problém. Jak jsem psal v případě jedné americké kauzy, v otázkách národní bezpečnosti zřejmě nebude vždy možné investorovi dát nahlédnout všechny podklady, na základě kterých je jeho investice považovaná za nebezpečnou. Jak pak zajistit soudní přezkum? Ten tedy musí být nutně omezený. Podobně i s principy nediskriminace a transparentnosti./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Příkladem výše uvedeného může být praxe v USA u CFIUS nebo i v jiných oblastech. Fascinující je například a href=https://www.nytimes.com/2017/10/10/technology/kaspersky-lab-israel-russia-hacking.htmlkauza ruské softwarové firmy Kasperky/a, kterou Izraelci chytili, jak skrze její antivirové programy špehují své cíle ruské tajné služby. USA následně zakázaly svým úřadům používat software Kaspersky, proti čemuž se Kaspersky brání u soudu. Nemyslím si, že by Kaspersky měl šanci a href=https://www.cyberscoop.com/russia-anti-virus-maker-kaspersky-lab-files-injunction-court-seeking-counter-trump-administration-ban/před soudem/a například nahlédnout do dokumentů, které na něj vede NSA./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Ale zpět do Evropy. Podle některých názorů nové nařízení přiměje některé země EU, aby vlastní mechanismus založily také. Uvidíme, co na to ČR. Konečná verze nařízení bude účinná zřejmě nejdříve za dva roky./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;iTento článek vychází z mého a href=https://ihned.cz/c1-65964570-bude-cesko-proverovat-zahranicni-investicekomentáře pro iHNed/a./i/divdivibr //i/divdivbr //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Prozatímní verze nařízení je a href=https://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/1/2017/EN/COM-2017-487-F1-EN-MAIN-PART-1.PDFzde/a./divdiv style=text-align: justify;Řada zajímavých dokumentů a href=http://europa.eu/rapid/press-release_IP-17-3183_en.htmzde/a./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Klíčová část návrhu nařízení zní následovně:/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 1 - Subject matter and scope/bbr /This Regulation establishes a framework for the screening by the Member States and the Commission of foreign direct investments in the Union on the grounds of security or public order./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 2 - Definition/bbr /For the purposes of this Regulation, the following definitions apply:br /1. ‘foreign direct investment’ means investments of any kind by a foreign investor aiming to establish or to maintain lasting and direct links between the foreign investor and the entrepreneur to whom or the undertaking to which the capital is made available in order to carry on an economic activity in a Member State, including investments which enable effective participation in the management or control of a company carrying out an economic activity;br /2. ‘foreign investor’ means a natural person of a third country or an undertaking of a third country intending to make or having made a foreign direct investment;br /3. ’screening’ means a procedure allowing to assess, investigate, authorise, condition, prohibit or unwind foreign direct investments;br /4. ’screening mechanism’ means an instrument of general application, such as a law or regulation, and accompanying administrative requirements, implementing rules or guidelines, setting out the terms, conditions and procedures for the screening of foreign direct investments on grounds of security or public order;br /5. ’screening decision’ means a measure adopted in application of a screening mechanism;br /6. ‘undertaking of a third country’ means an undertaking constituted or otherwise organised under the laws of a third country./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 3 - Screening of foreign direct investments/bbr /1. Member States may maintain, amend or adopt mechanisms to screen foreign direct investments on the grounds of security or public order, under the conditions and in accordance with the terms set out in this Regulation.br /2. The Commission may screen foreign direct investments that are likely to affect projects or programmes of Union interest on the grounds of security or public order.br /3. Projects or programmes of Union interest shall include in particular those projects and programmes which involve a substantial amount or a significant share of EU funding, or which are covered by Union legislation regarding critical infrastructure, critical technologies or critical inputs. An indicative list of projects or programmes of Union interest is included in Annex 1./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 4 - Factors that may be taken into consideration in the screening/bbr /In screening a foreign direct investment on the grounds of security or public order, Member States and the Commission may consider the potential effects on, inter alia:br /–critical infrastructure, including energy, transport, communications, data storage, space or financial infrastructure, as well as sensitive facilities;br /–critical technologies, including artificial intelligence, robotics, semiconductors, technologies with potential dual use applications, cybersecurity, space or nuclear technology;br /–the security of supply of critical inputs; orbr /–access to sensitive information or the ability to control sensitive information.br /In determining whether a foreign direct investment is likely to affect security or public order, Member States and the Commission may take into account whether the foreign investor is controlled by the government of a third country, including through significant funding./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 5 - Anti-circumvention/bbr /Member States may maintain, amend or adopt measures necessary to prevent circumvention of the screening mechanisms and screening decisions.br /br /bArticle 6 - Framework for Member States’ screening/bbr /1. Member States’ screening mechanisms shall be transparent and not discriminate between third countries. In particular, Member States shall set out the circumstances triggering the screening, the grounds for screening and the applicable detailed procedural rules.br /2. Member States shall establish timeframes for issuing screening decisions. Such timeframes shall allow them to take into account the comments of Member States referred to in Article 8 and the opinion of the Commission referred to in Articles 8 and 9.br /3. Confidential information, including commercially-sensitive information, made available by foreign investors and undertaking concerned shall be protected.br /4. Foreign investors and undertakings concerned shall have the possibility to seek judicial redress against screening decisions of the national authorities./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 7 - Notification by Member States of screening mechanisms and annual reporting/bbr /1. Member States shall notify to the Commission their existing screening mechanisms by […] (30 days of the entry into force of this Regulation) at the latest. Member States shall notify to the Commission any amendment to an existing screening mechanism or any newly adopted screening mechanism within 30 days of entry into force of the screening mechanism at the latest.br /2. Member States that maintain screening mechanisms shall provide the Commission with an annual report on the application of their screening mechanisms. For each reporting period, the report shall include in particular information on:br /(a) foreign direct investments screened and undergoing screening;br /(b) screening decisions prohibiting foreign direct investments;br /(c) screening decisions subjecting foreign direct investments to conditions or mitigating measures;br /(d) the sectors, origin, and value of foreign direct investment screened and undergoing screening.br /3. Member States that do not maintain screening mechanisms shall provide the Commission with an annual report covering foreign directs investments that took place in their territory, on the basis of information available to them./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 8 - Cooperation mechanism/bbr /1. Member States shall inform the Commission and the other Member States of any foreign direct investments that are undergoing screening within the framework of their screening mechanisms, within 5 working days from the start of the screening. As part of the information, and when applicable, the screening Member States shall endeavour to indicate whether it considers that the foreign direct investment undergoing screening is likely to fall within the scope of Regulation (EC) No 139/2004.br /2. Where a Member State considers that a foreign direct investment planned or completed in another Member State is likely to affect its security or public order, it may provide comments to the Member State where the foreign direct investment is planned or has been completed. The comments shall be forwarded to the Commission in parallel.br /3. Where the Commission considers that a foreign direct investment is likely to affect security or public order in one or more Member States, it may issue an opinion addressed to the Member State in which the foreign direct investment is planned or has been completed. The Commission may issue an opinion irrespective of whether other Member States have provided comments.br /4. The Commission or a Member State which duly considers that a foreign direct investment is likely to affect its security or public order may request from the Member State where the foreign direct investment is planned or has been completed, any information necessary to provide comments referred to in paragraph 2, or to issue the opinion referred to in paragraph 3.br /5. Comments pursuant to paragraphs 2 or opinions pursuant to paragraph 3 shall be addressed to the Member State where the foreign direct investment is planned or has been completed within a reasonable period of time, and in any case no later than 25 working days following receipt of the information referred to in paragraphs 1 or 4. In cases where the opinion of the Commission follows comments from other Member States, the Commission shall have 25 additional working days for issuing the opinion.br /6. The Member States where the foreign direct investment is planned or has been completed shall give due consideration to the comments of the other Member States referred to in paragraph 2 and to the opinion of the Commission referred to in paragraph 3.br /7. Cooperation between Member States pursuant to this Article shall take place through the contact points referred to in Article 12./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 9 - Framework for Commission screening/bbr /1. Where the Commission considers that a foreign direct investment is likely to affect projects or programmes of Union interest on grounds of security or public order, the Commission may issue an opinion addressed to the Member State where the foreign direct investment is planned or has been completed.br /2. The Commission may request from the Member State where the foreign direct investment is planned or has been completed any information necessary to issue the opinion referred to in paragraph 1.br /3. The Commission shall address its opinion to the Member State concerned within a reasonable period of time, and in any case no later than 25 working days following receipt of the information requested by the Commission pursuant to paragraph 2. Where a Member State has a screening mechanism in place as referred to in Article 3(1) and the information on foreign direct investment undergoing screening has been received by the Commission pursuant to Article 8(1), the opinion shall be delivered no later than 25 working days following receipt of such information. Where additional information is needed to issue an opinion, the 25-day period shall run from the date of receipt of the additional information.br /4. The opinion of the Commission shall be communicated to the other Member States.br /5. The Member States where the foreign direct investment is planned or has been completed shall take utmost account of the Commission’s opinion and provide an explanation to the Commission in case its opinion is not followed./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 10 - Information requirements/bbr /1. Member States shall ensure that the information requested by the Commission and other Member States pursuant to Articles 8(4) and 9(2) is made available to the Commission and the requesting Member States without undue delay.br /2. The information referred to in paragraph 1 of this Article shall include in particular:br /(a) The ownership structure of the foreign investor and of the undertaking in which the foreign direct investment is planned or has been completed, including information on the ultimate controlling shareholder or shareholders;br /(b) The value of the foreign direct investment;br /(c) The products, services and business operations of the foreign investor and of the undertaking in which the foreign direct investment is planned or has been completed ;br /(d) The Member States in which the foreign investor and the undertaking in which the foreign direct investment is planned or has been completed conduct business operations;br /(e) The funding of the investment, on the basis of information available to the Member State./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 11 - Confidentiality/bbr /1. Information received as a result of the application of this Regulation shall be used only for the purpose for which it was requested.br /2. Member States and the Commission shall ensure the protection of confidential information acquired in application of this Regulation./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 12 - Contact points/bbr /Each Member State shall appoint a foreign direct investment screening contact point (’FDI screening contact point’) for the screening of foreign direct investment. The Commission and other Member States shall involve these FDI screening contact points on all issues related to implementation of this Regulation./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 13 - Evaluation/bbr /1. The Commission shall evaluate and present to the European Parliament and the Council a report on the application of this Regulation no later than 3 years after its entry into force. Member States shall be involved in this exercise and shall provide the Commission with necessary information for the preparation of that report.br /2. Where the report recommends modifying the provisions of the Regulation, the report may be accompanied by an appropriate legislative proposal./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bArticle 14 - Entry into force/bbr /This Regulation shall enter into force on the twentieth day following that of its publication in the Official Journal of the European Union./divdiv style=text-align: justify;This Regulation shall be binding in its entirety and directly applicable in all Member States. Done at Brussels,/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //div



Jak (ne)přeměňovat nezaplacené peněžité tresty

31. 1. 2018, 10:37 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify;V posledních letech se čím dál více pozornosti soustředí na peněžité tresty. Podle sdělení Nejvyššího soudu se tlak na ukládání peněžitých trestů vyplatil: Jejich počet se takřka ztrojnásobil za poslední rok. Ale co s těmi, co nezaplatí peněžitý trest, jakým způsobem ho přeměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody? Česká úprava byla dlouho nejasná. Trestní zákoník stanovoval, že lze uložit maximálně 730 denních sazeb a náhradní trest odnětí svobody může být až čtyři roky; nebylo ale jasné, jak nastavit převodní mechanismus mezi počtem denních sazeb a náhradním trestem. V současnosti se do ní snaží Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud vznést světlo, přičemž se snaží postupovat logicky. Náhradní trest může být až 1461 dní a máme 730 denních sazeb: Převodní mechanismus by tak měl být jedna nezaplacená denní sazba za dva dny odnětí svobody (a href=http://www.ceska-justice.cz/2018/01/pocet-penezitych-trestu-roste-vymahat-by-je-mela-celni-sprava/ target=_blankzde/a). Problém je, že tento přístup je nesystémový a nespravedlivý.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;/diva name=’more’/abr /div style=text-align: justify;Snaha zjednodušit a zpřesnit ukládání trestů je chvályhodná. Nejasností v této oblasti je mnoho (viz brzy další post). Naší snahou by mělo být utváření tzv. „principled sentencing“, tedy ukládání trestů, které je založené na jasných pravidlech a principech. Takový přístup přitom nemusí vůbec zajít do takových extrémů, jako jsou „sentencing guidelines“, tedy restriktivní výpočty, jak dojít k finálnímu trestu. Na snaze vyjasnit a zpřesnit právní úpravu tedy není nic špatného. br /br /Stejně tak není nic špatného na tom vylepšovat úpravu peněžitého trestu, která je v zákoně definována neprakticky a nejasně. Koncept denních pokut (sazeb), dle kterého se podle závažnosti jednání stanoví počet denních sazeb, podle majetkových poměrů výše jedné denní sazby a výsledným peněžitým trestem je součin těchto dvou hodnot, byl totiž přejat takovým způsobem, který vlastně neznamenalo přijetí konceptu denních pokut. Zejména proto, že nestanoví, jak dojít od majetkových poměrů (zejména čistého příjmu) k výši jedné denní sazby. V praxi to pak vedlo k tomu, že soudci tento princip takřka pohřbili (a href=http://ceskakriminologie.cz/cs/archiv/2016-2/analyza-ukladani-penezitych-trestu-v-podobe-dennich-pokut-v-ceske-republice/Attachment target=_blankzde/a). Dalším problémem bylo, že zákon nestanovoval jasný převodní mechanismus mezi nezaplacenými denními sazbami a náhradním trestem. br /br /Co je tedy špatného na tom, že se jasněji stanoví převodní mechanismus? V obecné rovině nic; naopak je třeba pochválit Nejvyšší státní zastupitelství za to, že to chce stanovit. Problémem je ale současná úprava, která je extrémně přísná. Z hlediska možné délky náhradního trestu uloženého za nezaplacení denních sazeb jsme totiž nejpřísnější stát v Evropě. Umožňujeme totiž uložení až 1461 dní, přičemž nejčastější maxima náhradních trestů se pohybují okolo 100-360 dnů. Stejně tak bychom byli unikátně nejpřísnější, pokud bychom přijali styl přeměny jedna nezaplacená denní sazba za dva dny náhradního trestu odnětí svobody (2:1). Všechny ostatní státy přitom přeměňují v poměru 1:1 až 3:1, mají tedy naprosto opačný přístup. Česká republika by tak bylo šestkrát (!!) přísnější než Finsko či Estonsko, ve kterých se tři nezaplacené denní sazba přemění na jeden den odnětí svobody. Detailně toto rozebírám v Státním zastupitelství 2/2017. br /br /Naše úprava by ale byla velmi přísná i z laického hlediska. Průměrný příjem pachatele si stanovme třeba na 30.000 Kč (schválně nadsazuji). V takovém případě by výše jedné denní sazby měla být přibližně 1/3 čistého denního příjmu (viz článek v SZ či a href=http://jinepravo.blogspot.de/2015/07/o-mozne-funkcnosti-penezitych-trestu-v.html target=_blankJP/a), tedy přibližně 333 Kč. Těm, kteří by nezaplatili peněžité tresty, by byl uložen jeden den náhradního trestu odnětí svobody za 167 Kč! Taková úprava mi přijde naprosto nepřiměřená. A to zejména v situaci, kdy již dnes do vězení posíláme pachatele na výrazně delší dobu než okolní státy (a href=http://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/1477370817733961 target=_blankzde/a) a máme přeplněné věznice. br /br /Snaha o zpřesnění pravidel jde správným směrem. Zpřesňovat pravidla ukládání trestů je ale dle mého názoru možné jen tehdy, pokud to samo o sobě nepovede k zpřísnění ukládání trestů. Pokud tedy chceme zlepšit způsob ukládání peněžitých trestů, tak přepišme zákon. Snižme počet denních sazeb a zaveďme jasné převodní mechanismy mezi majetkovým poměry a výší jedné denní sazby a mezi počtem nezaplacených denních sazeb a délkou náhradního trestu odnětí svobody. Udělejme to komplexně a naráz. Pokud chceme měnit úpravu jen částečně a zákonem řešit jen jasný převodní mechanismus přeměn, snižme alespoň počet sazeb. Náprava jen jednoho problému (např. převodního mechanismu) totiž může vést k nespravedlnosti. /div



