Jiné právo

ZAPOMEŇTE NA TO, ŽE PRÁVO JE „SOUBOREM PLATNÝCH PRÁVNÍCH NOREM“. SKUTEČNÉ PRÁVO JE JINÝ SVĚT: JE TO INTELEKTUÁLNÍ VÝZVA, KONTEXT, ZÁBAVA, UMĚNÍ, POSLÁNÍ, ŽIVOT… TENTO BLOG PŘINÁŠÍ NOVINKY A NÁHODNÉ POSTŘEHY ZE SVĚTA JINÉHO PRÁVA.

Lidskoprávní letní školy

12. 6. 2018, 18:17 | JINÉ PRÁVO | Lukáš Hoder

div style=text-align: justify;Pro ty, jimž jako program na letní měsíce nestačí pouze týdenní pobyt s plastovým lehátkem u Jadranu, CLPD každý rok připravuje seznam nejzajímavějších letních škol zaměřených na lidská práva, mezinárodní právo, práva menšin a další blízká témata. Deadliny pro přihlášky právě probíhají./divdiv style=text-align: justify;/diva name=’more’/abr /b style=text-align: justify;a href=http://www.centrumlidskaprava.cz/vyzkum/letni-skoly/lidskopravni-letni-skolySeznam zde./a/bbr /div style=text-align: justify;br //div



Jan Lhotský: Aktivace zločinu agrese - za napadení cizího státu od července do Haagu?