Legislativec poslaneckého klubu Pirátů

30. 1. 2018, 22:49 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify;Chcete se podílet na plnění priorit Pirátské strany navrhováním znění zákonů? Chcete pomoci zavádět podmínky pro elektronické spisy na soudech, teritoriality exekutorů či činit konopí dostupné léčbu vážně nemocných nebo pro rekreační užití? Pak poslanecký klub Pirátů hledá právě Vás!nbsp; nbsp; br /b/b/divdiv style=text-align: justify;/diva name=’more’/abr /div style=text-align: justify;bNáplň práce:/bbr /- příprava legislativy včetně paragrafového znění dle požadavkůbr /- kontrola kvality připravovaných návrhůbr /- konzultace připravovaných pozměňovacích návrhůbr /- správa legislativního plánubr /- metodické napomáhání s RIA/divdiv style=text-align: justify;br /bPožadavky:/bbr /- ukončené vysokoškolské vzdělání v právním oborubr /- pečlivost, zodpovědnostbr /- znalost anglického jazyka na pokročilé úrovnibr /- hluboký vhled do procesu tvorby zákonůbr /- orientace v legislativě ČR a agendě RIAbr /- práce v Praze/divdiv style=text-align: justify;br /bNabízíme:/bbr /- plný úvazekbr /- odměnu 30 000 Kč až 50 000 Kč měsíčně na IČO (podmínka Sněmovny)br /- práci v nejlepší politické straně na české scéněbr /- možnost podílet se na smysluplné a transparentní politice/divdiv style=text-align: justify;Požadavky na zařazení do výběrového řízení:br /- Uchazeč vyplní a href=https://airtable.com/shrKqol0k11XOZTUf target=_blanktento formulář​/a do 9. 2. 2018./divdiv style=text-align: justify;br /Podmínkou zařazení do výběrového řízení je zaslání strukturovaného životopisu a motivačního dopisu obsahujícího vizi působení na dané pozici. Životopis a motivační dopis vítěze výběrového řízení mohou být zveřejněny i bez předchozího souhlasu./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bTermín nástupu:/b v průběhu února 2018/divdiv style=text-align: justify;Výběrová komise si vyhrazuje právo prodloužit termín. První kolo probíhá vyhodnocením životopisu, motivace a dosavadní zkušenosti. Druhé kolo je realizované formou praktického ověření požadovaných kriterií. Hodnocení provádí hodnotící komise složena ze dvou zástupců poslaneckého klubu a člena personálního odboru. Třetí kolo osobním pohovorem./divdiv style=text-align: justify;br /Uchazeč, který úspěšně absolvoval druhé kolo může být pozván do třetího kola (pohovor) u jiných vypsaných pozic v poslaneckém klubu./divdiv style=text-align: justify;br /bHodnotící kritéria:/bbr /- Kompetence vůči požadavkům pozice 40 %br /- Znalost pirátského programu a argumentace 15 %br /- Celkový dojem 15 %br /- Motivace 15 %br /- Zkušenosti/vzdělání 15 %br /br /iTento inzerát nijak nevyjadřuje politickou podporu jakékoli straně. Jiné Právo je připravené zveřejnit zajímavé právnické pracovní inzeráty i v případě ostatních (demokratických) politických stran./i /div



Akviziční transakce jako veřejné zakázky? Aneb ‘bad facts make bad law’ …

19. 1. 2018, 17:06 | JINÉ PRÁVO | Jiri Kindl

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=onNa začátku tohoto roku se na stránkách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže objevila poměrně stručnánbsp;a href=http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/aktuality-z-verejnych-zakazek/2371-nakup-akcii-autobusoveho-dopravce-libereckym-krajem-se-vraci-zpet-do-prvniho-stupne.html target=_blanktisková zpráva/a, dle níž [p]iředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj zrušil na základě jednomyslného doporučení rozkladové komise prvostupňové rozhodnutí Úřadu ve věci přezkoumání postupu zadavatele směřujícího k nabytí výlučné majetkové účasti (podílu) Libereckého kraje ve společnosti zajišťující veřejnou službu v přepravě cestujících v autobusové dopravě a věc vrátil prvnímu stupni k novému projednání./i To již samo o sobě muselo zarazit jak Mamp;A právníky, tak právníky zabývající se veřejnými zakázkami. Od kdy by akvizice podílu (ishare deal/i) měla být veřejnou zakázkou?br /br /Úvaha předsedy ÚOHS byla (odlišně od prvního stupně) založena - zjednodušeně řečeno - na následujících bodech:br /br /1/nbsp; Česká úprava zadávání veřejných zakázek může být přísnější než unijní směrnice, které implementuje. Tedy nevadí, že dle unijní praxe se za zakázku na dodávky považují jen dodávky výrobků anebo zboží. Je možné, aby se česká úprava vztahovala na širší okruh transakcí.br /br /2/nbsp; Jelikož text zákona o zadávání veřejných zakázek hovoří o dodávce věcí, je třeba se zabývat výkladem pojmu věc, a to dle nového občanského zákoníku. Tam je daný pojem definován velmi široce zahrnující mj. i akcie, obchodní závod či i pohledávky.br /br /3/nbsp; Proto i prodej, resp. z pohledu zadavatele nákup akcií, obchodního závodu či pohledávek bude zakázkou na dodávky a musí se řídit zákonem.br /br /Ač se daný výklad takto jeví jako formálně správný, odporuje dle mého názoru - měl-li být pojímán v takto obecné rovině - smyslu a účelu předmětné právní úpravy, zdravému rozumu a lze jej považovat za nesprávný. Přijde mi, že předseda ÚOHS se v daném případě neměl spokojit v podstatě jen s gramatickým výkladem (a odkazem na nic neříkající pasáž v důvodové zprávě), ale měl se zabývat i teleologickým výkladem a např. se měl ptát: je zde opravdu nějaký důležitý relevantní důvod, proč by se česká úprava (implementující unijní směrnice) měla tak dramaticky od daných směrnic lišit? Například v jiném kontextu - definice soutěžitele v § 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže je gramaticky také odlišná od toho, jak se vymezují znaky pojmu podnik v unijním soutěžním právu, ale přesto ÚOHS (i soudy) pojímá daný pojem eurokonformně …br /br /Stejně tak se měl předseda ÚOHS zamyslet nad tím, jak by si v praktické rovině představoval důsledky svého názoru, měly-li by být zobecněny. Dovedete si vůbec představit, jak by měl potenciální kupující (který je zadavatelem - veřejným či sektorým) vyhotovit zadávácí dokumentaci, když bude chtít koupit nějakou cílovou společnost, či lépe řečeno se bude chtít účastnit tendru na nákup nějaké cílové společnosti (a je jedno jestli půjde o iequity/share dea/il anebo iasset deal/i)?nbsp; Upřímně řečeno, si to dost dobře nedovedu (a asi ani nechci) představit …br /br /Výše uvedeným se nechci vyjadřovat k onomu konkrétnímu případu, poněvadž jeho fakta jsou dosti specifická. Zejména tam danému kraji nešlo o koupi nějaké konkrétní společnosti, ale spíše o koupi společnosti určitého typu, a navíc rozhodnutí předsedy ÚOHS naznačuje, že mohlo docházet k určité snaze obcházet zákon. Ale - pokud by měly být úvahy v odůvodnění daného rozhodnutí, které je v plném znění dostupnénbsp;a href=http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-15188.html target=_blankzde/a, zobecněny a aplikovány mimo specifické okolnosti daného případu, tak by se jednalo o klasickou ukázku pořekadla bad facts make bad law … Současně by to mohlo kandidovat na jednu z největších revolucí v přístupu k definici veřejných zakázek od doby, kdy je nějaká úprava veřejných zakázek součástí našeho právního řádu.br /br /Nezbývá než doufat, že ve vztahu k výše uvedenému dojde k určitému vyjasnění a zohlednění zdravého rozumu. Osobně mi přijde jako jediné rozumné vycházet v tomto ohledu z unijní praxe a případné akviziční transakce kontrolovat optikou veřejných zakázek jen v situacích, kdy je zjevné, že forma transakce byla zvolena za zjevným účelem k obejití zákona (jako to lze i v rámci unijních norem). Názor vyjádřený v uvedeném rozhodnutí by tak měl být omezen na specifická fakta daného případu (anebo případně zrušen v rámci soudního přezkumu, dojde-li k němu) a neměl by se zobecňovat. V opačném případě se Mamp;A právníci připravte na čtení předpisů v oblasti veřejných zakázek … :-)/div



Máte rádi výzvy? Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování státu před ESLP hledá talenty do svého týmu.

9. 1. 2018, 17:08 | JINÉ PRÁVO | Jan Exner

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=ondiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Kancelář vládního zmocněnce již nezastupuje Českou republiku jen před Evropským soudem pro lidská práva, ale v zásadě před všemi mezinárodními orgány v oblasti lidských práv, které umožňují podávání individuálních či kolektivních stížností nebo oznámení (např. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen, Výbor OSN pro práva dítěte či Evropský výbor pro sociální práva). Rozšiřuje proto svůj tým – příjemný kolektiv mladých a pro věc zapálených lidí, a hledá schopného právníka/právničku se zájmem o oblast lidských práv, odhodláním učit se novým věcem a chutí vyzkoušet si, jak probíhá sporné řízení na mezinárodní úrovni v anglickém či francouzském jazyce.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;/span/diva name=’more’/abr /div style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, quot;Times New Romanquot;, serif;To vše a mnohem více můžete okusit na vlastní kůži po dobu trvání služebního poměru na dobu určitou v délce 4 let, pokud se přihlásíte do výběrového řízení na pozici vrchního ministerského rady a href=https://eudeska.justice.cz/SitePages/Person%C3%A1ln%C3%AD%20-%20v%C3%BDb%C4%9Brov%C3%A1%20%C5%99%C3%ADzen%C3%AD.aspx target=_blankzde/a (č. j.: MSP-15/2018-ORLZ-VŘ/3). Pozice je vhodná i pro čerstvé absolventy, ukončené vysokoškolské vzdělání je třeba doložit ke dni konání pohovoru. Lhůta pro podání přihlášky končí dne 7. února 2018./span/divdiv style=text-align: justify;br //div/div



Jan Vučka: Nejkontroverznější rozhodnutí Ústavního soudu v roce 2017 (i výroková logika má své hranice)

1. 1. 2018, 23:56 | JINÉ PRÁVO | Občasný blogger

Některá soudní rozhodnutí jsou zajímavá, jiná jsou zajímavější. A přelom roku je samozřejmě skvělá příležitost k bilancování.br /a name=’more’/adiv style=text-align: justify;Ač je to hodnocení nutně subjektivní, nejkontroverznějším rozhodnutím Ústavního soudu v celém uplynulém roce by mohl být nález ze dne 21. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3393/15 (viz a href=https://www.usoud.cz/aktualne/take-svoboda-vedeckeho-badani-ma-sve-hranice-a-soudny-badatel-si-musi-dat-pozor-na-uzit/Také svoboda vědeckého bádání má své hranice a soudný badatel si musí dát pozor na užitá přirovnání/a).nbsp;/divdiv style=text-align: justify;Předmět řízení byl následující:/divdiv style=text-align: justify;1) v roce 2006 vyšla publikace „CUI BONO RESTITUCE?“ kriticky popisující některé restituční kauzy/divdiv style=text-align: justify;2) kapitola věnovaná restituci po Hugovi Nikolausovi Salm-Reifferscheidtovi (HNSR) obsahovala pasáž:/divdiv style=text-align: justify;„[P]irvoinstanční orgán vycházel z právního názoru, podle něhož se Hugo S. R. Senior proti republice neprovinil vzhledem k tomu, že nebyl odsouzen mimořádným lidovým soudem podle Benešova retribučního dekretu 16/1945 Sb/i. […]/divdiv style=text-align: justify;iJeho úmrtím (2. 3. 1946) pominuly důvody dalšího stíhání, takže rozsudek mimořádného lidového soudu nad ním vynesen nebyl./i/divdiv style=text-align: justify;iNa tomto místě se nabízí úvaha o tom, že jestliže Salmova předčasná smrt hypoteticky zabránila Ministerstvu vnitra, aby mu vydalo konečné rozhodnutí o zachování československého občanství, což je Salmova smůla, mohla naopak tato smrt stejně tak dobře zabránit odsouzení tohoto muže mimořádným lidovým soudem jako zrádce a kolaboranta, což je naopak jeho štěstí./i/divdiv style=text-align: justify;iPoužijeme-li logiku, kterou se správní orgán ve věci Salmova údajného neprovinění řídí, dospějeme k šokujícímu závěru. Na otázku: ,Provinil se Adolf Hitler svými činy proti lidstvu?‘ musíme totiž odpovědět: ,Nikoli, neprovinil, protože zemřel dříve, než nad ním Norimberský soud mohl vynést rozsudek.‘ /i“/divdiv style=text-align: justify;(str. 14 publikace)/divdiv style=text-align: justify;3) obecné soudy uložily autorce publikace povinnost omluvit se dcerám pana HNSR za poslední citovaný odstavec „Použijeme-li …“, neboť se údajně dotýká cti pana HNSR/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;bOmluva je samozřejmě pozoruhodná tím, že inkriminovaný výrok v nejmenším nekritizuje pana HNSR, ba dokonce se pana HNSR ani nijak týká, nýbrž kritizuje právní úvahy správních orgánů. Netřeba snad vysvětlovat, že šlo o klasický případ iargumentum ad absurdum/i (vyvrácení domněnky rozvedením do zjevně nepravdivého, absurdního či komického závěru) a že se Adolf Hitler k žádné konkrétní osobě – natož panu HNSR – nepřirovnával./b/divdiv style=text-align: justify;Ještě jsem neslyšel o omluvě někomu za výrok, který se dotyčného netýkal!/divbr /div style=text-align: justify;Nález sp. zn. III. ÚS 3393/15 přesto zamítl ústavní stížnost autorky publikace proti rozhodnutím obecných soudů. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil takto:/divdiv style=text-align: justify;„i21. První sporný výrok se vyznačuje zvýšeným stupněm expresivity, objevují-li se v něm výrazy ,Adolf Hitler‘ a ,Norimberský soud‘. Právě jejich použití je nutno posoudit jako překročení přípustné míry kritiky za situace, bkdy se vztahují ke konkrétní osobě/b a bz kontextu celého článku je pro běžného čtenáře snadno učinitelný závěr, že mezi osobami Huga Salma-Reifferscheidta a Adolfa Hitlera není rozdílu/b (je mezi nimi podobnost). Uvedené platí i přesto, že stěžovatelka chtěla podle svého tvrzení jen poukázat na (ne)logické rozhodování správních orgánů. Byla-li stěžovatelka vedena takovým úmyslem, nesmí, zvláště jako historička, opomenout skutečnost, že právě pro správní (ne)rozhodnutí je historicky sporné, co a proč Hugo Salm-Reifferscheidt před mnoha lety učinil, bsporu však není o tom, ke komu je přirovnáván/b. Přirovnání k jedné z nejodpudivějších postav moderní historie musí být, byť jen v náznaku, urážlivé pro každého. Nelze se proto divit dcerám zemřelého Huga Salma-Reifferscheidta, že se jich ,hodnotící soud‘ stěžovatelky, z něhož bmůže každý podprůměrný znalec historie dovodit přirovnání jejich otce k Adolfu Hitlerovi/b, dotkl./i“/divdiv style=text-align: justify;(zvýrazněno autorem tohoto článku; zmínka o „článku“ není přesná – jedná se o kapitolu knihy)/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Z tohoto odůvodnění lze plně souhlasit jen s první větou. Vše další už odporuje výroku, jak byl zjevně míněn, což lze snadno seznat vlastním přečtením inkriminovaného výroku z publikace. Zdali šlo či nešlo o překročení přípustné míry kritiky, lze pochopitelně diskutovat, ale pak by bylo nutné dodat, že šlo o kritiku správního orgánu, a nikoli pana HNSR./divdiv style=text-align: justify;Ústavní soud má samozřejmě pravdu v tom, že některý (méně zdatný) čtenář může dojít k závěru, že pan HNSR byl k Adolfu Hitlerovi přirovnáván. To však za předpokladu, že dotyčný čtenář z nějakého důvodu pochopí text špatně./divdiv style=text-align: justify;Pokud se ÚS domníval, že autor odpovídá i za zjevně špatné pochopení celkem srozumitelného textu, pak to samozřejmě musíme vzít na vědomí, ale takový právní závěr by si zasluhoval podstatně podrobnější zdůvodnění./divdiv style=text-align: justify;Málo srozumitelný je i poukaz Ústavního soudu na „i style=text-align: justify;kontext celého článku/i“, ze kterého má být „i style=text-align: justify;snadno učinitelný závěr/i“ o porovnání s Adolfem Hitlerem. Pokud si vezmeme publikaci do ruky a přečteme si celou kapitolu, abychom poznali onen „celý kontext“, tak zjistíme, že kapitola detailně popisuje historii restitucí po panu HNSR, vyjmenovává různá rozhodnutí a dokumenty, uvádí data žádostí, vyjmenovává členství rodiny HNSR v tehdejších německých organizacích atd. - a naopak nic neuvádí o pronásledování Židů, zakládání koncentračních táborů, rozpoutávání válek, ani o čemkoli jiném, co by běžný čtenář mohl pochopit jako srovnávání s Adolfem Hitlerem, a to dokonce takové, že mezi nimi není rozdíl. Kde tedy Ústavní soud vidí onen „celý kontext“, který prý podporuje závěr, že mezi panem HNSR a Adolfem Hitlerem není rozdílu???/divdiv style=text-align: justify;Pokud si nějaký čtenář přečte celou kapitolu, aby znal onen „celý kontext“, pak tento „celý kontext“ naopak potvrzuje, že autorka rozebírala restituční kauzu a ničí jednání s činy Adolfa Hitlera nesrovnávala. Tvrzení Ústavního soudu o údajném – zřejmě inkriminujícím – kontextu tak nemají oporu ve skutkovém stavu./divdiv style=text-align: justify;A opět můžeme Ústavní soud kritizovat za nedostatečné odůvodnění jeho závěrů; nález hovoří o údajném kontextu textu a bere jej jako významnou část svých úvah, ale o jaký přesně kontext má jít a odkud nebo jak si jej soud dovodil, to můžeme jen hádat. S takovýmto přístupem lze těžko sympatizovat!/divdiv style=text-align: justify;Ani odkaz na „podprůměrného znalce historie“ v poslední větě není moc logický. Protože zde řešíme pochopení textu čtenářem, a nikoli dějepisný test, přesnější by bylo říci „podprůměrně schopný čtenář“. Ústavní soud se tak dopustil další nepřesnosti, začal-li z nejasných důvodů operovat jakýmsi hypotetickým znalcem historie, když se problém týká jen a pouze schopnosti funkčního čtení textu a čtenář nepotřebuje nic dalšího než samotný text, aby pochopil jeho význam./divdiv style=text-align: justify;span style=text-align: justify;Kdybychom se přesto měli bavit o znalcích historie, pak by šlo – přesně opačně než Ústavní soud – říci, že i hodně podprůměrný znalec historie má hrubou představu, co dělal Adolf Hitler, a proto po přečtení kapitoly snadno pozná, že nic podobného není panu HNSR kladeno za vinu a není s Adolfem Hitlerem srovnáván./span/divspan style=text-align: justify;/spanbr /div style=text-align: justify;/divspan style=text-align: justify;Uzavřeme tedy, že nález Ústavního soudu III. ÚS 3393/15 je velmi nešťastný, neboť potvrdil povinnost omluvit se za tvrzení, /spanb style=text-align: justify;které ve skutečnosti nikdy nepadlo (!)/bspan style=text-align: justify;, a navíc s odůvodněním pohříchu útržkovitým až enigmatickým./spanbr /div style=text-align: justify;Tím judikát rozšířil řady nálezů, které mají disent přesvědčivější než většinové stanovisko, neboť ústavní soudce Jan Musil v nesouhlasném stanovisku přesně trefil hřebík na hlavičku, včetně komentáře k onomu údajnému kontextu:/divdiv style=text-align: justify;„i3./i […]i Jazykovou a formálně logickou interpretací tohoto výroku (v části Použijeme-li logiku, kterou se správní orgán … řídí) dospívám k závěru, že vůbec nejde o hodnotící úsudek, vyjadřující mínění žalované Mgr. Evy Nečasové o osobě pana Hugo Salm-Reifferscheidta. Z celkového kontextu literárních prací, v nichž se tento výrok vyskytuje, je zřejmé, že žalovaná (a další spoluautoři) analyzují a podrobují kritice rozhodovací praxi správních orgánů a soudů v několika restitučních kauzách. I když kapitola, v níž se nachází výrok, jehož autorkou je žalovaná, se zabývá Kauzou Salm-Reifferscheidt, vlastním smyslem autorčina výroku na tomto místě publikace je nikoliv kritika osoby jmenovaného, nýbrž kritika logiky rozhodnutí správního orgánu v této kauze./i/divdiv style=text-align: justify;i4. Hodnotící úsudek, vyslovený na adresu rozhodovací praxe správních a justičních orgánů, nelze pokládat za hodnotící úsudek vztahující se bezprostředně k osobám, jichž se rozhodovací praxe správních a justičních orgánů týká. Kritika rozhodovací praxe správních a justičních orgánů, včetně kritiky způsobů a metod logického uvažování, jichž aplikační praxe používá, je v demokratické společnosti přípustná./i“/divdiv style=text-align: justify;K naprosto logické interpretaci daného výroku soudcem Musilem není, co dodat./divdiv style=text-align: justify;Zmínit se snad ještě měl širší kontext publikace jako celku: šlo o aktivistickou kritiku politicky i společensky citlivého tématu vyřizování restitucí, u kterého se dá předpokládat, že bude rozjitřovat emoce. Za těchto okolností lze samozřejmě připustit i ostřejší přirovnání, zejména když je každému zjevné, že jde pouze o argument ad absurdum a toto přirovnání není míněno vážně (ať už je směrované na kohokoli)./divdiv style=text-align: justify;Roli při posuzování legitimity výroku musí navíc hrát i cílové publikum výroku a způsob podání. Je-li komplikovaný výrok určen sofistikovanějšímu publiku, u něhož se dá očekávat dobrá schopnost funkčního čtení, a navíc je tento výrok doprovázen celou kapitolou plnou informací umožňujících správně pochopit smysl výroku, pak je nutno tento výrok posuzovat jinak, než když je podán zavádějícím způsobem bez vysvětlení v pivnici. Míra zavinění autora za špatné pochopení výroku pak bude úplně jiná. I tento aspekt Ústavní soud zanedbal./divdiv style=text-align: justify;Doufejme, že příští rozhodnutí k tématu svobody projevu bude podobnější nálezu sp. zn. I.ÚS 367/03 (iVondráčková vs Rejžek/i) než aktuálnímu sp. zn. III. ÚS 3393/15!/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;ÚPLNĚ POSLEDNÍ POZNÁMKA PŘED DISCLAIMEREM/divdiv style=text-align: justify;Poslední nejasností je, proč je judikát v NALUSu uveden jako „iK hranicím svobody vědeckého bádání/i“ a podobně uváděn v tiskové zprávě, jakož je na limity svobody vědeckého bádání odkazováno v nálezu (zejména odst. 26 a 27)./divdiv style=text-align: justify;Na svobodu vědeckého bádání se sice stěžovatelka odkazovala v ústavní stížnosti, ale Ústavní soud měl nezávisle na tvrzení stěžovatelky přezkoumat, zda jde skutečně o vědecké dílo, či nikoli, a jaká kritéria legitimity se mají na text aplikovat./divdiv style=text-align: justify;Vstupní údaje pro publikaci „CUI BONO RESTITUCE?“ (vydal Český svaz bojovníků za svobodu Praha) nepochybně byly získány výzkumem, který by se dal označit za vědecký (právní rešerše, procházení archivů, kompilace a porovnávání údajů). To však samo o sobě neznamená, že následný produkt je nutně čistě vědecké povahy a dají se na jeho obsah aplikovat pravidla pro svobodu vědeckého bádání./divdiv style=text-align: justify;Citujme z úvodu k publikaci, který napsala stejná autorka jako kapitolu o restitučních nárocích dědiců po panu HNSR:/divdiv style=text-align: justify;„iNaše republika podala prst a jistý okruh osob, trpělivě po léta čekajících, správně vytušil, že konečně přišla ta pravá chvíle chytit celou ruku, pod pláštíkem restitucí prolomit Benešovy dekrety /i[...]/divdiv style=text-align: justify;iDrtivá většina bývalých statkářů podmínky nesplňuje, přesto oni sami či jejich potomci odmítají vzdát. Po léta tvrdošíjně hrají tu svou zvláštní hru na výdrž a někteří soudci či úředníci jim tu a tam úslužně jejich šachovou figurku kousíček popostrčí k vítěznému postavení./i [...]/divdiv style=text-align: justify;iBylo zajímavé pozorovat, jak někteří zdrženliví jedinci, vědomi jsouce obrovského másla, ulpívajícího na hlavě jejich otců a dědů, stáli zpočátku tiše stranou všech restitučních procesů./i [...]/divdiv style=text-align: justify;iZprvu se báli ostudy a veřejného praní špinavého prádla. - Vždyť tatíček byl přece v SA a matička v NSFW! - Celá léta se to daří tutlat/i [...]/divdiv style=text-align: justify;iOdvážným zlatokopům z řad potomků bývalých držitelů zemědělského majetku se nabízí zcela nová, velmi lákavá možnost k dalšímu ždímání republiky./i [...]/divdiv style=text-align: justify;iHloupá Česká republika nám na to skočí/i [...]“/divdiv style=text-align: justify;(str. 6 a 7 publikace)/divdiv style=text-align: justify;Obávám se, že o standardu vědeckých publikací mám podstatně odlišné představy. Takto žádný úvod k vědeckému dílu nevypadá. Zjevně se nemá jednat o vědecké dílo, nýbrž o aktivistický politicko-historicko-právní pamflet, čemuž odpovídá i trochu divoký obrat s Adolfem Hitlerem v textu první kapitoly. Kapitola kritizující restituce po Leopoldovi Thun-Hohensteinovi (psaná jiným autorem) pro změnu končí takto, což také není běžné u tradičních vědeckých prací:/divdiv style=text-align: justify;„iPosilou nám budiž výzva prezidenta Edvarda Beneše, zaslaná z exilu v roce 1943 českému národu:nbsp;/ibr /iZůstaňte věrni své zemi, své historii, svému národu a svým předkům!‘ /i“/divdiv style=text-align: justify;(str. 114 publikace)/divdiv style=text-align: justify;Obrat „aktivistický pamflet“ přitom není myšlen nijak hanlivě. Být spravedlivě rozhořčeným angažovaným občanem a mít nějakou agendu ve vztahu k restitucím je naprosto legitimní. Navíc je tato publikace mnohem fundovanější a opřená o detailnější rešerše než běžná angažovaná literatura. Rysy blízké vědeckému dílu vskutku má, ale jako angažovaná literatura podporující jeden názor samozřejmě vědeckým dílem není a být nemůže./divdiv style=text-align: justify;Skutečnost, že za vodítko k budoucímu posuzování svobody vědeckého bádání je vydáván judikát, který se vědeckého díla netýká, je další nepřesností, kterou Ústavnímu soudu v tomto ohledu vyčítám.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;DISCLAIMER/divdiv style=text-align: justify;Autor tohoto článku prohlašuje, že nikoho k nikomu nepřirovnával, zejména ne k Adolfu Hitlerovi./divdiv style=text-align: justify;Přestože se opakovaně hovoří o méně zdatném čtenáři, myslel se tím toliko hypotetický čtenář publikace, který by si inkriminovaný text vyložil chybným způsobem (slovy Ústavního soudu „podprůměrný znalec historie“). Rozhodně tím autor článku nemyslel pana Huga Nikolause Salm-Reifferscheidta (jehož čtenářské dovednosti nezná a hodnotit nemůže), libovolného soudce či pracovníka správního orgánu, účastníky řízení, členy redakce Jiného práva, čtenáře Jiného práva, jejich rodinné příslušníky, ani jakoukoli jinou konkrétní žijící, zemřelou či v budoucnu narodivší se osobu./divdiv style=text-align: justify;Jediného hodnocení se autor dopustil vůči judikátu, který pokládá za v mnoha ohledech nesprávný nebo nepřesný, avšak činil tak neexpresivní a nevulgární formou, ve veřejné věci a ve veřejném zájmu; současně šlo o kritiku logicky vysvětlenou, aby si čtenář článku mohl vyhodnotit argumenty sám a dospět k vlastnímu závěru./div