6. 6. 2018, 16:59 | JINÉ PRÁVO | Jan Lhotský

Termín „zločin agrese“ vnbsp;mezinárodním právu při jisté míře zjednodušení označuje individuální trestní odpovědnost osoby (například hlava státu) za nařízení ozbrojeného útoku proti cizímu státu. O jeho zahrnutí do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu vnbsp;Haagu se jednalo dlouhé roky a vnbsp;prosinci 2017 padlo poslední rozhodnutí, na jehož základě bude zločin agrese zahrnut do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu 17. července 2018, tedy dvacet let po podepsání jeho zakládající smlouvy – Římského statutu. Vedle genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů tak bude agrese čtvrtým zločinem, kterým se Mezinárodní trestní soud bude moci zabývat. Jaká je jeho právní úprava a pro jaké případy můžeme jeho využití vnbsp;budoucnu reálně očekávat?br /table cellpadding=0 cellspacing=0 class=tr-caption-container style=float: left; margin-right: 1em; text-align: left;tbodytrtd style=text-align: center;a href=https://1.bp.blogspot.com/-r4VGZ7ZZji0/WxfwdFK8rcI/AAAAAAAAAx8/rtkzTtz_bUgLTLyOL4BO2yWPykAIRbXTQCLcBGAs/s1600/DSC_0101_acr.jpg imageanchor=1 style=clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;img border=0 data-original-height=1063 data-original-width=1600 height=212 src=https://1.bp.blogspot.com/-r4VGZ7ZZji0/WxfwdFK8rcI/AAAAAAAAAx8/rtkzTtz_bUgLTLyOL4BO2yWPykAIRbXTQCLcBGAs/s320/DSC_0101_acr.jpg width=320 //a/td/trtrtd class=tr-caption style=text-align: center;span style=font-size: 12.8px;Socha před OSN v New Yorku/span/td/tr/tbody/tablediv class=MsoNormalbZ Norimberku do Říma a dále donbsp;Kampaly/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalZločin agrese, tehdy ještě nazýván zločinem proti míru, byl úspěšně souzen mezinárodními trestními tribunály po 2. světové válce vnbsp;Norimberku a v Tokiu. Následovalo dlouhých padesát let, během kterých žádný mezinárodní trestní tribunál neměl jurisdikci vůči zločinu agrese, a jelikož autoři Římského statutu se vnbsp;roce 1998 na definici zločinu agrese neshodli, do smlouvy jej sice společně snbsp;ostatními třemi zločiny uvedli (čl. 5 odst. 1 ŘS), ale rovněž upřesnili, že soud bude moci vykonávat jurisdikci vůči němu až poté, co se smluvní strany dohodnou na definici a podmínkách výkonu jurisdikce vůči zločinu agrese. Při vzniku Mezinárodního trestního soudu tedy byla otázka zločinu agrese ponechána na později.br /br /o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalVnbsp;roce 2010 byla svolána konference vnbsp;ugandské Kampale, na které měly smluvní strany tento nedostatek překonat. To se nakonec podařilo, je však třeba říci, že přijatá definice a podmínky pro výkon jurisdikce jsou dosti komplikované. Delegáti se shodli, že jurisdikce Mezinárodního trestního soudu bude rozšířena poté, co přijetí změny Římského statutu (kampalského dodatku) ratifikuje třicet států, a jako druhou podmínku stanovili, že smluvní strany Římského statutu budou muset po sedmi letech aktivaci jurisdikce ještě potvrdit.o:p/o:pbr /br /a name=’more’/a/divdiv class=MsoNormalbNa které státy lze kampalský dodatek aplikovat?/bo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalAktivační konference proběhla vnbsp;New Yorku vnbsp;prosinci 2017. Kampalský dodatek jasně uvádí, že vnbsp;případě útoku ze strany státu, který není smluvní stranou Římského statutu, nebude mít soud vůči takovému případu jurisdikci. Méně zřejmé však již bylo, zda bude mít soud jurisdikci vůči zločinu agrese vyplývajícímu z útoku státu, který je stranou Římského statutu, avšak nikoliv kampalského dodatku.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalVnbsp;New Yorku se delegáti rozdělili na dva tábory podle toho, jak dříve přijatému kampalskému dodatku rozumí. Klíčová právní otázka tedy zněla, jestli bude soud moci vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese vůči občanům smluvních stran Římského statutu, které kampalský dodatek neratifikovaly, pokud bude napaden stát, jenž dodatek ratifikoval. To má významné praktické důsledky. Jedna skupina států argumentovala, že smluvní strany Římského statutu akceptovaly jurisdikci soudu vůči zločinu agrese již ratifikací Římského statutu a kampalský dodatek tento zločin nyní specifikuje. Proto má mít soud jurisdikci i vůči občanům zemí, které jsou smluvní stranou Římského statutu a nikoliv kampalského dodatku, pokud napadnou stát, který se knbsp;dodatku připojil (důraz na čl. 5 odst. 1 ve spojitosti snbsp;čl. 12 odst. 1 ŘS, argumentace např. a href=https://www.ejiltalk.org/the-scope-of-icc-jurisdiction-over-the-crime-of-aggression-a-different-perspective/Stefan Barriga/a). Tato varianta by poskytovala širší ochranu, konkrétně vůči případnému napadení ze strany 123 států, které jsou vnbsp;současné době stranou Římského statutu.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalNaproti tomu druhá skupina států, vedená Francií a Velkou Británií, argumentovala, že soud nebude moci využít jurisdikci vůči občanům států, které jsou smluvní stranou Římského statutu, avšak ke kampalskému dodatku nepřistoupily, ani pokud knbsp;útoku dojde na území smluvní strany dodatku (důraz na čl. 121, odst. 5 věta druhá ŘS, argumentace např. a href=https://www.ejiltalk.org/the-icc-assembly-of-states-parties-prepares-to-activate-the-iccs-jurisdiction-over-the-crime-of-aggression-but-who-will-be-covered-by-that-jurisdiction/Dapo Akande/a). Tato varianta by poskytovala užší ochranu, aktuálně vůči případnému napadení ze strany 35 států, které jsou vnbsp;současné době stranou Římského statutu i kampalského dodatku. Aby nedošlo knbsp;zablokování snah o dovršení dlouholeté práce, byla nakonec zvolena druhá varianta, přičemž jako počátek jurisdikce soudu vůči novému zločinu byl určen 17. červenec 2018.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalJe nutné dodat, že soud je vnbsp;interpretaci relevantních ustanovení nezávislý, a snbsp;konečnou platností bude tedy záležet na něm, knbsp;jaké variantě se přikloní. Vzhledem knbsp;tomu, že delegáti vnbsp;kompromisním textu aktivační rezoluce výslovně uvedli druhou variantu, která poskytuje užší ochranu, předpokládá se, že Mezinárodní trestní soud bude tuto interpretaci respektovat.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalbDefinice zločinu agrese/bo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalCo se týče samotné definice, článek 8 bis odst. 1 uvádí, že „i[…] zločin agrese znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení bútočného činu/b, který svou bpovahou, závažností a rozsahem/b zakládá bzjevné porušení Charty Organizace spojených národů/b, osobou bv postavení/b, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce/i“ [zdůraznění přidáno]. Když začneme od konce, je namístě vyzdvihnout, že relevantní osoba musí být vnbsp;určitém postavení (tzv. ileadership clause/i) a bude se tedy typicky jednat o představitele států a vlád. Dále je třeba si všimnout, že pro kvalifikaci zločinu agrese by útočný čin (iact of aggression/i) musel svojí povahou, závažností a rozsahem založit zjevné porušení Charty OSN. Znbsp;dalšího textu je patrné, že musí být splněny alespoň dva znbsp;těchto tří uvedených předpokladů.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalPodmínka, která činí jurisdikci soudu vůči zločinu agrese relativně úzkou, je nutnost zjevného porušení (imanifest violation/i) Charty OSN. Co to znamená? Definice obsažená vnbsp;kampalském dodatku to nijak nespecifikuje. Touto otázkou jsem se zabýval vnbsp;článku před několika lety (a href=http://www.rozkotova.com/ebooks/cyil2015/files/assets/basic-html/page-91.htmlManifest Violation of the UN Charter/a) a dospěl jsem knbsp;závěru, že tím bude mimo jurisdikci soudu veškerá „šedá zóna“, tedy sporné případy ozbrojených intervencí, ve kterých je možné předložit racionální právní argumenty ve prospěch legality dané intervence, a to včetně tzv. humanitárních intervencí. Kromě toho si rovněž lze představit případ, který do této šedé zóny nepatří, avšak jeho povaha, závažnost a rozsah (resp. jejich kombinace) nebude odpovídat zjevnému porušení Charty OSN. Je tedy třeba říci, že určité útočné činy mohou být podle mezinárodního práva ilegální, avšak nebudou dosahovat onoho zjevného porušení Charty OSN.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalMezinárodní trestní soud tedy bude mít jurisdikci pouze vůči útočným činům, jejichž porušení zákazu použití síly (čl. 2 odst. 4 Charty OSN) není sporné, slovy kampalského dodatku je tedy zjevné. Ve výše uvedeném článku jsem hodnotil několik útočných činů znbsp;minulosti za účelem zjištění, zda by naplnily novou definici agrese, kdyby proběhly po její aktivaci. Události jako Jugoslávie 1999, Afghánistán 2001 nebo Libye 2011 by se pravděpodobně nacházely pod prahem zjevného porušení, naproti tomu události typu Kuvajt 1990, Irák 2003 a Ukrajina (Krym) 2014 by se pravděpodobně nacházely nad ním. To uvádím pouze pro ilustraci, jelikož dané případy snbsp;ohledem na časovou jurisdikci nebude Mezinárodní trestní soud nikdy řešit. Je však zřejmé, že vzhledem k vágnímu termínu „zjevné porušení“ budou mít soudci Mezinárodního trestního soudu významný prostor pro interpretaci a hodnocení sporných případů.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalVnbsp;rámcinbsp;definice je rovněž potřeba uvést čl. 8 bis odst. 2, který specifikuje, co je považováno za „útočný čin“. Odstavec zmiňuje rezoluci Valného shromáždění OSN 3314 (XXIX) z roku 1974, která definovala útočný čin čili akt agrese (nikoliv tedy zločin agrese). Výčet možných forem útoků byl demonstrativní. Nová definice výčet převzala (vpád nebo útok ozbrojených sil, bombardování atd.), není však zřejmé, zda je vnbsp;současné definici výčet stále demonstrativní, nebo taxativní. I na to existují různé právní názory snbsp;podstatnými důsledky v praxi. Je totiž třeba zdůraznit, že výčet v daném ustanovení neobsahuje kybernetické útoky, jež mohou mít vnbsp;současné době nedozírné následky.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalbPodmínky výkonu jurisdikce/bo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalKonkrétní případ může být před Mezinárodním trestním soudem (obecně podle Římského statutu) zahájen třemi způsoby: oznámením státu, žalobkyní znbsp;vlastní iniciativy, a Radou bezpečnosti OSN. Kromě toho, že čl. 8 bis obsahuje definici zločinu, nová úprava určuje také specifické podmínky jurisdikce nad zločinem agrese. Článek 15 bis definuje postup pro zahájení oznámením státu nebo žalobkyní.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalPokud žalobkyně shledá, že existuje opodstatněný důvod zahájit vyšetřování zločinu agrese, nejprve prověří, zda Rada bezpečnosti OSN určila, že byl dotčeným státem spáchán útočný čin. Pokud Rada bezpečnosti takové určení provede, může žalobkyně zahájit vyšetřování zločinu agrese. Toto ustanovení je určitým kompromisem, jelikož řada států tvrdila, že vnbsp;souladu s Chartou OSN by měla mít vnbsp;určení útočného činu Rada bezpečnosti určitou roli. Je však namístě uvést, že se jedná o jistý politický aspekt v soudním řízení, jelikož Rada bezpečnosti je orgánem politickým.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalNa druhou stranu je povzbuzující, že potvrzení útočného činu Radou bezpečnosti není jedinou možností, jak lze případ řešit. Pokud totiž takové určení Radou bezpečnosti není provedeno do 6 měsíců po datu oznámení, žalobkyně může zahájit vyšetřování zločinu agrese za podmínky, že přípravný úsek soudu (iPre-Trial Division/i) zahájení vyšetřování zločinu agrese povolí. Přípravný úsek sestává znbsp;šesti soudců, a nikoliv ze tří, jako přípravný senát, který povoluje zahájení vyšetřování vnbsp;případě původních tří zločinů. Jedná se tedy o cestu, jak zahájit vyšetřování i vnbsp;případě absence podpory Rady bezpečnosti.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalJedním dechem je však třeba dodat, že stát, na který se jurisdikce soudu nad zločinem agrese vztahuje, se může znbsp;této jurisdikce opt-outovat, a to podáním relevantního prohlášení tajemníkovi soudu. Knbsp;tomuto samozřejmě musí dojít před případným útokem. Možnost opt-outu tedy novou definici určitým způsobem oslabuje. Na druhou stranu je možné, že díky této úpravě se více států nebude zdráhat ke kampalskému dodatku přistoupit.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalČlánek 15 ter poté definuje podmínky pro výkon jurisdikce nad zločinem agrese vnbsp;případě zahájení oznámením Radou bezpečnosti. Vnbsp;takové situaci už žalobkyně nemusí zjišťovat názor Rady, jelikož ten byl vyjádřen na samém počátku. V této souvislosti je však důležité zmínit podstatný rozdíl mezi zahájením smluvní stranou či žalobkyní, a zahájením Radou bezpečnosti OSN. Pokud dá oznámení knbsp;vyšetřování Rada bezpečnosti, neomezuje se jurisdikce soudu na smluvní strany a je možné vyšetřovat i zločin agrese spáchaný občanem nesmluvní strany Římského statutu. To je varianta, kterou si lze vnbsp;budoucnu reálně představit.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalbJe sklenice poloprázdná, nebo poloplná?/b/divdiv class=MsoNormalČeská republika přistoupila ke kampalskému dodatku o zločinu agrese vnbsp;roce 2015 a vnbsp;současné době (červen 2018) má dodatek 35 smluvních stran. Je přijatá definice zločinu agrese silná? Nikoliv. Definice pokrývá pouze jednání, které jednoznačně porušuje zákaz použití síly vůči jiným státům, sporné případy šedé zóny tedy zůstávají pod sjednaným vysokým prahem. To samo o sobě není nutně špatně. Mezinárodní trestní soud má řešit pouze ty nejzávažnější zločiny podle mezinárodního práva a rovněž znbsp;praktického hlediska umožňuje přísná definice více státům, aby se připojily.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalNěkolik dalších faktorů novou úpravu oslabuje, např. možnost opt-outu, závěr aktivační konference, podle něhož bude mít soud jurisdikci pouze vůči občanům států, které se ke kampalskému dodatku připojily, a rovněž otázka, zda je výčet útočných činů vnbsp;definici úplný, což ovlivňuje možnost zahrnutí kybernetického útoku mezi útočné činy. Mnohé bude nutné vyjasnit až v rámci rozhodovací praxe Mezinárodního trestního soudu.o:p/o:pbr /br //divdiv class=MsoNormalDefinice zločinu agrese měla být lépe a jasněji napsána, aby předešla řadě protichůdných (a právně možných) interpretací. Jedná se však o výsledek velmi složitého vyjednávání států snbsp;mnoha protichůdnými zájmy. Přitom jak vnbsp;roce 2010 vnbsp;Kampale, tak vnbsp;prosinci 2017 vnbsp;New Yorku byla konečná rezoluce přijata až poslední jednací den, a to po půlnoci. Je otázkou, jestli byl reálnou alternativou lepší text, anebo žádný text. Podle mého názoru je namístě být ohledně přijaté definice mírným optimistou a mít radost znbsp;toho, že dne 17. července 2018, vnbsp;den dvacátého výročí přijetí Římského statutu, učiníme další dlouho očekávaný krok správným směrem.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalbr /br //divdiv class=MsoNormaliAutor působil jako Visiting Professional unbsp;soudního senátu Mezinárodního trestního soudu vnbsp;Haagu (říjen 2017–duben 2018)./io:p/o:p/divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluZdroje/uo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalAkande, Dapo. a href=https://www.ejiltalk.org/the-icc-assembly-of-states-parties-prepares-to-activate-the-iccs-jurisdiction-over-the-crime-of-aggression-but-who-will-be-covered-by-that-jurisdiction/The ICC Assembly of States Parties Prepares to Activate the ICC’s Jurisdiction over the Crime of Aggression: But Who Will be Covered by that Jurisdiction?/aEJIL: Talk! 26 June 2017.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalAkande, Dapo. a href=https://www.ejiltalk.org/the-international-criminal-court-gets-jurisdiction-over-the-crime-of-aggression/The International Criminal Court Gets Jurisdiction Over the Crime of Aggression/a. EJIL: Talk! 15 December 2017.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalBarriga, Stefan. a href=https://www.ejiltalk.org/the-scope-of-icc-jurisdiction-over-the-crime-of-aggression-a-different-perspective/The scope of ICC jurisdiction over the crime of aggression: a different perspective./aEJIL: Talk! 29 September 2017.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalHorňáčková, Kristina. Mezinárodní trestní soud může stíhat jednotlivce odpovědné za zločin agrese. Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci, 2017, roč.nbsp;10, č.nbsp;1, s.nbsp;3-5.nbsp;o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalKreß, Claus. On the Activation of ICC Jurisdiction over the Crime of Aggression. Journal of International Criminal Justice, Volume 16, Issue 1, 1 March 2018, Pages 1–17.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalLhotský, Jan. Manifest Violation of the UN Charter.nbsp;Czech Yearbook of Public amp; Private International Law, roč.nbsp;6, č.nbsp;1, 2015, s.nbsp;77-90.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalUrbanová, Kristýna. The Kampala Agreement on Crime of Aggression and Responsibility for Cyber-attacks. Czech Yearbook of Public amp; Private International Law, roč.nbsp;6, č.nbsp;1, 2015, s.nbsp;103-114.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalResolution ICC-ASP/16/Res.5: Activation of the jurisdiction of the Court over the crime of aggression (2017)o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalResolution RC/Res.6: The Crime of Aggression (2010)o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalRome Statute of the International Criminal Court (1998)o:p/o:pbr /br /div class=MsoNormaluFotografie/u/divdiv class=MsoNormalSocha před OSN v New Yorku, autor: Jan Lhotskýo:p/o:p/div/divbr /