Okresní soud v Českých Budějovicích vyhlašuje výběrové řízení na obsazení funkce asistent/ka soudce

12. 12. 2017, 10:36 | JINÉ PRÁVO | Jan Exner

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=ondiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Konkrétní podmínky výběrového řízení naleznete níže./span/divspan style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;/spanbr /a name=’more’/abr /div style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Předpoklady pro výkon funkce asistenta soudce:nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice (studijní program Právo a právní věda),nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- trestní bezúhonnost,nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- odpovídající vystupování a schopnost vysokého pracovního nasazení,nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- schopnost komunikace s lidmi,nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- praktická znalost práce na PC.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;K přihlášce k účasti na výběrovém řízení uchazeč připojí:nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- strukturovaný profesní životopis uchazeče,nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- motivační dopis,nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;- prohlášení podle zákona č. 101/2000 Sb., ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů, v následujícím znění:/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;P R O H L Á Š E N Í :nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, s o u h l a s í m se shromažďováním , zpracováváním a uchováváním mých osobních údajů Okresním soudem v Českých Budějovicích v souvislosti s výběrovým řízením na místo asistenta/asistentky soudce. Současně beru na vědomí, že po skončení výběrového řízení mi budou listiny obsahující osobní údaje vydány pouze na písemnou žádost, a že s nevyžádanými osobními údaji bude Okresním soudem v Českých Budějovicích nakládáno v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;V ……………………………………………………… dne …………………………………nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Vlastnoruční podpis:/span/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Termín nástupu: leden 2018, případně dle dohody./span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Platové zařazení: platová třída 11-12 dle nařízení vlády č. 564/2006 Sb. v platném znění.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Pracovní poměr: na dobu určitou s tříměsíční zkušební dobou.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Součástí výběrového řízení bude pohovor před komisí určenou předsedou soudu. O termínu pohovorů budou zájemci o místo asistenta/ky/ soudce vyrozuměni po uzávěrce písemných přihlášek. Předseda okresního soudu si vyhrazuje možnost zrušit vyhlášené výběrové řízení kdykoli v jeho průběhu.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Lhůta pro přihlášení do výběrového řízení je stanovena do 31. 12. 2017. Přihlášky je nutné zasílat e-mailem na mjurman@osoud.cbu.justice.cz./span/divdiv style=text-align: justify;br //div/div



O daňových podvodníkoch a ústavnej identite (Taricco II)

7. 12. 2017, 15:36 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

Súdny dvor v utorok rozhodol v dlho očakávanej veci ema href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=197423amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=reqamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=898341 target=_blankTaricco II/a/em, ktorá sa obsahovo týka zaujímavého konfliktu medzi efektívnym vymáhaním DPH a právami obvinených v trestnom procese. Rozsiahlejšiu analýzu sme spoločne s a href=https://www.universiteitleiden.nl/en/staffmembers/barbora-budinska#tab-1 target=_blankBarborou Budinskou/a publikovali na blogu a href=http://eulawanalysis.blogspot.cz/2017/12/criminal-law-human-rights-and.html target=_blankEU Law Analysis/a, česko-slovenskému publiku v tomto príspevkunbsp;prinášame len stručné zhrnutie ako ochutnávku.br /a name=’more’/abr /Ako sme sa dozvedeli z predloženej otázky talianskeho prvostupňového súdu vo veci ema href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=167061amp;pageIndex=0amp;doclang=csamp;mode=lstamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=900753 target=_blankTaricco I/a/em, v Taliansku sa celkom bežne stáva, že v oblasti daňových podvodov je vyšetrovanie komplikované a trvá celé roky. Napriek prebiehajúcemu súdnemu konaniu sanbsp;dokonca môže stať, že sa trestnosť predmetných činov medzičasom premlčí a obžalovaní zostanú bez postihu. Ako trefne poznamenáva Steve Peers a href=http://eulawanalysis.blogspot.cz/2017/12/criminal-law-human-rights-and.html target=_blankv úvode k našej analýze/a, emwhile it is often argued that justice delayed is justice denied, justice strongcurtailed /strongdenies justice too/em.br /br /Túto zvláštnosť talianskeho trestného práva posúdil Súdny dvor v kauze ema href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=167061amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=lstamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=1133684 target=_blankTaricco I/a/em ako potenciálne porušenie finančných záujmov EÚ (v rozpore s čl. 325 ZFEÚ) a národným súdom preto navrhol, aby neaplikovali ustanovenia o premlčaní, ktoré stoja v ceste efektívnemu emrozlúšteniu/em trestných konaní v daňových veciach. Keď niektoré talianske súdy nasledovali radu Súdneho dvora a pokračovali v trestných veciach i po uplynutí premlčacej lehoty, netrvalo dlho a talianskemu ústavnému súdu bola predložená otázka o ústavnej konformite takéhoto postupu. Nie je totiž samozrejmé, aby súdy uprednostňovali finančné záujmy EÚ pred právami jednotlivcov v súdnom procese; niekto by dokonca mohol byť presvedčený, že je takýto postup v rozpore so zákazom retroaktivity, ktorý je (aj) v Taliansku ústavným princípom. span style=color: #666666;(emNa druhú stranu je však legitímne sa pýtať: aké právo vlastne chránime? Právo obžalovaného spoliehať sa na uplynutie premlčacej doby v kontexte pomalej a nefunkčnej justície?/em)/spanbr /br /emCorte Costituzionale/em sa preto obrátil na Súdny dvor s predbežnou otázkou - v duchu slávneho princípu emcontrolimiti/em to totiž považoval za lepšie riešenie než a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2012/02/v-jostove-vybuchla-atomova-bomba.html target=_blankodpáliť atómovú bombu/a a rovno označiť rozhodnutie emTaricco I/em zanbsp;emultra vires./em Keby sme otázku talianskeho ústavného súdu mali parafrázovať, v podstate sa luxemburského súdu spýtal, emči/em emsi je istý svojím rozhodnutím vo veci Taricco I/em, obzvlášť s ohľadom na talianske ústavné princípy.br /br /Vnbsp;a href=https://www.cortecostituzionale.it/documenti/download/doc/recent_judgments/O_24_2017.pdf target=_blankrozhodnutí o podaní predbežnej otázky/a zvolil taliansky ústavný súd metódu cukru a biča: najprv podporil princíp prednosti európskeho práva a uprednostnil ho pred konceptom suverenity, obratom však dodal, že právny poriadok EÚ je založený na pluralizme a na rešpekte k národným identitám. Ústavný súd tak navrhol Súdnemu dvoru kompromis: členské štáty budú akceptovať, že Luxemburg podáva výklad noriem európskeho práva, ale výmenou za to budú mať národní aktéri priestor pre finálne rozhodnutie o ne/súlade týchto noriem s kľúčovými princípmi vnútroštátneho práva.br /br /Po tom, čo vo veci vyniesol a href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=192922amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=lstamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=858906 target=_blankstanovisko/a generálny advokát Bot, sa akademickým svetom prehnala vlna nepokoja. Bot totiž nekompromisne odmietol, že by princípy trestného práva mohli byť národnou identitou v zmysle čl. 4(2) ZEÚ a k otázke talianskeho ústavného súdu sa postavil prekvapivo nepriateľsky. Súd však stanovisko generálneho advokáta nenasledoval a vo včerajšom rozsudku zvolil omnoho umiernenejší tón. To vyústilo až do úsmevného záveru, že pokiaľ rozhodnutie vo veci emTaricco I/em stojí v rozpore s talianskymi princípmi ústavného významu, tak národné súdy emnie sú strongpovinné/strong plniť strongpovinnosť/strong/em, ktorá z daného rozsudku vyplýva. Slovami Súdneho dvora (bod 61), emPokud by byl vnitrostátní soud veden knbsp;závěru, že strongpovinnost/strong upustit od použití dotčených ustanovení trestního zákoníku je vnbsp;rozporu se zásadou zákonnosti trestných činů anbsp;trestů, nebyl by strongpovinen/strong se touto strongpovinností/strong řídit, třebaže by respektování této strongpovinnosti/strong umožnilo napravit vnitrostátní stav neslučitelný snbsp;unijním právem./em (Chcela som citovať slovenské znenie, ale tam je bohužiaľ o jednu empovinnosť/em menej…) :-)br /br /Na záver však Súdny dvor lišiacky dodáva, že ak sa o súlad s európskym právom nepostarajú národné súdy, spadne toto bremeno na zákonodarcu. Povinnosť chrániť finančné záujmy Únie, zakotvená v čl. 325 ZFEÚ, je totiž povinnosťou dosiahnuť určitý výsledok. Podobne ako v prípade smernicovej úpravy,nbsp;cestu k tomuto výsledku si členské štáty môžu vybrať podľa svojho vkusu, cieľ však musia naplniť, inak porušia svoje povinnosti vyplývajúce z práva EÚ.br /br /Utorkové rozhodnutie Súdneho dvora nesie obrovský význam pre fenomén emmedzisúdneho dialógu/em Súdneho dvora a národných ústavných súdov. Keď totiž porovnáme emTaricco II /ems prípadom ema href=http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?pro=amp;nat=oramp;oqp=amp;dates=amp;lg=amp;language=enamp;jur=C%2CT%2CFamp;cit=none%252CC%252CCJ%252CR%252C2008E%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252Ctrue%252Cfalse%252Cfalseamp;td=%3BALLamp;pcs=Ooramp;avg=amp;page=1amp;mat=oramp;parties=gauweileramp;jge=amp;for=amp;cid=1134243 target=_blankGauweiler/a/em, zistíme, ženbsp;nemecký prípadnbsp;začal omnoho vyostrenejšou predbežnou otázkou od nemeckého ústavného súdu, pokračoval a href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=161370amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=lstamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=1134243 target=_blankzmierlivým stanoviskom generálneho advokáta Cruz Vilallóna/a a skončil a href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=165057amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=lstamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=1134243 target=_blankdiplomatickým rozsudkomnbsp;Súdneho dvora/a a zmierlivým záverom v Karlsruhe. V kontraste k tomu, emCorte costituzionale/ememnbsp;/emzvolil vo svojej predbežnej otázke omnoho diplomatickejšie formulácie než emBundesverfassungsgericht/em, dočkal sa omnoho a href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=192922amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=lstamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=858906 target=_blankagresívnejšej reakcie od generálneho advokáta Bota/a, následne dostalnbsp;(vďakabohu)nbsp;a href=http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=amp;docid=197423amp;pageIndex=0amp;doclang=CSamp;mode=reqamp;dir=amp;occ=firstamp;part=1amp;cid=898341 target=_blankzmierlivú odpoveď od Súdneho dvora/a a teraz je na rade opäť ústavný súd, aby vec finálne rozhodol a urobil poriadok v talianskom trestnom procese.br /br /Podobností a rozdielov medzi týmito dvoma ságami je však viac a dá sa na ne dívať z rôznych uhlov,nbsp;záujemcov o témunbsp;preto odkazujeme nielen na a href=http://eulawanalysis.blogspot.cz/2017/12/criminal-law-human-rights-and.html target=_blanknáš príspevok/a, ale tiež nanbsp;reakcie a href=https://despiteourdifferencesblog.wordpress.com/2017/12/05/to-bow-at-the-rhythm-of-an-italian-tune/ target=_blankDaniela Sarmienta/a, ako aj a href=http://verfassungsblog.de/defusing-the-taricco-bomb-through-fostering-constitutional-tolerance-all-roads-lead-to-rome/ target=_blankMarco Bassiniho a Oreste Pollicina/a, prípadne o niečo staršiunbsp;analýzu a href=http://verfassungsblog.de/the-italian-constitutional-court-in-re-taricco-gauweiler-in-the-roman-campagna/ target=_blankPietro Faragunu/a činbsp;a href=http://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/203228441600700107 target=_blankcase note z pera trestno-právnika Fabio Giuffridu/anbsp;k veci emTaricco I/em.br /br /Teším(e) sa na prípadnú diskusiu!