Jan Vučka: Soudní protokoly porušují zásadu kontradiktornosti řízení

3. 6. 2018, 22:20 | JINÉ PRÁVO | Občasný blogger

Feministky to mají jednoduché, protože mají slovo „sexistický“. Jak však jednoslovně popsat narušování rovnosti obžaloby a obhajoby před soudem?br /a name=’more’/abr /Podívejme se na následující protokol:br /br /div class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://1.bp.blogspot.com/-QCfAIC5tB7I/WxRM5U7A6rI/AAAAAAAAAKI/T7Iz4Gr8UUUm3Q8o7NzNy4tE1JmznqFbgCLcBGAs/s1600/protokol.jpg imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=901 data-original-width=1600 height=180 src=https://1.bp.blogspot.com/-QCfAIC5tB7I/WxRM5U7A6rI/AAAAAAAAAKI/T7Iz4Gr8UUUm3Q8o7NzNy4tE1JmznqFbgCLcBGAs/s320/protokol.jpg width=320 //a/divbr /br /Státní zástupce je hned po předsedkyni senátu, pak teprve přijdou na řadu na přísedící a protokolující úřednice. Obžalovaný a obhájce následují až později.br /bZástupce jedné strany (obžaloby) tedy patří také k soudu, a dokonce je ještě významnější osobou než přísedící./b Druhá strana (tzv. sprostý obviněný), patří až kamsi na konec, kde je její zasloužené místo! Vždyť je to přece sprostý obviněný …br /Přijde vám to v pořádku?br /Dlužno dodat, že vzory soudních protokolů podléhají kreativitě místních soudních úředníků, takže shora uvedená ukázka nezobrazuje jediné možné uspořádání osob v protokolu. Lze se též setkat s jediným sloupečkem, a to jak se státním zástupcem nad členy senátu, tak pod členy senátu – zásadně však před protokolujícím úředníkem, takže stále platí zásada, že „pan prokurátor je přece náš a patří k soudu“.br /Obžalovaný někdy následuje bezprostředně za protokolujícím úředníkem, jindy je oddělen výraznou mezerou (pár prázdných řádek), aby se dalo najevo, že nemá rovné postavení se zástupci obžaloby. U jistého soudu jsem se sešel i s oddělením sprostého obviněného pomocí tlusté čáry, aby se zvlášť zdůraznilo, že přece nemůže být srovnáván s panem prokurátorem!br /Asi není třeba ptát se na oficiální stanovisko ministerstva spravedlnosti, protože si je lze snadno domyslet: soudci jsou natolik nezávislí, že na jejich rozhodování absolutně nemůže mít sebemenší vliv, ani když je budeme od počátku nenápadně vychovávat, že strany si nejsou rovny a sprostý obviněný nemá před soudem stejné postavení s panem prokurátorem.br /Tento názor samozřejmě rozporovat nebudeme. Je jasné, že jmenování soudcem je natolik mystickou transformací, že automaticky způsobí imunitu vůči podprahové reklamě, hypnóze i předsudkům, způsobí, že soudci budou činit racionální ekonomická rozhodnutí, porozumí statistickým testům a nebudou činit chyby ve formální logice (pročež lze zrušit odvolací řízení) atd. atd.br /Nicméně, přesto – pro ten zcela nepravděpodobný případ, že to nějakou roli hraje – bychom snad mohli v oficiálních soudních dokumentech přijmout fakt, že strana obžaloby nesmí být soudem nijak privilegovaná proti straně obhajoby. Jde konečně o jeden ze základních rysů moderního trestního procesu.br /Někdo by si dokonce mohl myslet, že výchova k nerovnosti stran před soudem má pozorovatelný vliv na jednání soudů. Proč jinak by se tak často stávalo, že při poradě senátu si státní zástupce smí nechat na svém stole věci, ale obhájce je soudem vyzván, aby si vše sbalil a vzal s sebou na chodbu? Pak si člověk říká, zdali má cenu obtěžovat se s nějakou argumentací, podáními či závěrečnou řečí, když soud stejně bez obalu předem rozhlásí „panu prokurátor je náš a jemu věříme, zato obhájce je pochybná osoba a nebudeme mu nic věřit ani náhodou“.br /A kdo si troufne s vážnou tváří tvrdit, bže když soud takto nápadně favorizuje jednu stranu během líčení a ani se to nenamáhá tajit, tak že na samotné rozhodnutí to sebemenší vliv mít nebude/b a při rozhodování se soud najednou, nějak tajemně, stane naprosto nestranným?br /Máme rok 2018, tak snad už je na čase posunout se od středověko-socialistického procesu k modernímu procesu důstojnému 21. století. Státní zástupce není součástí soudu, je to jen jedna ze stran, a protokol tomu musí odpovídat. Konání soudu samozřejmě též.



Co je výtržnictví? Přerušení divadelního představení ano, ale přerušení demonstrace ne?

29. 5. 2018, 17:45 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify;Kauza Slušných lidí je hodnocena ze všech stran; vícero právníků se vyjádřilo, že dle jejich názoru je takové jednání trestné (a href=https://brno.idnes.cz/eliska-wagnerova-trestni-oznameni-slusni-lide-divadlo-protest-pvr-/brno-zpravy.aspx?c=A180528_161703_brno-zpravy_krut target=_blank1/a, a href=https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/slusni-lide-brno-divadelni-festival-divadlo-radikalove-policie_1805291515_haf target=_blank2/a). Opravdu ale došlo k výtržnictví (sestřih videa z akce např. a href=https://www.reflex.cz/clanek/video/87433/slusni-lide-protestovali-v-brne-proti-hre-ve-ktere-jezis-znasilnuje-muslimku-vtrhli-na-jeviste.html target=_blankzde/a)? Trestní zákoník zní relativně jednoduše: Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že … ruší … průběh … shromáždění. Takže asi ano. Je to ale tak jednoduché, jak to vypadá?br /a name=’more’/abr /I z četby komentáře k trestnímu zákoníku to může vypadat jednoduše: Pod shromáždění lze zahrnout obecenstvo … v divadle (komentář k tomuto ustanovení od Jany Zezulové, Wolters Kluwer). Přesto se domnívám, že takové jednání nelze tak jednoduše subsumovat pod danou skutkovou podstatu. br /br /Začněme tím, že rušení průběhu představení by muselo představovat hrubou neslušnost nebo výtržnost. Pojďme zpět ke komentáři: Výtržností jsou pak jednání násilné povahy, která narušují závažným způsobem veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Jednalo se o výtržnost? Pokud se nemýlím, tak k jednání násilné povahy nedošlo. Pokud by jednání bylo zřejmě výhružné, tak by se asi o výtržnost jednat mohlo. Na rozdíl od jiných akcí Slušných lidí (např. vůči Matěji Hollanovi či kavárně Tři Ocásci), však nejspíše k zřetelnému vyhrožování nedošlo. Považovat mlčenlivý postoj namakaných osob za násilí, by mohlo být na místě pouze ve velmi specifickém kontextu; nezdá se mi však, že by tomu tak bylo zde.br /br /Jednalo se tedy o hrubou neslušnost? A opět komentář: Hrubou neslušností se tu rozumí jednání, které porušuje závažným způsobem zásady občanské morálky. Porušuje krátké zastavení představení a poté odejití, jakmile k tomu byli vyzváni policií, závažné porušení zásad občanské morálky? Opět se domnívám, že nikoli. Součástí občanské morálky je, že mohu protestovat poklidně, a pokud jsem k tomu vyzván policií, tak svého protestu zanechám. Domnívám se proto, že se nejedná ani o hrubou neslušnost, byť by dle jazykového výkladu bylo možné dojít k takovému výkladu. Naopak při dodržení doslovného výkladu by mohli být trestáni i křesťané, kteří se ke konci představení nahlas modlili - vždyť i oni rušili průběh shromáždění! Myslím tedy, že tento protest nenaplňoval definici ani hrubé neslušnosti ani výtržnosti, byť by to doslovný výklad mohl naznačovat.br /br /Pořád jsem vás nepřesvědčil? Porovnejme tedy jednání v Brně s jinými akcemi, na kterých protestující narušili na významnou dobu jiný typ shromáždění. Vytvářet řetězy, které blokují demonstrace (zejména neonacistů), se stalo běžnou praxí posledních let a výrazem občanské angažovanosti. Nejen Brno si vzpomene na akci Brno Blokuje. V čem se liší tyto dvě akce? Organizovaná skupina osob v obou případech omezí na určitou dobu výkon práva, garantovaného Listinou, přičemž tato akce může pokračovat po zásahu policie. V případě demonstrací navíc účastníci v některých případech dobrovolně neodešli - byli policií odneseni, tedy nereagovali na výzvu policistů. Jediný rozdíl mezi těmito akcemi tedy vnímám v tom, že na demonstracích řetězy blokují neonacisty, kdežto zde představení blokovali neonacisté (či od nich nepříliš vzdálené skupiny).br /br /Je srovnatelné blokování demonstrace a blokování divadelního představení? Myslím, že ano. Obě jednání vyjadřují, že s danou akcí nesouhlasí, a do určité míry ji (dočasně) nenásilně blokují. Buďto se aktéři posadí do cesty demonstrantům nebo se postaví na okraj pódia; oba způsoby neslouží ničemu jinému, než krátkodobému zamezení realizace daného práva a vyjádření nesouhlasu. Pokud nekriminalizujeme blokování demonstrací, tak bychom neměli kriminalizovat ani blokování divadelního představení. Krátkodobé omezení svobody uměleckého projevu totiž nevnímám jako nadřazené krátkodobému omezení shromažďovacího práva. I z důvodu tohoto srovnání mi přijde vhodné využití antikonfliktního týmu než běžné hlídky - byť 20 minut od nahlášení do zásahu je opravdu příliš dlouhá.br /br /Na rozdíl od Elišky Wagnerové se nedomnívám, že toto je příležitost pro prokázání, že demokracie se musí umět bránit; naopak by měla ukázat, že toleruje protesty z různých názorových skupin, jakkoli s nimi můžeme nesouhlasit./divdiv style=text-align: justify;br /iPozn.: Pokud jsou fakta jinak, než jak je zde prezentuji, tak budu rád za upřesnění (prosím se zdroji) - právě konkretizování jednání může vést k preferování jedné či druhé varianty řešení. Jako ochranu před zbytečnými poznámkami uvádím, že se snad shodneme na tom, že Slušní lidé moc slušní nejsou; já se to minimálně domnívám./i/div



O jaké zaměstnance usiluje české vězeňství?

21. 5. 2018, 19:56 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify;V dnešní době nezaměstnanosti se pracovníci shánějí těžce; natož pak v neoblíbených a relativně nepříjemných prostředích, jako jsou věznice. Vězeňská služba proto spustila další kolo náborové kampaně, které doprovodila tříminutovým spotem. Ten je dostupný na úvodní webové stránce Vězeňské služby, popř. a href=https://www.youtube.com/watch?v=IvSkdaKGRzIzde/a. Co nám říká o vězeňské službě?/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;/divdiv style=text-align: justify;/divdiv style=text-align: justify;/diva name=’more’/abr /div class=separator style=clear: both; text-align: center;iframe allowfullscreen= class=YOUTUBE-iframe-video data-thumbnail-src=https://i.ytimg.com/vi/IvSkdaKGRzI/0.jpg frameborder=0 height=266 src=https://www.youtube.com/embed/IvSkdaKGRzI?feature=player_embedded width=320/iframe/divdiv style=text-align: justify;Hlavní náplní videa je střelba, sebeobrana a uniformy. Noví zaměstnanci střílí přesně do hlavy a do srdce figurín. Když je jedinkrát ve videu zmíněný určitý teoretický rámec (výuka penologie, psychologie a práva), tak ihned následuje video, jak mluvčí střílí z brokovnice. Z vnitřních prostor věznice vidíme zakukleného příslušníka eskorty, příslušníka, jak jde se psem, a naposledy příslušnici, která kontroluje cely. Jediná možná známka vězně ve videu jsou poutané ruce (byť i ty mohou patřit někomu jinému…).br /br /Účely práce, úvodní setkání s hodnotami práce, očekávání a základní nastavení jsou podstatné při formování nových zaměstnanců. Pokud v klipu není ani jednou zmíněno, že podstatnou náplní dobrého výkonu vězeňského pracovníka je komunikace s vězni, jestliže možnost pozitivní práce s vězni není vnímána jako něco, co je třeba zmínit v náborovém klipu, a pokud podle klipu hledáme lidi, kteří mají rádi zejména zbraně, uniformy a sebeobranu, tak na některé činnosti ve vězeňství nejspíše můžeme zapomenout, popř. budou ztíženy. br /br /V zahraničí se začíná prosazovat názor, že i pro udržení bezpečnosti jsou zásadní dobré a korektní vztahy mezi vězni a pracovníky vězeňské služby, nikoli zbraně a psi. Natož pak pro jakoukoli práci s vězni; dobrá vůle, komunikace a zájem o vězně jsou v takových případech základními předpoklady. Žádná z těchto kvalit, resp. náplní práce, není ve videu nikterak zmiňovaná. O tom, do jaké míry jsou naplňované v praxi, příliš nevíme. Toto video ale jistě nepřispívá k náboru zaměstnanců, jejichž cílem bude učinit české věznice humánnějšími. A militarizaci českého vězeňství spíše posiluje, než aby již tak vysokou míru militarizace snižovalo. Ach jo. br /br /iFaktická poznámka: Náborová situace v některých věznicích je opravdu mizerná; možná je toto jediný způsob, jak nabrat nové pracovníky (i když si tím nejsem jistý). Minimálně bychom ale měli být připraveni na to, jaké ovoce může taková rétorika, která je běžná i ve Vězeňské službě, nést. /i/div



Jan Lhotský: Konflikt v Sýrii – jak na mezinárodní trestní spravedlnost? (2. část)