Digitální ekonomika a právo: výzva, problém, příležitost? (pozvánka na workshop)

6. 12. 2017, 13:04 | JINÉ PRÁVO | Robert Zbíral

Datum:nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; 15. prosince 2017 od 13hbr /Místo:nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp;Právnická fakulta UK, místnost č. 38 (náměstí Curieových 7, Praha 1)br /Pořadatelé: Česká společnost pro evropské a srovnávací právo, Common Law Societybr /br /bCíle a program workshopu v příspěvku./bspan style=font-family: quot;timesquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //spanbr /div class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://4.bp.blogspot.com/-qCrpBeuBmww/WifbnPPQ88I/AAAAAAAAA0c/zlG7mGDNlLE_l_Fvb4vXTLvq–dAKrxnQCLcBGAs/s1600/DigiEkonom.png imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=1161 data-original-width=820 height=400 src=https://4.bp.blogspot.com/-qCrpBeuBmww/WifbnPPQ88I/AAAAAAAAA0c/zlG7mGDNlLE_l_Fvb4vXTLvq–dAKrxnQCLcBGAs/s400/DigiEkonom.png width=282 //a/divdiv class=separator style=clear: both; text-align: center;/divspan style=font-family: quot;timesquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //spanspan style=font-family: quot;timesquot; , quot;times new romanquot; , serif;/spanbr /a name=’more’/aspan style=font-family: quot;timesquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //spanbr /br /Při přijímání nového občanského zákoníku bylo možné narazit na kritiku, že se vcelku pečlivě věnuje případům, kdy někomu uletí včely nebo vyhání dobytek na pastvu, a relativně malou pozornost naopak věnuje novinkám spojeným s dobou internetovou. Svým způsobem lze tento postřeh zobecnit na celý právní řád a jeho vztah k digitální ekonomice. Mnozí se však domnívají, že to vlastně není problém: právo je univerzální a uplatňuje se bez ohledu na to, zda jde o vztahy vznikající ve fyzickém či internetovém světě. Některé aspekty digitální ekonomiky jsou však přece jen specifické. V rámci semináře bychom se proto rádi věnovali tomu, jaké nové výzvy pro právo z ní vyplývají, jak by měla vypadat její právní regulace a jestli je vůbec nutná, a také do jaké míry je vhodné na ni dosavadní regulaci aplikovat.br /br /Těšíme se na Vaši účast a bohatou diskuzi.br /br /br /bProgram:/bbr /br /[ registrace od 12:45 ]br /br /13:00nbsp; nbsp; nbsp;Úvodní slovo br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; iJan Kuklík/i, děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovybr /br /13:10nbsp; nbsp; nbsp;Digitální ekonomika: pohled uživatele, spotřebitele a podnikatelebr /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; iJan Klesla/i, Lidové novinybr /br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; Jak má stát regulovat digitální ekonomiku?br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; iOndřej Malý/i, vládní koordinátor digitální agendy ČRbr /br /Komentář: iAndrea Jarolímková/i, Bird amp; Birdbr /br /Diskusebr /br /[ … přestávka na kávu … ]br /br /15:00nbsp; nbsp; Platformy sdílené ekonomiky – úvahy o hospodářské soutěži a regulacibr /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; inbsp;Jiří Kindl/i, Weil, Gotshal amp; Mangesbr /br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp;Moderní způsoby poskytování služeb br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp;iRoman Cholasta/i, Havel, Holásek amp; Partnersbr /br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp;Digitální ekonomika vs. ochrana soukromí br /nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp; nbsp;iVladan Rámiš/i, MAFRA, Spolek pro ochranu osobních údajůbr /br /Komentář: iEva Fialová/i, AK Fialovábr /br /Diskusebr /br /17:00 Závěrbr /br /Moderuje: iMarek Antoš/i, Právnická fakulta Univerzity Karlovy a člen výboru ČSESP



Daniel Bartoň: Hidžáby na střední zdravotnické škole: zájem nebýt vystaven působení náboženských symbolů je silnější než náboženská svoboda

30. 11. 2017, 18:37 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify;Městský soud v Praze rozhodl dne 19. září 2017 o odvolání ve věci nošení hidžábu muslimskou studentkou Ahmednuur Ayan Jamaal na Střední zdravotnické škole v Ruské ulici v Praze (rozsudek č. j. 12 Co 130/2017-228). Na rozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud zabýval otázkou diskriminace a náboženské svobody, a zaslouží si proto naši pozornost jakožto příspěvek do veřejné diskuse o rozsahu náboženské svobody a možnostech jejího omezení v současné České republice./divdiva name=’more’/a/divdivbr //divdivPočátkem kauzy a průběhem řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 jsem se zebýval v příspěvku a href=https://jinepravo.blogspot.cz/2017/03/hidzaby-na-stredni-zdravotnicke-skole-o.htmlHidžáby na střední zdravotnické škole: o náboženské svobodě bez náboženské svobody/a, obecně problematikou regulace nošení náboženských symbolů na školách pak v článku a href=http://www.jurisprudence.cz/cz/casopis/moznosti-zakazu-ci-omezeni-noseni-muslimskych-satku-na-skolach.m-188.htmlMožnosti zákazu či omezení nošení muslimských šátků na školách/a. V tomto textu se proto nechci věnovat komplexnímu posouzení celé kauzy, ale zaměřím se pouze na argumenty, na kterých své rozhodnutí vystavil Městský soud v Praze.br /br /bStudentský status/bbr /div style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Soud prvního stupně došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by se stala studentkou. Dle odvolacího soudu byl tento závěr nesprávný, neboť z provedených důkazů bylo zřejmé, že žalobkyně do školy nastospan style=text-align: justify;upila a výuky se účastnila. Dle odvolacího soudu však bylo řešení této otázky nadbytečné: to, že Obvodní soud pro Prahu 10 založil své rozhodnutí na nesprávných skutkových zjištěních nemělo vliv na správnost verdiktu jako takového./span/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, dle kterého byla žaloba dle antidiskriminačního zákona nedůvodná. Co ho k tomu vedlo?/divdiv style=text-align: justify;br //divspan id=docs-internal-guid-813d3898-0df2-7efd-b047-0fa7ea24f59dbHledání rovnováhy mezi soupeřícími zájmy věřících a nevěřících/bbr /div style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Dle odvolacího soudu bylo klíčovou otázkou celé kauzy posouzení, zda byl požadavek školního řádu na pohyb ve škole bez pokrývky hlavy oprávněný a dosahující spravedlivé rovnováhy mezi různými soupeřícími právy a zájmy. Odvolací soud se v odpovědi na tuto otázku přiklonil jednoznačně na stranu Střední zdravotní školy, když uvedl: iNa užívání šátku jako projevu náboženského přesvědčení navenek bez jakéhokoliv omezení na půdě veřejné školy, která musí i vzhledem k české národní tradici, jakož i právům a svobodám druhých, zůstat neutrálním prostředím, žalobkyně právo nemá. Povinná tolerance náboženských symbolů nemá v České republice zákonný podklad, je daná pouze opakem práva na náboženskou svobodu. Proti právu žalobkyně projevovat své náboženství navenek pak stojí právo být svobodně bez vyznání, náboženské symboly nemít, nebýt vystaven nutnosti jejich působení a nemuset se zabývat jejich významem./i/divdiv style=text-align: justify;ibr //i/div/spandiv style=text-align: justify;Odvolací soud vychází z přesvědčení, že v České republice ijsou viditelné náboženské znaky přijímány jako protiklad k roli škol, které mají zůstat neutrálním prostředím a místem pro rozvoj včetně kritického myšlení/i. To je poměrně odvážné tvrzení v zemi, kde působí desítky škol zřizovaných církvemi a náboženskými společnostmi, na nichž jsou nejen přítomny osoby nosící náboženské symboly (řeholníci a řeholnice, kněží atp.), ale na kterých se náboženské symboly vyskytují i v budovách škol a v samotné výuce (krucifixy, sochy či obrazy významných náboženských osobností, náboženské texty, slavení bohoslužeb atd.). Pokud bychom tvrzení odvolacího soudu vzali jako normu, znamenalo by to nutný zánik církevního školství. I když odvolací soud důsledně nerozlišuje mezi veřejnými a soukromými školami, mohli bychom jeho pravidlo zkusit aplikovat pouze na školy veřejné; i tak by se dostaly do problémů teologické fakulty veřejných vysokých škol, řeholníci vyučující na veřejných školách, studenti nosící křížky nebo učitelé literatury vykládající Bibli či Život svaté Kateřiny./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Ještě problematičtější je myšlenka odvolacího soudu, že by možnosti projevovat náboženskou svobodu měla být nadřazena svoboda nebýt vystaven přítomnosti takových projevů. Je sice možné argumentovat osobní autonomií a právem na to, aby člověk nebyl vystaven nepřiměřenému nátlaku ve věcech náboženských (nedovolené formy proselytismu)span class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: quot;Calibriquot;,quot;sans-serifquot;; font-size: 11.0pt; line-height: 115%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: quot;Times New Romanquot;; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;[1]/span/span/span, ale právo na „svobodu od náboženství“ nemůže jít tak daleko, že by vyžadovalo naprostou absenci náboženských otázek ve veřejném prostoru či ve škole. V takovém případě by nebylo možné vyučovat filosofii, etiku, náboženství nebo dějepis v rozsahu, který je dnes běžný. Navíc by taková politika „odnáboženštění“ školního prostoru byla v zásadním rozporu s principy a hodnotami, na kterých jsou vystaveny moderní evropské demokracie. Dle Evropského soudu pro lidská práva není úkolem státu v případě napětí mezi náboženskými skupinami odstranit zdroj kontroverzí omezením pluralismu, ale zajistit podmínky pro to, aby se dotčené skupiny obyvatelstva tolerovalyspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: quot;Calibriquot;,quot;sans-serifquot;; font-size: 11.0pt; line-height: 115%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: quot;Times New Romanquot;; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;[2]/span/span/span; ve vzdělávání má stát zajistit možnost plurality a napomáhat udržování veřejného pořádku, náboženské harmonie a tolerance.span style=font-family: Calibri, sans-serif; font-size: 14.6667px;[3]/span/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Pokud bychom přijali argument odvolacího soudu, že nad náboženskou svobodou jednotlivce vítězí právo druhého nebýt vystaven působení vnějších projevů náboženské svobody, mohli bychom analogicky vytvořit právo člověka bez politického přesvědčení nebýt vystaven působení politických kampaní nebo právo odpůrce konzumního způsobu života nebýt vystaven působení reklam na spotřební zboží. Taková argumentace je samozřejmě neudržitelná, protože u realizace většiny základních práv najdeme ve společnosti někoho, kdo by byl raději, pokud by se s daným projevem nemusel setkat. Podle jakého klíče by pak soudy vybíraly, kterou negativní svobodu upřednostnit? A kde by se takové “osvobozování” zastavilo? S ohledem na problémy, které by takový přístup způsobil, dospívá judikatura k závěrům, že lidé musí strpět i ty projevy, které jim nejsou z nějakého důvodu sympatické nebo je dokonce šokují, pokud nejde o projevy, jejichž jediným (hlavním) účelem je dosažení nějakého protiprávního cíle (např. šíření nenávisti a netolerance, bezúčelná urážka druhých).[4]/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Navíc je přístup odvolacího soudu v rozporu s principem neutrality, který hlásá, a se zásadou, že je výkon náboženské svobody možné omezit pouze z důvodů uvedených v Listině (Evropské úmluvě o lidských právech). Princip neutrality státu ve věcech náboženských soud porušil tím, že nad určité náboženské vyznání (islám) postavil jiné náboženské přesvědčení (“bez vyznání”, agnosticismus či nezájem o věci náboženské), ačkoliv by právo mělo stejným způsobem chránit jak člověka hlásícího se k určitému vyznání, tak člověka, který vyznává, že se k ničemu hlásit nechce. Odvolací soud se pak vůbec nezabýval otázkou, zda omezení práva projevovat náboženství je v demokratické společnosti nezbytné pro dosažení některého legitimního cíle uvedeného v čl. 16 odst. 4 Listiny nebo čl. 9 odst. 2 Úmluvy. Vzhledem k tomu, že mezi legitimní omezení patří také ochrana práv a svobod druhých, bylo by možné se zabývat tím, jak nošení šátku zasahuje do svobody člověka bez vyznání realizovat své právo být bez vyznání. Muselo by ale jít o posuzování situace konkrétní osoby, která by se domnívala, že pouhá přítomnost šátku omezuje její náboženskou svobodu. Argumentace tím, “že by dané jednání mohlo někomu vadit”, není dostatečná pro omezení základního práva./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Jistou logiku argumentaci Městského soudu nicméně musím přiznat: Konfrontace člověka bez vyznání s náboženskými symboly může vést k zamýšlení se nad jejich významem a ke kladení základních filosofických a náboženských otázek. Přítomnost náboženství ve veřejné sféře proto může ohrožovat existenci nezájmu o náboženství z důvodu, že daní lidé s náboženstvím vůbec nepřicházejí do styku. To však není protiprávní postup, ale jeden ze základních způsobů, jak funguje otevřená soutěž idejí v pluralitní společnosti. Přistoupit na argumentaci Městského soudu by proto znamenalo považovat konkrétní ideologii za jedinou správou a vzdát se tázání, zda existuje nějaká alternativa; to by bylo návratem k totalitnímu uvažování, od kterého se snaží náš současný právní systém distancovat./div/divdiv style=text-align: justify;br //divbdiv style=text-align: justify;bOtázka diskriminace/b/div/bdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Podle Městského soudu v Praze bylo možné o nedůvodnosti žaloby rozhodnout pouze na základě žalobních tvrzení, ze kterých údajně nevyplývalo jakékoliv znevýhodnění studentky. V tomto kontextu stojí za citaci ta část odůvodnění, ze které vyplývá, jak soud chápe diskriminaci a znevýhodnění: iNepovolení výjimky nošení muslimského šátku jako pokrývky hlavy (…) není přímou ani nepřímou diskriminací na základě náboženského vyznání. V případě žalobkyně nedošlo k rozdílnému zacházení ve srovnání s ostatními studenty (všichni bez pokrývky hlavy), nebyla ani nijak znevýhodněna, bez pokrývky hlavy mohla studovat. (…) Odvolací soud také mohl vyjít z definice diskriminace, kterou se rozumí rozdílný, jiný přístup k jedné skupině než k jiné nebo k celku. Opakem diskriminace je stejný přístup ke všem. (…) Tento případ není ani nepřímou diskriminací, neboť i podle definice veřejného ochránce práv je jí takové jednání, při němž se s někým zachází méně příznivě na základě kriteria, které je zdánlivě neutrální. Ustanovení školního řádu sice v důsledku omezovalo žalobkyni nosit šátek, ale omezovalo také všechny ostatní studenty, kteří by si chtěli dát něco na hlavu./i/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Z právě uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nerozumí nebo nechce rozumět nepřímé diskriminaci tak, jak ji běžně chápe evropské právo.[5]nbsp;Pokud bychom následovali úvahu odvolacího soudu, nepřímo diskriminováni by nebyli ani vozíčkáři v případě, kdy by do školy neexistoval bezbariérový přístup, protože schody přece omezují všechny studenty, kteří se chtějí do školy dostat. Pokud přijmeme tento způsob argumentace, přehlížíme rozdíl mezi tím, jak různě překážka či obecné pravidlo dopadá na jednotlivce: pro zdravého člověka jsou schody přinejhorším otravou, pro vozíčkáře nepřekonatelnou překážkou; pro evangelíka nebo ateistu může být zákaz nošení pokrývek hlavy ve škole prudou, ale pro muslimku, jeptišku nebo sikha nepřekonatelnou překážkou.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Právě popsané rozlišování je nezbytné pro úspěšnou (správnou) aplikaci konceptu nepřímé diskriminace a každý soudce aplikující antidiskriminační zákon by ho měl být schopen. Pro úplnost (s ohledem na časté výtky směřované proti antidiskriminační legislativě) je třeba uvést, že pro konstatování nepřímé diskriminace nestačí pouhý závěr o tom, že zdánlivě neutrální ustanovení znevýhodňuje osobu určitých charakteristik, ale je třeba dále prokázat, že dané pravidlo nesleduje přiměřeným způsobem legitimní cíl. A to je dle mého názoru pole, na kterém by se měla primárně odehrávat právní debata o diskriminačním aspektu této kauzy.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divbdiv style=text-align: justify;bPolitický charakter náboženství/b/div/bdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Městský soud v Praze v odůvodnění svého závěru o nedůvodnosti žaloby několikrát na podporu své argumentace uvedl, že islám je politické náboženství, resp. že politická povaha tohoto náboženství je v rozporu se západními ideály, na kterých je po roce 1989 založena česká společnost. To je značně manipulativní argument a v odůvodnění soudního rozhodnutí o základních právech by hned z několika důvodů neměl mít místo./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;V prvé řadě je třeba uvést, že každé náboženství je do jisté míry politické, neboť se snaží přispět k proměně jednotlivců i společnosti. Takový přístup náš právní řád nejen nezakazuje, ale přímo vyžaduje, neboť bez politické participace a snahy o lepší správu věcí veřejných nemůže existovat. Pokud má soud na mysli rozpor některých politických názorů opírajících se o islám se západními liberálními ideály, pak je v obdobném postavení řada křesťanských náboženských skupin (např. v oblasti potratů, homosexuality, eutanazie, vojenské služby nebo autority nadřazené civilnímu právu). To, že nějaká skupina lidí hlásících se k určitému náboženství vyjadřuje hodnoty odporující západním liberálním ideálům neopravňuje stát k tomu, aby omezil základní práva lidem, u kterých si myslí, že patří ke stejné široce pojaté skupině. Pokud by tomu tak bylo, mohl by stát omezit náboženskou svobodu všem náboženským společnostem operujícím na českém území, neboť v každé z nich se najde někdo, kdo smýšlí v rozporu se západními liberálními ideály.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Druhou zásadní skutečností je, že ani označení určitého náboženství za politické neznamená automatickou možnost v libovolné míře omezit jeho projevy. Závěr o politickém charakteru projevu by pouze vedl k přesunu přezkumu z oblasti náboženské svobody do působnosti obecné svobody projevu, která mimo jiné (či především) chrání právě politický projev.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;V případě dané studentky proto bylo na místě hodnotit, jaký mělo nošení muslimského šátku charakter. Pokud náboženský, měl se soud zabývat oprávněností jeho omezení na poli náboženské svobody, pokud politický, pak na poli svobody projevu. Tímto směrem se však úvahy soudu vůbec neubíraly./divdiv style=text-align: justify;br //divbdiv style=text-align: justify;bZávěrem/b/div/bdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;V návaznosti na snahu prvoinstančního soudu vyhnout se kontroverzním otázkám náboženské svobody je třeba ocenit přímočarost, s jakou odvolací soud vyložil argumenty pro omezení náboženské svobody muslimské studentky. Většina použitých úvah má žel demagogický charakter a neobstojí v testu racionality, konstistentnosti argumentace a souladu s judikaturou v oblasti základních práv a svobod.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;S ohledem na strategický charakter projednávaného případu můžeme čekat podání dovolání a přezkum dosavadního průběhu řízení Nejvyšším soudem ČR. Můžeme se tudíž těšit na další judikaturní příspěvek do diskuse o limitech náboženské svobody a antidiskriminační legislativy. Diskuse, které žel v současnosti dominuje demagogie nad racionální argumentací.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;div style=text-align: start;hr align=left size=1 width=33% /div id=ftn1div class=MsoFootnoteTexto:p/o:p/div/div/divdivspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: Calibri, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;[1]nbsp;/span/span/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Viz např. Rozsudek ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Kokkinakis proti Řecku/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap; ze dne 25. 5. 1993, stížnost č. 14307/88./span/divdiv/divdivspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencediv style=text-align: start;div id=ftn1div class=MsoFootnoteTexto:p/o:p/div/div/divdivspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: Calibri, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;[2]nbsp;/span/span/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Rozsudek ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Svatého synodu Bulharské pravoslavné církve proti Bulharsku /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;ze dne 22. 1. 2009, stížnosti č. 412/03 a 35677/04, odst. 148./span/divspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: Calibri, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;[3]nbsp;/span/span/span/span/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Leyla Şahin proti Turecku /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;ze dne 10. 11. 2005, stížnost č. 44774/98/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;, /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;odst. 107, rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Lautsi proti Itálii /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;ze dne 18. 3. 2011, stížnost č. 30814/06, odst. 61–62 a tam uvedená judikatura./span/divdivspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: Calibri, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;[4]nbsp;/span/span/span/span/span/span/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Rozsudek pléna ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Handyside proti Spojenému království /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;ze dne 7. 12. 1976,/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap; /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;stížnost č. 5493/72, odst. 49. Rozsudek ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Otto-Preminger-Institut proti Rakousku /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;ze dne 20. 9. 1994/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;, /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;stížnost č. 13470/87, odst. 49. Rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;S.A.S. proti Francii/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap; ze dne 1. 7. 2014, stížnost č. 43835/11, odst. 120. Rozsudek ESLP ve věci /spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Erbakan proti Turecku/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap; ze dne 6. 7. 2006, stížnost č. 59405/00, odst. 56./span/divdivspan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan class=MsoFootnoteReferencespan style=font-family: Calibri, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;[5]nbsp;/span/span/span/span/span/span/span/span/spanspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; white-space: pre-wrap;K diskusi o přímé a nepřímé diskriminaci viz můj komentář k nedávným rozhodnutím Soudního dvora EU: /span/divspan id=docs-internal-guid-813d3898-0dff-41a9-eaf3-4b741db773d5a href=https://jinepravo.blogspot.cz/2017/03/zakaz-noseni-nabozenskych-symbolu-na.html style=text-decoration-line: none;span style=color: #1155cc; font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; text-decoration-line: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;Zákaz nošení náboženských symbolů na pracovišti dle Soudního dvora EU/span/aspan style=font-family: quot;Liberation Serifquot;; font-size: 10pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;. V detailech srov. Pavla Boučková a kol. Antidiskriminační zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2016./span/span/div