21. 5. 2018, 16:50 | JINÉ PRÁVO | Jan Lhotský

Vnbsp;první části tohoto příspěvku bylo pojednáváno o tom, jaké orgány vnbsp;současnosti monitorují nebo vyšetřují situaci vnbsp;Sýrii, a rovněž jaké jsou vnbsp;nynější možnosti vnitrostátního stíhání pachatelů zločinů (s)páchaných vnbsp;Sýrii. Vzhledem knbsp;tomu, že vnbsp;případě válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy se jedná o zločiny podle mezinárodního práva, vnbsp;této části příspěvku bude věnována pozornost roli mezinárodní trestní justice.br /table cellpadding=0 cellspacing=0 class=tr-caption-container style=float: left; margin-right: 1em; text-align: left;tbodytrtd style=text-align: center;a href=https://4.bp.blogspot.com/-E3ik_vv_mq0/WwLd5yUqXEI/AAAAAAAAAxE/nvx4X7GLEDM0aWNPOnvMvOFlvb5kh_4hACEwYBhgL/s1600/ICC.JPG imageanchor=1 style=clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;img border=0 data-original-height=1063 data-original-width=1600 height=212 src=https://4.bp.blogspot.com/-E3ik_vv_mq0/WwLd5yUqXEI/AAAAAAAAAxE/nvx4X7GLEDM0aWNPOnvMvOFlvb5kh_4hACEwYBhgL/s320/ICC.JPG width=320 //a/td/trtrtd class=tr-caption style=text-align: center;Mezinárodní trestní soud v Haagu/td/tr/tbody/tableKnbsp;umožnění vyšetřování uvedených zločinů mezinárodním soudem by bylo třeba rezoluce Rady bezpečnosti podle kapitoly VII Charty OSN.[1] Měla by Rada bezpečnosti vytvořit samostatný trestní tribunál pro Sýrii? Anebo by měla vyšetřování situace v Sýrii svěřit Mezinárodnímu trestnímu soudu?br /br /div class=MsoNormalb style=text-align: center;Možnost vytvoření ad hoc trestního tribunálu/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalTak jako byly v devadesátých letech 20. století vytvořeny mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu, mohl by být v případě politické vůle Radou bezpečnosti ustaven Mezinárodní trestní tribunál pro Sýrii. Druhou alternativou by bylo postoupit situaci v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS)./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalVytvoření nového ad hoc tribunálu by mělo několik výhod. Zaprvé, všechny státy, které jsou členy OSN, by měly právní povinnost s takovým soudem spolupracovat. Zadruhé, takový tribunál by se mohl věnovat vyšetřování pouze jedné situace, přičemž MTS se musí zaměřovat na řadu různých vyšetřování v kulturně velmi odlišných oblastech. Specializovaný tribunál by tak mohl pravděpodobně lépe zaměřit svoji pozornost na syrský konflikt a jeho specifika.br /br //divdiv class=MsoNormal/diva name=’more’/aZatřetí, věcná jurisdikce soudu by mohla zohlednit zločiny, které jsou pro konflikt v Sýrii skutečně relevantní. V případě bližšího pohledu na výčet válečných zločinů v Římském statutu MTS je totiž patrné, že řada zločinů typických pro Sýrii může spadat mimo věcnou jurisdikci MTS. Římský statut totiž pokrývá více válečných zločinů v rámci tzv. mezinárodního ozbrojeného konfliktu (iinternational armed conflict/i, IAC) nežli v rámci konfliktu jiného charakteru (má se na mysli „vnitřní konflikt“ neboli občanská válka, inon-international armed conflict/i, NIAC). A právě řada ozbrojených konfliktů v Sýrii by byla právně kvalifikována jako vnitřní konflikt, a z tohoto důvodu by některé zločiny do věcné jurisdikce MTS nespadaly. Jedná se například o disproporcionální útoky na civilisty nebo úmyslné hladovění civilistů včetně odepírání dodávek humanitární pomoci.[2] Nicméně je třeba říci, že i tak Římský statut MTS obsahuje 19 bodů válečných zločinů aplikovatelných i v rámci vnitřního konfliktu.br /div class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalZačtvrté, jelikož představitelé ISIS jsou zodpovědní za zločiny spáchané jak na území Sýrie, tak severního Iráku, bylo by vhodné, aby byl statut případného ad hoc soudu napsán takovým způsobem, aby se soud mohl zabývat rovněž zločiny ISIS v severním Iráku. A zapáté, bylo by třeba definovat (jako čl. 27 Římského statutu) odnětí obyčejových imunit pro státní představitele./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalNa druhou stranu je namístě upozornit na to, že v případě vytváření nového ad hoc tribunálu by mohly v Radě bezpečnosti vzniknout snahy omezit jurisdikci takového soudu podle politických potřeb, a to například vyjmutím představitelů syrské vlády anebo zaměřením soudu pouze na příslušníky ISIS. Je tedy nutné zdůraznit, že jakákoliv diskuze o jurisdikci případného soudu musí respektovat zásadu nestrannosti./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalbMožnost postoupení situace Mezinárodnímu trestnímu soudu/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalVýše diskutovaná možnost vytvoření nového ad hoc tribunálu se zdá mít řadu výhod. Z jakých důvodů by tedy mohlo být lepším řešením postoupení situace v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu?/divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalPro tuto variantu existují především dva silné praktické argumenty. Zaprvé, zapojení MTS by bylo rychlejší. Jakmile Rada bezpečnosti situaci v Sýrii MTS postoupí, může soud začít prakticky ihned vyšetřovat. Více než 15 let od vstupu Římského statutu v platnost má soud zavedené procedury a rovněž určitou rozhodovací praxi. Naproti tomu vytváření nového ad hoc tribunálu by v praxi znamenalo zdržení v řádu několika let. Zadruhé, po zkušenostech s náklady ad hoc tribunálů z devadesátých let minulého století je namístě zdůraznit,[3] že zapojení současného MTS, který se věnuje různým vyšetřováním a může tak využívat synergických efektů, by bylo levnější./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalJe však nutné říci, že za účelem kvalitního vyšetřování zločinů v Sýrii by bylo zapotřebí, aby rezoluce Rady bezpečnosti postupující situaci v Sýrii MTS obsahovala některé důležité náležitosti. Především by měla na rozdíl od dřívějších rezolucí (Dárfúr a Libye) rozhodnout, že OSN ponese náklady vyšetřování situace v Sýrii. Rezoluce by také měla pro účely vyšetřování explicitně odejmout obyčejové imunity, aby bylo zřejmé, že lze soudit i státní představitele. Žádoucí by rovněž bylo stanovení právní povinnosti pro všechny státy se soudem v případě vyšetřování zločinů v Sýrii plně spolupracovat. V neposlední řadě by bylo vhodné definovat jurisdikci tak, aby MTS mohl soudit i představitele ISIS zodpovědné za zločiny spáchané v severním Iráku./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalRealizace kterékoliv ze dvou výše uvedených variant by oproti současné situaci představovala významný pokrok. Domnívám se však, že s ohledem na praktické argumenty jako je rychlost, náklady, a rovněž možnost řadu záležitostí vyřešit správnou formulací rezoluce, je preferovaným řešením postoupení situace v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalbNezapomenout na tranziční spravedlnost/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalV naději, že konflikt v Sýrii skončí spíše dříve nežli později, považuji na nutné zdůraznit, že dosažení tzv. tranziční spravedlnosti (itransitional justice/i) v postkonfliktním prostředí nespočívá pouze v realizaci trestních řízení, jakkoliv jsou důležitá. Mezi pilíře tranziční spravedlnosti patří kromě trestních řízení také hledání pravdy, odškodnění obětí či snaha o usmíření ve společnosti. Cílem těchto nástrojů je ideálně dosáhnout toho, aby minulost nebyla zneužívána pro obnovení konfliktu v budoucnosti./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalCo se týče trestní spravedlnosti, nejvíce zodpovědní představitelé by měli být postaveni před Mezinárodní trestní soud. V budoucnu však bude zapotřebí, aby byla v postkonfliktní situaci posílena také domácí trestní justice. Za účelem souzení středně závažných zločinů by měly být vytvořeny vnitrostátní „hybridní“ soudy posílené o mezinárodní odborníky. Inspiraci pro takové řešení lze najít v Kosovu, v Bosně a Hercegovině, nebo v současně vytvářeném trestním soudu snbsp;národními i mezinárodními prvky ve Středoafrické republice./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalPřestože primárním obsahem tohoto příspěvku je snaha o dosažení trestní spravedlnosti, je třeba klást potřebný důraz i na ostatní pilíře tranziční spravedlnosti. Především hledání pravdy a usmíření ve společnosti by mělo být v budoucnu podpořeno vytvořením Komise pravdy a usmíření (iTruth and Reconciliation Commission/i), jako například v Jihoafrické republice v devadesátých letech 20. století./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalZa účelem zmírnění současného hlubokého deficitu trestní spravedlnosti v Sýrii lze tedy doporučit zapojení Mezinárodního trestního soudu, a v postkonfliktní situaci jednak posílení odbornosti vnitrostátní justice, a jednak činnost Komise pravdy a usmíření. Ukončení konfliktu v kombinaci s implementací výše uvedených tří nástrojů by mělo skutečný potenciál přinést naději pro klidnější budoucnost, která v Sýrii již řadu let tolik schází.br /br //divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaliPrvní část tohoto příspěvku byla na Jiném Právu zveřejněna 13. května 2018. Celý článek byl uveden v Bulletinu a href=http://www.centrumlidskaprava.cz/Centra pro lidská práva a demokratizaci/a v březnu 2018./i/divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluPoznámky/u/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[1] Tento článek se zaměřuje na právní aspekty, nikoliv na aktuální politickou situaci v Radě bezpečnosti OSN.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[2] Definice disproporcionálních útoků na civilisty je vnbsp;Římském statutu obsažena vnbsp;čl. 8, odst. 2, písm. b, římská číslice iv. Úmyslné hladovění civilistů je definováno vnbsp;čl. 8, odst. 2, písm. b, římská číslice xxv.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[3] Například ve dvouletém období 2010-2011 činily a href=http://www.icty.org/en/about/tribunal/the-cost-of-justicenáklady Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii/a 286 mil. USD./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluZdroje/u/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalBartels, Rogier. 2013. Dealing with the Principle of Proportionality in Armed Conflict in Retrospect: The Application of the Principle in International Criminal Trials, ILR č. 46 (2), 271–315.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalHayner, Priscilla B. 2011. Unspeakable Truths: Transitional Justice and the Challenge of Truth Commissions (Routledge).o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalJones, Annika. 2013. Seeking International Criminal Justice in Syria, ILS č. 89, 802–816.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalReconciliation after Violent Conflict: A Handbook. 2003 (International Institute for Democracy and Electoral Assistance).o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalRome Statute of the International Criminal Court./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluFotografie/u/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalMezinárodní trestní soud, autor: Jan Lhotský/div



Jan Lhotský: Konflikt v Sýrii – jak na mezinárodní trestní spravedlnost? (1. část)

13. 5. 2018, 13:40 | JINÉ PRÁVO | Jan Lhotský

div style=text-align: left;/divArabské jaro. Tento optimisticky znějící termín zahrnuje řadu politických změn v severní Africe a na Blízkém východě včetně Sýrie. Protesty proti syrské vládě začaly v březnu 2011. Byly však násilně potlačeny, až celá situace přerostla v občanskou válku. Během následujících více než sedmi let jsme svědky rozsáhlých zločinů, které jsou bezpochyby v rozporu s mezinárodním právem. Proč nebyly zodpovědné osoby dosud postaveny před spravedlnost? A co je možné učinit, aby se tak v budoucnu stalo?br /br /div style=text-align: left;/divdiv class=MsoNormaltable cellpadding=0 cellspacing=0 class=tr-caption-container style=float: left; margin-right: 1em; text-align: left;tbodytrtd style=text-align: center;a href=https://4.bp.blogspot.com/-r6k27zoL6a4/WvgmophrNfI/AAAAAAAAAwk/mgN7dxMcwBcgsVAxgcSo5w_PxCcPmrMWQCLcBGAs/s1600/HRC.jpg imageanchor=1 style=clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;img border=0 data-original-height=975 data-original-width=1600 height=194 src=https://4.bp.blogspot.com/-r6k27zoL6a4/WvgmophrNfI/AAAAAAAAAwk/mgN7dxMcwBcgsVAxgcSo5w_PxCcPmrMWQCLcBGAs/s320/HRC.jpg width=320 //a/td/trtrtd class=tr-caption style=text-align: center;Rada OSN pro lidská práva jedná o Sýrii/td/tr/tbody/tableVe standardní situaci je za trestní spravedlnost zodpovědný stát, na jehož území ke zločinům dochází. V případě Sýrie však na vnitrostátní policii a justici spoléhat nelze, jednak z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu a různých skupin kontrolujících různá území, a jednak z důvodu důvěryhodných informací o účasti státních představitelů na páchání zločinů, a tedy neobjektivitě případných vyšetřovacích a soudních orgánů./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalCo se týče možnosti svěřit jurisdikci vůči zločinům páchaným v Sýrii mezinárodní instituci, v roce 2014 se Francie pokusila v Radě bezpečnosti OSN prosadit rezoluci, jež by postoupila situaci v Sýrii k vyšetřování Mezinárodnímu trestnímu soudu. Rezoluce však byla z politických důvodů vetována ze strany Ruska a Číny.[1]br /br /V první části tohoto článku se budu zabývat současnými mezinárodními orgány, které situaci v Sýrii monitorují, poté shrnu možnosti trestání zodpovědných osob, které jsou k dispozici již za současné situace. Ve druhé části příspěvku se vyjádřím k možnosti vytvoření ad hoc trestního tribunálu i případnému postoupení situace v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu soudu.br /br /a name=’more’/a/divdiv class=MsoNormalbOrgány OSN monitorující a vyšetřující situaci v Sýrii a Iráku/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalJiž od roku 2011 v Ženevě funguje tzv. Vyšetřovací komise pro Sýrii (iCommission of Inquiry on Syria/i), která situaci porušování lidských práv a páchání zločinů v Sýrii monitoruje.[2] Komise již vydala přes 20 zpráv, z nichž některé obsahují závěry a doporučení. Tyto však nejsou podporovány Radou bezpečnosti OSN. Danou situaci patrně nejlépe ilustruje skutečnost, že renomovaná členka Komise Carla del Ponte v srpnu 2017 oznámila, že vzhledem k frustraci z toho, že práce Komise není politicky podporována, rozhodla se z Komise odstoupit./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalDalším orgánem, který v Sýrii monitoruje používání chemických zbraní, je Organizace pro zákaz chemických zbraní (iOrganization for the Prohibition of Chemical Weapons/i, OPCW). V roce 2015 Rada bezpečnosti vytvořila tzv. Společný vyšetřovací mechanismus (iJoint Investigative Mechanism/i, JIM) OSN a OPCW, který měl mandát identifikovat původce chemických útoků.[3] Podle závěrů mechanismu byly za některé útoky zodpovědné syrské vládní jednotky a za některé radikální teroristická organizace Islámský stát (ISIS)./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalJelikož rozhodování Rady bezpečnosti je s ohledem na Sýrii zablokované, Valnému shromáždění OSN na konci roku 2016 došla trpělivost a schválilo rezoluci, která vytvořila tzv. Mezinárodní, nestranný a nezávislý mechanismus pro Sýrii (iInternational, Impartial and Independent Mechanism on Syria/i).[4] Tento Mechanismus má úzce spolupracovat s Vyšetřovací komisí pro Sýrii a je nadán mandátem jednak shromažďovat a analyzovat důkazy, a dále připravovat dokumenty za účelem usnadnění trestního stíhání na národní nebo mezinárodní úrovni. Daný Mechanismus, který bude sídlit v Ženevě, tedy nebude soudem. V případě potřeby ale má být schopný poskytnout důkazy vnitrostátní justici nebo mezinárodnímu soudu, pokud by v budoucnu pachatele zločinů v Sýrii soudil./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalVzhledem k tomu, že ISIS ovládal části území v Sýrii i v Iráku, je namístě zmínit rezoluci Rady bezpečnosti ze září 2017, která vytvořila tzv. Vyšetřovací tým (iInvestigative Team/i) týkající se zločinů ISIS v Iráku.[5] Tento tým má podporovat vnitrostátní činnost iráckých orgánů za účelem trestního stíhání představitelů ISIS. Nebude se tedy jednat o novou instituci, nýbrž mezinárodní podporu domácích snah, které budou zaměřeny výhradně na zločiny spáchané ze strany ISIS na iráckém území. Avšak vzhledem k tomu, že ISIS ovládal území v Iráku i v Sýrii, za zločiny spáchané v obou těchto zemích mohou být zodpovědní titíž představitelé ISIS./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalbKteré zločiny podle mezinárodního práva jsou relevantní?/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalKdyž se podíváme blíže na události v Sýrii i závěry výše uvedených orgánů, není příliš pochyb o tom, že v Sýrii byly (nebo jsou) páchány válečné zločiny, zločiny proti lidskosti i genocida./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalCo se týká válečných zločinů, jsou dokumentovány četné události naplňující definici tohoto zločinu, včetně úmyslných nebo nerozlišujících útoků na civilisty, použití nekonvenčních zbraní a úmyslné hladovění civilistů či bránění přístupu humanitární pomoci. Řada ozbrojených skupin se zdá být odpovědná za válečné zločiny./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalJelikož řada zločinů byla páchána v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu, dané události mohou být vyšetřovány také jako zločiny proti lidskosti. Podle závěrů Vyšetřovací komise pro Sýrii lze předpokládat, že jak syrské vládní jednotky, tak ISIS jsou odpovědní za páchání této kategorie zločinů./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalV souvislosti s genocidou je třeba uvést zločiny ISIS na severu Iráku spáchané proti etnické a náboženské menšině Jezídů v srpnu 2014, pro které se užívá pojem „masakr v Sindžáru“ (iSinjar Massacre/i). V červnu 2016 uvedla Vyšetřovací komise pro Sýrii, že ISIS spáchal zločin genocidy (a rovněž zločiny proti lidskosti a válečné zločiny) proti Jezídům, přičemž Komise dodala, že genocida proti Jezídům pokračuje./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalbSoučasné možnosti stíhání pachatelů/b/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalVzhledem k tomu, že v současné době nelze předpokládat, že by bylo možné zločiny spravedlivě vyšetřovat vnitrostátně v Sýrii, a žádný mezinárodní soud nemá vůči zločinům páchaným na území Sýrie jurisdikci, je namístě se zamyslet nad tím, jaké jsou za současné situace možnosti potenciální pachatele soudit vnitrostátně v jiných zemích./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalPrvní variantou je souzení tzv. zahraničních bojovníků (iforeign fighters/i) poté, co se vrátí domů. Konflikt v Sýrii přilákal řadu bojovníků z evropských i jiných zemí, kteří se přijeli dobrovolně zapojit. A protože mají občanství dané země, po návratu mohou být trestně stíháni. Vůči těmto pachatelům má stát jurisdikci na základě principu aktivní personality – pachatelem je jeho občan. V praxi ale není jednoduché tyto bojovníky usvědčit, a to především z důvodu složitosti získání důkazů z jiné země, ve které navíc probíhá ozbrojený konflikt. Navíc tito pachatelé většinou nepatří k těm, kteří jsou nejvíce zodpovědní za zločiny podle mezinárodního práva./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalDalší možností je souzení pachatelů, jejichž oběti jsou občany jiného státu (např. popravy amerických občanů příslušníky ISIS). Daný stát pak má jurisdikci na základě principu pasivní personality – obětí je jeho občan. V uvedených případech je ovšem především složité dané pachatele fyzicky dopadnout./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalV případech, kdy je určitá osoba zodpovědná za spáchání zločinu podle mezinárodního práva a vnitrostátní právo určitého státu takovou možnost připouští, lze založit příslušnost státu na principu tzv. univerzální jurisdikce (iuniversal jurisdiction/i). Jinými slovy, pachatele válečných zločinů, zločinů proti lidskosti nebo genocidy je možné zatknout a stíhat v jiném státě, pokud tento stát proces na základě univerzální jurisdikce umožňuje. V praxi řada zemí odpovídající úpravu má, a proto patří v současné situaci možnost takového procesu k těm reálnějším variantám, jak by bylo možné dosáhnout spravedlnosti vůči jednotlivcům zodpovědným za ty nejzávažnější zločiny./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalPřestože toto právně možné je, jedním dechem je ovšem třeba dodat, že úspěšné uskutečnění takového trestního řízení má řadu praktických překážek. Je třeba odpovědné osoby dopadnout či dosáhnout jejich vydání na území relevantního státu. Překážkou mohou být rovněž existující imunity státních představitelů na základě obyčejového mezinárodního práva. A rovněž je nutné získat dostatek důkazů, což může být obtížné. Na druhou stranu právě v této věci by mohl efektivně pomoci již jmenovaný Mechanismus pro Sýrii, který použitelné důkazy shromažďuje./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormalKdyž však shrneme výše jmenované současné způsoby, jak lze docílit trestní spravedlnosti, je zřejmé (a v praxi jasně patrné), je se jedná o možnosti nedostatečné. Je tedy třeba dospět k závěru, že nejvíce zodpovědní pachatelé by měli být souzeni na mezinárodní úrovni.br /br //divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaliMožnost zapojení mezinárodního soudu bude tématem druhé části příspěvku. Celý článek byl uveden v Bulletinu a href=http://www.centrumlidskaprava.cz/Centra pro lidská práva a demokratizaci/a v březnu 2018./i/divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluPoznámky/u/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[1] Návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSNnbsp;a href=http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/2014/348S/2014/348/a, 22. 5. 2014.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[2] Rezoluce Rady OSN pro lidská práva S-17/1, 23. 8. 2011.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[3] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2235 (2015), 7. 8. 2015.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[4] Rezoluce Valného shromáždění OSN 71/248, 21. 12. 2016.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormal[5] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2379 (2017), 21. 9. 2017./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluZdroje/u/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormala href=http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/IICISyria/Pages/IndependentInternationalCommission.aspxIndependent International Commission of Inquiry on theSyrian Arab Republic/a, OHCHR.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalJIM report S/2016/738, 24. 8. 2016.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalJIM report S/2017/904, 26. 10. 2017, odst. 36 a 46.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalVan Schaack, Beth. 2016. Mapping War Crimes in Syria, ILS č. 92, 282–339.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalHRC report 19/69, 22. 2. 2012, odst. 126.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalHRC report 32/CRP.2, 15. 6. 2016, s. 1–2.o:p/o:p/divdiv class=MsoNormalWaltman, Gerald. 2016. Prosecuting ISIS, MLJ č. 85 (3), 817–855./divdiv class=MsoNormalbr //divdiv class=MsoNormaluFotografie/u/divdiv class=MsoNormalo:p/o:p/divdiv class=MsoNormalRada OSN pro lidská práva jedná o Sýrii, autor: US Mission Geneva, zdroj: Flickr, CC BY-ND 2.0.o:p/o:p/divbr /