Pavel Doubek: Ohlédnutí za pátým ročníkem PhD Workshopu

27. 11. 2017, 11:40 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

span style=font-family: inherit; span style=font-family: inherit;Minulý víkend hostila olomoucká právnická fakulta setkání „nejodvážnějších“ studentů doktorského studia ze všech právních odvětví českých právnických fakult. Již pátý ročník semináře snbsp;názvem „a href=https://csesp.cz/2017/07/18/phd-workshop-2017/ target=_blankPhD Workshop/a“ organizovaný a href=https://csesp.cz/ target=_blankČeskou společností pro evropské a srovnávací právo/a měl za cíl umožnit vybraným doktorandům představit svoji disertační práci (v jakémkoliv stádiu rozpracovanosti) a obdržet knbsp;ní podrobnou zpětnou vazbu./span/spanbr /a name=’more’/aspan style=font-family: inherit;o:p/o:p/spanbr /span style=font-family: inherit; span style=font-family: inherit;Vybraným aktivním účastníkům byli předem přiděleni dva mentoři, kterým tito studenti zaslali projekt a vybranou kapitolu své disertační práce. Stejné materiály měli knbsp;dispozici rovněž všichni účastníci workshopu. Aktivní účastníci dostali přibližně 15 minut pro ústní prezentaci svého projektu, načež si již mohli užívat desítek minut slávy vnbsp;podobě podrobných komentářů a konkrétních doporučení, a to jak od svých mentorů, tak ostatních posluchačů znbsp;řad pedagogů i studentů./span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;Při úvodních slovech mentorů, že není cílem workshopu se vzájemně chválit, mohlo leckterého aktivního účastníka zamrazit. Ano, zpětná vazba byla kritická, nikoliv však kritizující. Cílem bylo poskytnout takový feedback, který posune kvalitu disertace o krok, ideálně však skok vpřed./span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;/span/span/spanbr /table cellpadding=0 cellspacing=0 class=tr-caption-container style=float: right; margin-left: 1em; text-align: right;tbodytrtd style=text-align: center;a href=https://4.bp.blogspot.com/-CfPccNHotY0/Whv1jscF3VI/AAAAAAAAGgg/FWeiM_kCxh0aKcoWgRJECPBN1k5ldE2wwCLcBGAs/s1600/24139040_10155334732060674_148139593_o.jpg imageanchor=1 style=clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;img border=0 data-original-height=852 data-original-width=1136 height=300 src=https://4.bp.blogspot.com/-CfPccNHotY0/Whv1jscF3VI/AAAAAAAAGgg/FWeiM_kCxh0aKcoWgRJECPBN1k5ldE2wwCLcBGAs/s400/24139040_10155334732060674_148139593_o.jpg width=400 //a/td/trtrtd class=tr-caption style=text-align: center;Sobotní večer na olomouckých vánočních trzích/td/tr/tbody/tablespan style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;Komentáře mentorů a ostatních účastníků tak obvykle disertaci podrobily hloubkovému rozboru a doslova „rozpitvaly“ všechny relevantní aspekty. Workshop byl prospěšný zejména pro studenty stojící na „startovní čáře“, neboť jim umožnil se hned v počátku psaní zamyslet nad základním paradigmatem práce, odpovídající výzkumnou otázkou, vhodností použité metodologie, proveditelností výzkumu a celkovým stylem a kvalitou psaného textu. Měl však jistě co nabídnout i doktorandům vnbsp;závěru studia, zejména těm, kteří chtějí vnbsp;akademické práci pokračovat a výsledky svého výzkumu dále využít./span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;/span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;Cspan style=font-family: inherit;elé setkání se neslo vnbsp;přátelské atmosféře, k čemuž přispěl i neformální večerní program nad sklenkou moštu či svařeného vína vnbsp;ulicích adventní Olomouce. Za ostatní doktorandy bych na tomto místě rád poděkoval České společnosti pro evropské a srovnávací právo, Právnické fakultě Univerzity Palackého, a především Zuzce Vikarské za zorganizování akce a všem mentorům a ostatním účastníkům za příjemný a smysluplně strávený víkend./span/span/span/span/span/spanbr /br /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;Vnbsp;závěru svého komentáře bych si rád vypůjčil slova JRR Tolkiena, citovaného vnbsp;příspěvku jedné znbsp;prezentujících doktorandek: „Ne každý, kdo bloudí, je ztracený“. Tímto poselstvím bych rád vyzval všechny bloudící i sebejistě kráčející studentky a studenty doktorského studia, aby si dodali odvahy anbsp;příštího ročníku se zúčastnili span style=font-family: quot;wingdingsquot;; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-char-type: symbol; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin; mso-symbol-font-family: Wingdings;span style=mso-char-type: symbol; mso-symbol-font-family: Wingdings;J/span/spano:p/o:p/span/span/span/span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit; /spanbr /div align=right class=MsoNormal style=margin: 0cm 0cm 8pt; text-align: right;span style=font-family: inherit;Pavel Doubek, 4. ročník PhD studia Právnické fakulty MU/span/div



Inaugural Eric Stein Memorial Lecture

20. 11. 2017, 17:08 | JINÉ PRÁVO | Jan Exner

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=ondiv class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://1.bp.blogspot.com/-xoMdbKVA0Yo/WhL9rMPLAuI/AAAAAAAAA0A/fWdaTHuwX2A2pHHecYujJvlt7r6i5Ci3gCLcBGAs/s1600/Inaugural_FB_Cover.jpg imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=900 data-original-width=1600 height=225 src=https://1.bp.blogspot.com/-xoMdbKVA0Yo/WhL9rMPLAuI/AAAAAAAAA0A/fWdaTHuwX2A2pHHecYujJvlt7r6i5Ci3gCLcBGAs/s400/Inaugural_FB_Cover.jpg width=400 //a/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Přijměte prosím pozvání na Inaugural Eric Stein Memorial Lecture, kterou organizuje studentský spolek Common Law Society společně s Českou společností pro evropské a srovnávací právo ve čtvrtek 14. prosince 2017 od 18 hodin na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (místnost č. 38). Hostem přednášky bude Daniel Halberstam, který bude hovořit na téma „Structural Imbalance in the European Union“./spanbr /span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;/span/diva name=’more’/abr /br /div style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://3.bp.blogspot.com/-VifBpjSaI3U/WhL9ygcF7oI/AAAAAAAAA0E/M7TnyHN0c0EPKwqZEJ4tWSgg1DPe9WqXQCLcBGAs/s1600/Inaugural_Letak.jpg imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=1280 data-original-width=905 height=400 src=https://3.bp.blogspot.com/-VifBpjSaI3U/WhL9ygcF7oI/AAAAAAAAA0E/M7TnyHN0c0EPKwqZEJ4tWSgg1DPe9WqXQCLcBGAs/s400/Inaugural_Letak.jpg width=282 //a/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;br //div/div



Miesto právnika na slovenskej sekcii ESĽP

8. 11. 2017, 22:06 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

Európsky súd pre ľudské práva a href=https://www.coe-recruitment.com/JobDetails.aspx?vacancyID=1405amp;Lang=En target=_blankhľadá slovenského právnika / právničku/a. Stačí mať vyštudované slovenské právo, ovládať jeden z dvoch jazykov Rady Európy (angličtina / francúzština), mať za sebou aspoň 6 mesiacov praxe a vtesnať sa do vekového limitu lt; 35 rokov. Prihlasovanie beží do 24. novembra - tak snáď bude toto výberové konanie úspešnejšie než to na slovenského sudcu Tribunálu :-)



Odsouzení bez důkazů: Je doživotní zákaz účasti na olympijských hrách pro ruské běžce na lyžích Legkova a Bělova legálním trestem za údajný doping?