Jan Vučka: Odlišný přístup obhájce a znalce k důkazům (nový judikát ÚS)

10. 5. 2018, 23:56 | JINÉ PRÁVO | Občasný blogger

div style=text-align: justify;Kritice zacházení se znaleckými posudky jsme se zde věnovali již dříve (a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2011/09/znalecky-posudek-dobry-sluha-ale-zly.htmlzde/a a a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2011/09/znalecky-posudek-dobry-sluha-ale-zly_30.htmlzde/a). Obecně lze konstatovat, že od českých soudů dodnes úplně nevymizelo chápání znaleckého posudku jako nezpochybnitelného důkazu na úrovni božího soudu. Nové rozhodnutí Ústavního soudu bohužel tento stav utvrdilo./diva name=’more’/adiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Jeden zasloužilý kolega mi před lety vyprávěl příběh, který si dovolím zjednodušeně přetlumočit:/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Advokát strany: „… a iABC/i činí ixyz/i, jak dokládá námi přeložený znalecký posudek.“/divdiv style=text-align: justify;Advokát protistrany: „Slavný soude, to nesouhlasí, protože znalec má ve výpočtu zjevnou numerickou chybu, snadno ověřitelnou na kalkulačce.“/divdiv style=text-align: justify;Soud: „Pana advokáte, je to znalecký posudek, takže je to správně!“/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Tehdy jsem to pokládal za advokátní latinu a říkal jsem si, že nic takového se přece nemohlo stát. A kdyby se to náhodou někdy stalo, tak určitě se to nemůže přihodit dnes! Máme rok 2018 a nejnovější, dosud nepublikovaný judikát Ústavního soudu na téma „nezpochybnitelnost znalce pouhým advokátem“ tuto neblahou praxi jen potvrdil. Kdyby šlo o ojedinělý exces u okresního soudu, který by byl napraven vyšší instancí, dalo by se nad tím mávnout rukou. Nyní však tento právní názor úspěšně probublal všemi instancemi až k Ústavnímu soudu./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Protože jde (bohužel) o dobrou ilustraci typického českého justičního nešvaru, popišme si případ od prvopočátku: proti obviněnému byla podána obžaloba, přičemž jediným údajně usvědčujícím důkazem bylo odborné vyjádření policejní laboratoře, že podle profilu DNA nalezené na místě činu byl ztotožněn právě obviněný. Tento holý text nebyl doprovázen žádnými přílohami, které by takové tvrzení podporovaly. Prostě holý odstaveček; klasické odborné vyjádření z oboru kriminalistika/genetika od krajského OKTE./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Obhajoba v hlavním líčení prohlásila, že chce závěr odborného vyjádření nezávisle přezkoumat a že za tím účelem žádá o předložení veškerých podkladů, o které se závěr odborného vyjádření opíral. Ač je to trochu složitější, představme si to jako nějaký papír, co vyjede z přístroje. Teoretik by řekl, že odborné vyjádření bylo důkazem odvozeným, a obhajoba chtěla vidět původní důkaz (papír). Bez prostudování papíru z přístroje lze závěru odborného vyjádření věřit či nevěřit, ale dokazování by mělo mít v trestním řízení přednost před vírou. [1]/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Okresní soud Praha-západ odmítl doplnit dokazování o provedení důkazu „papírem z přístroje“. V odsuzujícím rozsudku k tomu uvedl: „iPachatelství obžalovaného stíhanou trestnou činností pak soud dovodil z této stopy, neboť na ní byl zajištěn shora uvedený vzorek slin, obsahující DNA vhodný ke zkoumání, které bylo provedeno Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, odbor kriminalistické techniky a expertiz, zapsaný jako znalecký ústav oboru kriminalistika, pro znalecké posudky vyžadované orgány činnými v trestním řízení, pro znalecké posudky vyžadované v řízení o přestupcích orgány Policie České republiky a pro znalecké posudky vyžadované ve správním řízení správními orgány působícími v Policii České republiky, odvětví mechanoskopie, trasologie, elektrotechnika, defektoskopie, metalografie a technická diagnostika, balistika, zkoumání ručního písma, technické zkoumání dokladů a písemností, daktyloskopie, chemie, fyzikální chemie, biologie, genetika, zkoumání videozáznamů, zkoumání fotografií a fotografické techniky, analýza dat a zkoumání nosičů dat. /i[…]ib Stěží si lze představit jinou autoritu pro zkoumání nalezené stopy než uvedený ústav/b/i […]“./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Princip kontradiktornosti řízení tady dostal na frak. Obhajoba přece vždy musí mít možnost zpochybnit důkazy předkládané policií./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;U Krajského soudu v Praze se opakovalo to samé odmítnutí, jen s tou změnou, že soud již teoreticky připustil možnost zpochybnit autoritu středočeského OKTE, ovšem: „iPokud odvolatel namítá, že tím byla porušena zásada rovnosti stran v jeho neprospěch, byl-li zamítnut soudem I. stupně i soudem odvolacím návrh, aby byly předloženy protokoly o odborném zkoumání zajištěné biologické stopy, pak lze jen uvést, že obhajoba jistě měla možnost zvolit svého nezávislého odborníka – znalce, který by znalecký posudek zpracoval, a to na základě protokolů, které by mu Odborem kriminalistické techniky a expertiz Krajského ředitelství policie Středočeského kraje nepochybně předloženy byly. Pokud tak obhajoba neučinila a soud I. stupně a následně ani odvolací soud o tomto důkazu neměl žádné pochybnosti, pak neměl jakýkoli důvod vyžadovat jiný znalecký posudek či jiné odborné vyjádření. Nepostupovala-li obhajoba tímto způsobem, tedy nepředložila svůj nezávislý posudek na základě důkazů, které by nepochybně k své žádosti obdržela, pak skutečně není důvod, aby soud I. či II. stupně tímto způsobem nahrazoval činnost obhajoby a z úřední povinnosti vyžadoval nový znalecký posudek, má-li za to, že odborné vyjádření, které ve spise založeno je, je zcela správné a zákonné./i“/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Ponechejme stranou, že jde o čítankovou ukázku překvapivé argumentace odvolacího soudu (až z textu rozhodnutí o odvolání se strana dozví, že se podle soudu měla pro důkaz obrátit na jiné místo). Hlavním problémem je však představa soudu, že odborné vyjádření má jakési speciální postavení mezi důkazy a že by je bylo možné zpochybnit (v rozporu mj. se všemi běžnými učebnicemi) jen jiným odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Co když se zjistí, že „papír z přístroje“ neexistuje? Nebo že došlo k administrativnímu omylu a stojí na něm jiné jméno? To by obhájce platně namítat nesměl a soud by to pak ignoroval??? Nebo konečně proč by si obhájce nemohl načíst důkazy sám a až pak je konzultovat se znalcem obhajoby? Nebo dokonce proč by obhájce nemohl něčemu rozumět sám a být schopen potom argumentovat proti znalci obžaloby a třeba ho před soudem rozcupovat? Kde je to zakázané? Představa krajského soudu, že obhajoba má studovat odborné důkazy jen prostřednictvím znalce, je prostě zvláštní./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Věc se překulila do řízení o dovolání a obhajoba namítala porušení principů spravedlivého procesu, protože přes opakované žádosti obhajoby jí soud nepředložil údajný jediný usvědčující důkaz./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Nejvyšší státní zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedlo: „iNavíc považuji požadavek dovolatele na „zpřístupnění úplných podkladů“ analýzy DNA za předčasný, když analýza DNA je jednoznačně úkonem, který je schopna provést pouze osoba odborně znalá. Samotné podklady žádný důkazní význam mít nemohou, nejsou-li takovým odborníkem zpracovány. Stejně jako například nemohou mít důkazní význam samotné pachové konzervy bez provedení pachové zkoušky. Proto měl dovolatel právo na to, aby byly podklady pro provedenou analýzu DNA předloženy konkrétnímu odborníkovi ochotnému zpracovat ohledně zajištěné DNA odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Takovou osobu dovolatel neuvedl. Proto souhlasím s již zmíněnou argumentací odvolacího soudu, že zatím nebyl důvod předkládat mu podklady pro analýzu DNA./i“/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Toto vyjádření je pozoruhodné použitím slova „předčasný“ a obratu „zatím nebyl důvod“. Na světě je už pravomocný odsuzující rozsudek, ale podle NSZ je ukázání údajného jediného usvědčujícího důkazu obhajobě „předčasné“. Právní názor Nejvyššího státního zastupitelství by se dal trefně shrnout: „bŽádné důkazy vám neukážeme, stejně byste jim nerozuměli!/b“/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Opět lze konstatovat, že zdali obhajoba něčemu rozumí nebo nerozumí a nastuduje si něco sama nebo za pomoci znalce, je věc obhajoby a ani státnímu zastupitelství, ani soudu do toho nic není. Obhajoba prostě musí vidět důkazy, a basta. Zdali bude potom obhajoba u soudu argumentovat inteligentně a věcně nebo mimózně, je součást autonomie obhajoby jako strany řízení. Nad takovouto banalitou snad není potřeba rozmýšlet!/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Nejvyšší soud se rozhodl, že toto řešit nemusí: „iNejvyšší soud je nucen konstatovat, že uváděné námitky nelze pod řadit dovolacímu důvodu tak, jak jej dovolatel uplatil (tedy podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. .) /i[dovolatel ve skutečnosti výslovně odkázal na porušení principů spravedlivého procesu jako samostatný dovolací důvod podle judikatury ÚS]i, ani žádnému jinému v zákon ě uvedenému dovolacímu důvodu./i“/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Když nebyl přístup obhajoby ke klíčovému důkazu vyřešen u Nejvyššího soudu, nezbylo než podat ústavní stížnost a znovu namítat, že obhajobě soud nepředložil podklady, o které se (údajně) opíral závěr odborného vyjádření. Usnesení Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2018 sp. zn. II. ÚS 2642/16 odmítlo ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a k problému uvedlo toto:/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;„i16. /i[...] iObhajoba ostatně měla možnost zvolit si svého nezávislého znalce, kterému by byly na jeho žádost zajisté všechny požadované podklady příslušným odborem kriminalistické techniky a expertíz předloženy./i“/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Tato argumentace má dvě zásadní vady.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;buZaprvé/u/b, těžko souhlasit s tím, že důkazy se mají ukazovat někde bokem, místo před soudem. Řízení se vede před soudem a když obhajoba trvá na odhalení usvědčujících důkazů před soudem, tak je nepřípustné říci obhajobě, že si je má shánět nějak privátně. To by příště mohl soud obhajobě říci, ať si nějak sama shání protokoly o výpovědích svědků, že soud se o to starat nebude!/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;buZadruhé/u/b, což je kardinální problém, bona věta z usnesení není formulovaná „NA ŽÁDOST OBHÁJCE by mu byl jediný usvědčující důkaz předložen“/b. Kdepak – bNA ŽÁDOST ZNALCE by mu byl jediný usvědčující důkaz předložen! /b/divdiv style=text-align: justify;bbr //b/divdiv style=text-align: justify;Ústavní soud tak vlastně jen kultivovanější formou přejal myšlenkový rámec, ve kterém se pohyboval už prvostupňový soud: iNějakej obhájce, co je mu, proboha, do důkazů? S obhájcem se bavit nebudeme a nic mu ukazovat nebudeme! Jo, takhle pan znalec, to by bylo něco jiného …nbsp;/i/divdiv style=text-align: justify;Pokud se touto logikou řídí justiční orgány od okresu až po Ústavní soud a Nejvyšší státní zastupitelství, pak je něco tragicky špatně. Obávám se, že český trestní proces se do 21. století teprve musí dostat a bude to bolet a trvat (patrně až po nějaké prohře u ESLP)./divdiv style=text-align: justify;A té historce od kolegy už samozřejmě věřím …/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;iDěkuji klientovi za laskavý souhlas s anonymní publikací citací./i/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;[1] Dodejme, že nepřezkoumatelnost podobného odborného vyjádření byla již předmětem rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 8 Tdo 337/2013./div