4. 11. 2017, 21:10 | JINÉ PRÁVO | Jan Exner

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=ondiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Ve středu 1. listopadu 2017 vynesla Disciplinární komise Mezinárodní olympijského výboru jedno z nejpřísnějších a zároveň nejkontroverznějších rozhodnutí v historii boje proti dopingu ve sportu. Na základě obvinění z údajné manipulace s odebranými vzorky a užívání zakázaných látek při XXII. zimních olympijskách hrách 2014 v Soči diskvalifikovala komise ruské běžce na lyžích Alexandra Legkova a Jevgenije Bělova ze všech soutěží v rámci těchto olympijských her. A co víc, oba sportovci byli doživotně vyloučeni z olympijských her, kterých už se nikdy nezúčastní ani jako sportovci ani v jakékoli jiné pozici. Nepřesvědčivé důkazy a stručnost odůvodnění rozhodnutí komise však vyvolávají mnoho otazníků a dávají oběma ruským běžcům na lyžích naději při odvolání k Arbitrážnímu soudu pro sport.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/diva name=’more’/adiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Alexander Legkov i Jevgenij Bělov již od loňského prosince nezávodí, jelikož byli prozatímně suspendování Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) na základě zprávy nezávislé vyšetřovací komise Světové antidopingové agentury (WADA). Tento trest později potvrdil i Arbitrážní soud pro sport (CAS), který však uvedl, že oběma lyžařům by mělo být umožněno závodit, pokud FIS do konce října nenajde konkrétní důkazy prokazující jejich individuální vinu. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) mezitím zřídil vlastní vyšetřovací komisi, na základě jejíž zprávy Disciplinární komise MOV vynesla doživotní trest. Oba běžci na lyžích budou vymazáni z výsledkových listin ZOH 2014 v Soči a k tomu se již nikdy nesmí zúčastnit olympijských her, a to v žádné roli. Stručná rozhodnutí disciplinární komise jsou dostupná a href=https://stillmed.olympic.org/media/Document%20Library/OlympicOrg/IOC/Who-We-Are/Commissions/Disciplinary-Commission/2017/SML-006-Disciplinary-Commission-Decision-Operative-Part.pdf#_ga=2.225708762.1943735701.1509818388-722907035.1506153864 target=_blankzde/a a a href=https://stillmed.olympic.org/media/Document%20Library/OlympicOrg/IOC/Who-We-Are/Commissions/Disciplinary-Commission/2017/SML-029-Disciplinary-Commission-Decision-Operative-Part.pdf#_ga=2.225708762.1943735701.1509818388-722907035.1506153864 target=_blankzde/a. /span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Co k rozhodnutím vedlo? a href=https://www.wada-ama.org/sites/default/files/resources/files/mclaren_report_part_ii_2.pdf target=_blankZpráva/a nezávislé vyšetřovací komise WADA pod vedením kanadského právníka Richarda McLarena, která poukazuje na to, že při ZOH 2014 údajně docházelo k nepovoleným manipulacím se vzorky ruských sportovců. Legkov byl navíc obviněn z užití anabolických steroidů. Na základě této zprávy zahájil MOV disciplinární řízení s 28 ruskými sportovci a Legkov a Bělov jsou prvními z nich, kteří byli skutečně potrestáni. Rozhodnutí ohledně dalších sportovců se očekávají v průběhu listopadu letošního roku, přičemž v prosinci 2018 by měl Výkonný výbor MOV rozhodnout o osudu Ruska jako takového a případné účasti země na ZOH 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Při čtení obou rozhodnutí a doprovodných a href=https://www.olympic.org/news/ioc-sanctions-two-russian-athletes-as-part-of-oswald-commission-findings target=_blanktiskových prohlášení MOV/a si kladu mnohé otázky, které se týkají především důkazů, na základě kterých byli oba Rusové potrestáni. Alexander Legkov byl v období od 1. ledna 2014 do 5. února 2014, tedy před ZOH 2014, třináctkrát testován, z toho dvanáckrát byly jeho vzorky analyzovány v laboratořích akreditovaných WADA mimo Rusko. A výsledek? Vždy negativní. Legkov byl testován dvakrát i během samotných her a ani tehdy nebyly v jeho vzorcích nalezeny žádné zakázané látky.nbsp;/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Richard McLaren ve své zprávě tvrdí, že při ZOH 2014 v Soči docházelo k systematické manipulaci se vzorky ruských sportovců. Zároveň však zpráva neobsahuje žádné závěry a důkazy ohledně provinění konkrétních sportovců, včetně Legkova a Bělova. Pouze uvádí, že u 22 % vzorků existuje silné podezření na manipulaci. Při slyšení před Disciplinární komisí MOV předvolaní znalci a href=http://wieschemann.eu/en/ioc-verurteilt-athleten-ohne-beweise-urteil-skandaloes target=_blankprohlásili/a, že neexistují žádné konkrétní důkazy, které by poukazovaly na manipulaci s testy těchto dvou sportovců. Na základě čeho tedy Disciplinární komise MOV vynesla takto přísný trest? Obě rozhodnutí o konkrétních důkazech mlčí, přičemž tiskové prohlášení odkazuje na zachování mlčenlivosti a ochrany soukromí sportovců.nbsp;/spanbr /br /span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;Potrestala-li Disciplinární komise MOV oba Rusy bez konkrétních důkazů o jejich vině, zašla při svém rozhodnutí velmi daleko, možná i za hranu. Takové rozhodnutí by odporovalo existujících rozhodčím nálezům CAS, které volají po specifikaci konkrétních důkazů individuálního zavinění při udílení konečných trestů. Alexander Legkov i Ruský olympijský výbor již avizovali, že se proti rozhodnutí odvolají ke CAS. A podle mého názoru mají reálnou šanci na úspěch. CAS již několikrát ukázal, že neváhá tvrdě trestat sportovce za porušení antidopingových pravidel, ale že zároveň ctí presumci neviny a snaží se, aby se z boje proti dopingu nestalo kladivo na čarodějnice. Času však moc nezbývá, do zahájení ZOH 2018 zbývá 96 dní. /spanbr /span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //spanspan style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;i(Názor vyjádřený v tomto příspěvku je čistě můj osobní a nepředstavuje ani žádným způsobem nereflektuje názor Českého olympijského výboru)./i/span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: quot;georgiaquot; , quot;times new romanquot; , serif;br //span/div/div



Jan Vučka: Kauza Jiří Hlavatý a kdy zaniká mandát senátora

4. 11. 2017, 05:40 | JINÉ PRÁVO | Občasný blogger

Je-li snad česká politika nudná, dozajista to není vinou exsenátora Jiřího Hlavatého. Nedělejme si však laciné žerty z nešťastného laika, když věc je komplikovaná i pro odborníka. Jak je to vlastně se zánikem funkce senátora – a co když vůbec není exsenátor a má celou dobu pravdu?br /a name=’more’/a Ústava k souběhu funkcí poslanců a senátorů říká toto:br /br /iČl. 21nbsp;/ibr /iNikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.nbsp;/ibr /ibr //iiČl. 22/ibr /i(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.nbsp;/ibr /i(2)/i [...]br /br /Článek 21 Ústavy jasně uvádí, že nikdo nemůže být současně poslanec i senátor. Zánik mandátu poslance či senátora upravuje článek 25 Ústavy, který však žádné ustanovení výslovně odkazující na čl. 21 Ústavy neobsahuje:br /ibr //iiČl. 25nbsp;/ibr /iMandát poslance nebo senátora zanikánbsp;/ibr /ia) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,nbsp;/ibr /ib) uplynutím volebního období,nbsp;/ibr /ic) vzdáním se mandátu,nbsp;/ibr /id) ztrátou volitelnosti,nbsp;/ibr /ie) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,nbsp;/ibr /if) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.nbsp;/ibr /br /Buď tedy mandát do jedné komory v případě konkurence mandátů do obou komor zaniká bez výslovného uvedení procedury v Ústavě, nebo je třeba na postup zániku mandátu v takové situaci aplikovat písmeno f) článku 25 Ústavy.br /Aplikovatelnost čl. 25 písm. f) Ústavy můžeme odůvodnit buď analogií, nebo doslovným výkladem, že klauzule „které stanoví zákon“ z čl. 22 odst. 1 Ústavy odkazuje i na předcházející čl. 21 Ústavy. Vskutku není patrný žádný důvod, proč by zákaz souběhu funkcí poslance a prezidenta měl být realizován odlišně od zákazu souběhu funkcí poslance a senátora.br /Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ve věci sp. zn. Vol 32/2006 dospěl k názoru, že nejde o analogii. Podle NSS je čl. 21 Ústavy přímo podřaditelný pod čl. 22 odst. 1 Ústavy: „iZ čl. 22 odst. 2 Ústavy nesporně plyne, že dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal neslučitelné funkce (o níž tak stanoví zákon), zaniká jeho mandát poslance nebo senátora. Z jazykového (a koneckonců ani systematického) výkladu tedy nevyplývá, že by citované ustanovení vylučovalo svoji aplikaci ve věci vzájemné neslučitelnosti funkcí poslance a senátora. Za použití výkladu logického, konkrétně argumentace a minori ad maius, je pak možno dovodit, že pokud lze čl. 22 Ústavy aplikovat na „další funkce o nichž to stanoví zákon“, tím spíše lze uvedený článek Ústavy aplikovat na neslučitelné funkce, o nichž tak přímo a výslovně stanoví Ústava v čl. 21./i“br /Pokud jsme se ustanovili, že neslučitelnost funkcí poslance a senátora spadá do režimu čl. 22 Ústavy, pak ale musíme přijmout i logické důsledky, které z toho plynou. Pro vyřešení neslučitelnosti funkcí je předepsaná procedura v čl. 22 odst. 2 Ústavy:br /ibr //iiČl. 22nbsp;/ibr /i(1)/i [...]br /i(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy ubse ujal funkce/b/u soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.nbsp;/ibr /br /Korespondující úpravu nalezneme i v zákoně č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu:br /br /i§ 6nbsp;/ibr /iMandát senátora zanikánbsp;/ibr /[...]br /ie) dnem, kdy se senátor ubujal úřadu nebo funkce/b/u, jejichž neslučitelnost s funkcí senátora stanoví Ústava nebo zákon.nbsp;/ibr /br /Aplikovatelnost tohoto ustanovení na obdobné situace potvrdilo již citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož navazující usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl.ÚS 66/06.br /A teď se dostáváme k jádru problému: co to znamená „ujal se úřadu/funkce“, když hovoříme o poslancích a senátorech? S tímto se NSS pohříchu vůbec nevypořádal a tento problém úplně přeskočil, přestože je kritický pro všechny další úvahy.br /Ústava a zákony operují hned se čtyřmi různými pojmy: poslanec či senátor může být zvolen, může mu vzniknout mandát, také se může stát členem příslušné komory, případně se může ujmout neslučitelné funkce senátora či poslancenbsp;. Kuriózně „ujmutí se funkce“ není v kontextu poslanců a senátorů přesně definované, třebaže je klíčové pro zánik mandátu v případě souběhu mandátů v obou komorách.br /Můj jazykový cit praví, že „ujmutí se funkce“ evokuje aktivní jednání. Když už zákon o jednacím řádu Senátu hovoří o „ujmutí se něčeho“, pak tím zřetelně myslí aktivní jednání odlišné od samotného zvolení: například Senát si zvolí svého předsedu (§ 29) a ten se teprve následně „ujme“ řízení schůze (§ 30), což nepochybně zahrnuje aktivní jednání jako přesednutí si z řadové lavice, vzetí si slova k zahájení předsednictví atd.br /Rozlišení zvolení a „ujmutí se funkce“ by ostatně dávalo smysl i jako ochrana před nedobrovolnou ztrátou mandátu uměle vyvolanou kolizí funkcí. Umím si představit některé postkomunistické autoritativně demokratické země, kde jednou někoho napadne zvolit příliš hlasitého opozičního poslance ombudsmanem či jmenovat soudcem! Hezký venkovský okres, čerstvý vzduch, vždyť mu tam bude dobře …br /Odpověď nám ale především dává sama Ústava. Ústava totiž na jiném místě definuje, co to je „ujmutí se“ funkce u voleného ústavního činitele, a jasně předpokládá, že „ujmutí se“ funkce není totožné se zvolením:br /br /iČl. 55nbsp;/ibr /iPrezident republiky ubse ujímá úřadu složením slibu/b/u. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.nbsp;/ibr /br /Zde černé na bílém vidíme, že „ujmutí se“ funkce není spojené se samotným zvolením, nýbrž až se složením slibu!br /Poslanec, senátor i prezident jsou všichni ústavní činitelé, kteří po svém zvolení musejí složit slib, tedy není důvody, aby bylo „ujmutí se funkce“ pro každého z nich definované jinak a jednou se vázalo na složení slibu, jindy nikoli. bÚstavodárce použil stejný pojem, takže by měl sledovat stejný význam./bbr /Jak senátor, tak poslanec musejí povinně složit předepsaný slib hned na první schůzi své komory (§ 4 zákona o jednacím řádu Senátu, § 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), jinak ze zákona ztrácejí mandát (§ 6 písm. a) zákona o jednacím řádu Senátu, § 6 písm. a) zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny). Tím je ošetřeno, aby nemohlo dojít k souběhu hlasování téže osoby v obou komorách, takže není potřeba vymýšlet žádné konstrukce nad rámec textace čl. 22 odst. 2 Ústavy.br /bLze tedy uzavřít, že předpoklad automatického zániku mandátu senátora v okamžiku zvolení do Poslanecké sněmovny je v rozporu s výslovně popsanou procedurou podle Ústavy/b.br /Je pravdou, že čl. 21 Ústavy hovoří o nemožnosti souběhu „členství“, ovšem přesný způsob, jakým se má tato nemožnost vyřešit, je popsán v čl. 22 odst. 2 Ústavy, který účinně řeší konflikt skrze institut složení či odepření slibu v komoře, kam byl kandidát nově zvolen.br /Jiří Hlavatý je tedy (pokud stále platí Ústava) senátorem přinejmenším až do první schůze nové Poslanecké sněmovny a doplňovací volby do Senáty byly vypsány předčasně. Výsledné právní komplikace jsou samozřejmě ikomplexní/i.br /br /iautor je advokát, na citovaných případech se nijak nepodílel/i



Jan Vučka: Máme genderový problém. Zaveďme kvóty na soudce!

13. 10. 2017, 01:47 | JINÉ PRÁVO | Občasný blogger

div style=text-align: justify;V souvislosti s blížícími se volbami se opět vynořily diskuze o genderových kvótách na politických kandidátkách. Z nějakého důvodu však nikdo nenavrhuje kvóty tam, kde by dávaly smysl …nbsp; br /a name=’more’/aNa jednoho soudce připadají v Česku dvě soudkyně (nepočítáme všechny vrcholné soudy, které se dosti vymykají). Jmenování nových soudců přitom tento stav udržuje:/divdiv style=text-align: justify;br /27. 9. 2017 jmenováno 9 soudců a 19 soudkyňbr /21. 6. 2017 jmenováno 11 soudců a 23 soudkyňbr /18. 1. 2017 jmenováno 11 soudců a 22 soudkyňbr /24. 8. 2016 jmenováno 9 soudců a 24 soudkyňbr /10. 3. 2016 jmenováno 11 soudců a 24 soudkyň /divdiv style=text-align: justify;br /Existuje tedy neznámý dlouhodobý mechanizmus, který způsobuje genderovou nevyváženost soudů. Obvykle se feminizace české justice dává do souvislosti s nízkou prestiží povolání v době socializmu (například rozhovor s Ljubomírem Drápalem, publikace Komunistické právo v Československu). To ovšem nevysvětluje, proč feminizace justice pokračuje dodnes a proč jsou nadále jmenovány dvě nové soudkyně na jednoho nového soudce. Buď nastoupil nový mechanizmus s podobnými účinky, nebo je historická interpretace nesprávná./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Ať už jsou příčiny feminizace české justice jakékoli, rozhodně jde o nevhodný jev. Aby soudy konaly spravedlivě, měly by být rovnou měrou schopné vcítit se do legitimních zájmů/potřeb/způsobů jednání toho i onoho pohlaví. Protože průměrné ženské a mužské myšlení a jednání nejsou zcela totožné (podporuje to běžná zkušenost a konečně jde o součást oficiálního narativu zastánců kvót v managementu či politice, jak větší zastoupení ženského prvku tomu či onomu napomůže), pak nevyváženost v genderovém složení soudů bude mít za následek nevyváženost v rozhodování soudů./divdiv style=text-align: justify;br /A jestli existuje nějaká oblast, kde je zavádění kvót nutné ve veřejném zájmu, pak je to na rozdíl od managementu a politiky justice. Volič si může ve volbách svobodně vybrat, zda chce volit stranu konzervativní a čistě meritokratickou, nebo stranu moderně levicovou s politikou genderových kvót na kandidátkách. Sami voliči tak mohou ovlivnit, aby byli správně genderově zastupováni. Podobně ve většině oborů podnikání funguje konkurence více firem a je-li rovné zastoupení žen a mužů v managementu pro firmu výhodou (opět součást oficiální verze), pak bude genderově vyrovnaná firma na trhu úspěšnější než (domněle či skutečně) diskriminující firmy./divdiv style=text-align: justify;br /Naproti tomu soudce vám přidělí rozvrh práce a změnit ho nemůžete. Když je tedy státem přidělen bez možnosti „spotřebitele“ to ovlivnit, pak by stát měl zajistit, že toto přidělení bude vyvážené a spravedlivé. A protože nejde zaručit vyváženost v každém jednotlivém případě, měla by justice být vyvážená alespoň ve svém souhrnu a celkový počet soudců by měl být zhruba stejný jako celkový počet soudkyň./divdiv style=text-align: justify;br /Je proto s podivem, že se hovoří o kvótách v managementu či v politice, ale o kvótách v justici se v Česku takřka nemluví. Má hypotéza je taková, že kvóty v justici by se týkaly poměrně omezeného počtu stabilních míst jen pro osoby se zvláštní kvalifikací, takže pro neziskovky není toto téma tak komerčně atraktivní jako otázky managementu a dozorčích rad, každoroční diversity amp; social responsibility reporty akciových společností (které bude muset někdo každoročně psát), genderové audity firem (aby byly reporty a firemní brožury) a tak dále./divdiv style=text-align: justify;br /Navíc v české justici panuje popsaná feminizace, takže kvóty v justici by fakticky sloužily pro ochranu zájmů mužů – což by nezapadlo do tradičního vysvětlování, proč jsou kvóty potřeba./divdiv style=text-align: justify;br /Zde dodejme, že jinde v Evropské unii se o genderové vyváženosti justice již hovoří, takže stejně toto téma nakonec dospěje i do České republiky a bude se o něm vážně diskutovat. Nic nám tedy nebrání otevřít toto téma hned a říci, že genderové kvóty v justici mají smysl a že speciálně v Česku jsou potřeba jak sůl./divdiv style=text-align: justify;br /Samostatným tématem pak budiž genderová vyváženost opatrovnických senátů, neboť právě v rodinných věcech by justice měla být maximálně genderově vyvážená, aby budila navenek dojem spravedlnosti k oběma pohlavím. Vynecháme-li exotické případy dvou otců z Kalifornie a podobně, dítě má zpravidla dva rodiče, a to jednoho pohlaví mužského a druhého pohlaví ženského – a zájmy obou by teoreticky měly být rovnocenné./divdiv style=text-align: justify;br /Je asi vcelku jedno, jakého pohlaví bude osoba rozhodující o platebních rozkazech a insolvencích, ale v rodinných věcech by měla justice přísně demonstrovat genderovou nestrannost (včetně toho, jak je soud složen)./divdiv style=text-align: justify;br /Přitom třeba v Praze je feminizace senátů řešících péči o nezletilé ještě výraznější než celková feminizace české justice [1]. Tedy tam, kde je největší zájem na genderové vyrovnanosti, je justice ještě více nevyrovnaná! Zdali feminizace české opatrovnické justice nějak souvisí s dobře známou statistikou svěřování dětí do péče matek a do péče otců, je nejisté, byť se málo překvapivě takové výklady objevují. /divdiv style=text-align: justify;br /Různých historek o „rovnosti“ otců a matek ve věcech nezletilých každý slyšel dost. Samozřejmě čtení historek v novinách a internetu vyžaduje jistou míru zdravé skepse, nicméně těchto historek je příliš na to, aby se daly odbýt mávnutím ruky. A již zmiňovaná statistika svěřování do péče je dobře známá a nevyvratitelná./divdiv style=text-align: justify;br /Abychom měli jednu ověřenou historku, přikládám se souhlasem dotyčného otce zadání znaleckého posudku:/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv class=separator style=clear: both; text-align: justify;a href=https://3.bp.blogspot.com/-s6u3uoHYRnY/WecRJ9SffjI/AAAAAAAALWo/2Vs5ODPefHsA7T1gIGnMPbgy-4NjZwSYQCLcBGAs/s1600/posudek.jpg imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=276 data-original-width=320 src=https://3.bp.blogspot.com/-s6u3uoHYRnY/WecRJ9SffjI/AAAAAAAALWo/2Vs5ODPefHsA7T1gIGnMPbgy-4NjZwSYQCLcBGAs/s1600/posudek.jpg //a/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Nechávám na laskavém čtenáři, aby odhalil, kde je závada. Za sebe říkám, že i ten démonický Barnevernet krade děti oběma pohlavím spravedlivěji!/divdiv style=text-align: justify;br /Stojí též za zmínku, že v daném řízení se dáma z OSPODu na návštěvu v bydlišti matky předem objednala, kdežto v bydlišti otce OSPOD provedl nečekanou přepadovou kontrolu. /divdiv style=text-align: justify;br /Jeden ctihodný kolega ze starší generace mi vyprávěl, že za socializmu prý bylo běžné, že si zástupkyně sociálky v soudní síni sedaly k těm stolům, kde seděly matky. Prodávám, jak jsem koupil, a nemohu tuto historickou anekdotu potvrdit ani vyvrátit. Ovšem pokud se OSPOD chová tak „nestranně“, jak jsem popsal výše, a pokud soud zajímá možnost omezit styk s dítětem jinak u otce a jinak u matky, tak už je skoro jedno, kam si ta paní sedla. Zjevně zde otec a matka rovné postavení nemají, ať už si Ústava nebo nějaké ty smlouvy a principy říkají, co chtějí./divdiv style=text-align: justify;br /Sluší se dodat, že citovaný případ skončil dobře a podařilo se uhájit střídavou péči; ovšem co si o takovém „rovném zacházení“ myslí advokát i laik, když odcházejí od soudu, netřeba jistě popisovat blíže./divdiv style=text-align: justify;br /Uzavřeme tuto úvahu konstatováním, že buď zde problém opravdu je, nebo alespoň existují indicie, že by zde mohl problém být. Pokud takový problém (genderově nevyvážené postupy soudů) existuje, pak by vážně narušil spravedlnost v rodinných věcech./divdiv style=text-align: justify;br /Proto by se toto téma mělo stát součástí mainstreamové diskuze v právní veřejnosti a neměli bychom předstírat, že takový problém zaručeně nemůže existovat, že by stejně nebyl důležitý nebo že se o to mohou zajímat jen spolky typu K213. Pokud se česká justice stará o ochranu legitimních zájmů v natolik exotických situacích jako dva papíroví otcové z Kalifornie, pak tím spíše by se měly kriticky posuzovat záležitosti s tak širokým dopadem na celé prostředí rodinného práva, jako je záhadná genderová nerovnováha v obsazování soudů a současný výskyt záhadné nerovnováhy v postupech soudů (přinejmenším statistika svěřování do péče není fake news, ta opravdu taková je). Tady není potřeba nic chránit?/divdiv style=text-align: justify;br /Ač jsem obecně odpůrcem genderových kvót, justice (a zejména opatrovnická justice) je výjimkou, kde by kvóty měly smysl./divdiv style=text-align: justify;br /iautor je advokát v Praze, se synem ve střídavé péči/i/divdiv style=text-align: justify;ibr //i/divdiv style=text-align: justify;br /[1] Kdo má doktorandy nebo na to může čerpat granty, může pochopitelně vyrobit statistiky pro celou ČR, historická srovnání atd. Iniciativě se meze klást nebudou./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //div



7th Investment Treaty Arbitration Conference

10. 10. 2017, 15:54 | JINÉ PRÁVO | Lukáš Hoder

div style=text-align: justify;Pokud vás zajímají (investiční) arbitráže, ve střední Evropě není lepší událost, než tradiční podzimní konference pořádaná Ministerstvem financí. Hlavní konferenci navíc předcházejí odborné semináře. Například loni jeden seminář vedla šéfka ICSID Meg Kinnear. Letošní program je už k dispozici./divdiv style=text-align: justify;/diva name=’more’/abr /ba href=http://www.arbitration-icca.org/YoungICCA/EventPages/Young_ICCA_Prague_2017_oct25.htmlYoung ICCA Skills Training Workshop on Interim Measures in Investment Arbitration/a/bbr /div style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Date: 25 October 2017br /Time: 2pm- 6pmbr /Venue: Kaiserštejnský Palác (Malostranské náměstí 23/37, 11000 Prague)/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Faculty:/divullidiv style=text-align: justify;Kabir Duggal, Associate, Baker amp; McKenzie LLP (New York)/div/lilidiv style=text-align: justify;Laura Halonen, Counsel, LALIVE (Geneva)/div/lilidiv style=text-align: justify;Matthew Hodgson, Registered Foreign Lawyer, Eamp;W, Allen amp; Overy (Hong Kong)/div/lilidiv style=text-align: justify;Ben Love, Senior Associate, Freshfields Bruckhaus Deringer US LLP (New York)/div/lilidiv style=text-align: justify;Noah Rubins, Partner, Freshfields Bruckhaus Deringer LLP (Paris)/div/lilidiv style=text-align: justify;Alfred Siwy, Partner, Zeiler.partners Rechtsanwälte GmbH (Vienna)/div/lilidiv style=text-align: justify;Erica Stein, National Partner, Dechert LLP (Brussels and Paris)/div/lilidiv style=text-align: justify;Marie Talašová, Head of International Legal Services Department, Ministry of Finance of the Czech Republic (Prague)/div/li/uldiv style=text-align: justify;Pro úspěšnou registraci NENÍ nutné být členem Young ICCA/divdiv style=text-align: justify;br /Účast na workshopu současně umožňuje registraci na hlavním dni konference (26. 10.) nikoliv na celé konferenci (24. až 27. 10). Je tedy nutné se registrovat na Young ICCA event, aby žadateli vůbec byla nabídnuta účast na konferenci. Přihlašování na konferenci již bylo jinak ukončeno.b/bi/iu/usub/subsup/supstrike/strike/divdiv style=text-align: justify;br /Všechny workshopy a href=https://home.kpmg.com/cz/en/home/insights/2017/10/7th-investment-treaty-arbitration-conference/related-workshops.htmlzde/a.br /br /Hlavní konference: ba href=https://home.kpmg.com/cz/en/home/insights/2017/10/7th-investment-treaty-arbitration-conference.html7th Investment Treaty Arbitration Conference/a/b/divspan id=goog_664408964/spanbr /div style=text-align: justify;bbr //b/divdiv style=text-align: justify;26 October 2017, Kaiserštejnský Palace, Malostranské náměstí 37/23, Prague, Czech Republic/divdiv style=text-align: justify;br //div