Povinné očkování před ESLP: zatím nanečisto

10. 5. 2018, 16:18 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

div style=text-align: justify;span style=font-family: inherit; emstrongTým studentů z Právnické fakulty Masarykovy univerzity se minulý týden účastnil finále soutěže a href=https://ehrmcc.elsa.org/ target=_blankEuropean Human Rights Moot Court Competition/a, které se konalo u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. O přípravě na toto finále (včetně výletu do Oxfordu) si můžete přečíst a href=http://pravo21.online/studium/brnensti-studenti-cekaji-na-vysledky-z-prestizni-souteze-pred-evropskym-soudem-pro-lidska-prava-v-ramci-pripravy-vyjeli-do-oxfordu target=_blankzde/a, v tomto příspěvku Vám přinášíme bezprostřednínbsp;dojmy studentů po skončení soutěže./strong/em/span/divdiv style=text-align: justify;nbsp;/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: inherit;„Co od této soutěže očekáváte?“ Tak zněla první otázka, kterou nám vnbsp;září položily naše budoucí koučky. Vnbsp;tu chvíli každého znbsp;nás napadaly asi různé motivace – prohloubit znalosti lidských práv, naučit se přesvědčivě argumentovat, zlepšit své vyjadřovací schopnosti, zlepšit angličtinu, získat zkušenosti snbsp;koncipováním právního podání, poznat nové lidi, vykročit ze své komfortní zóny, udělat něco nad rámec běžné výuky nebo zkrátka jen zkusit něco nového a zajímavého, případně podívat se do Štrasburku, hlavního města lidských práv. Nyní už můžeme snbsp;klidem říct, že účast na European Human Rights Moot Court Competition nám dala vnbsp;podstatě vše znbsp;výše uvedených. /span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: inherit;/spannbsp;/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: inherit;Cesta za úspěchem ve finále však nebyla jednoduchá. Ve chvíli, kdy nám koučky sdělily složení týmu, nás všechny pravděpodobně zasáhly smíšené pocity – na jednu stranu neuvěřitelná radost a chuť postavit se výzvě, na druhou stranu nervozita, že vlastně nevíme, co nás čeká a zda to vůbec zvládneme. A tak začal úvodní úkol, zpracování písemných podání knbsp;zadanému příkladu, který se letos týkal povinného očkování ve světle práva na vyznání. /spanbr /a name=’more’/aspan style=font-family: inherit;/spanbr /span style=font-family: inherit;Dvakrát dvacet stran textu vnbsp;angličtině, hodiny a hodiny práce, konzultací, přepisování, čtení judikatury, komentářů a jiných materiálů, abychom vnbsp;prosinci vítězoslavně odeslali naše finální verze. První krok na naší cestě zvládli, další vnbsp;podobě trénování ústních přednesů nás teprve čekal. Vnbsp;této fázi jsme se vnbsp;rámci přípravy dostali na tzv. „pre-mooty“ - nejprve do rakouského Grazu, a href=http://pravo21.online/studium/brnensti-studenti-cekaji-na-vysledky-z-prestizni-souteze-pred-evropskym-soudem-pro-lidska-prava-v-ramci-pripravy-vyjeli-do-oxfordu target=_blankpoté do Oxfordu/a. Na obou akcích jsme si vyzkoušeli „pleadování“ snbsp;jinými týmy a otestovali jsme si naše řečnické schopnosti, včetně zvládání stresu, což nám nakonec velmi pomohlo při finále. Po jistých organizačních patáliích jsme se po téměř dvouměsíčním zpoždění dozvěděli, že jsme přes písemné kolo prošli a postoupili mezi nejlepších dvacet týmu znbsp;více než původních sto přihlášených znbsp;celé Evropy! A pak už zbývalo jen jediné: doladit veškeré nedostatky a snbsp;odhodláním vyrazit do Štrasburku bránit práva stěžovatelů nebo na druhé straně obhajovat počínání státu…/spanbr /span style=font-family: inherit;/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;“emThe state of Argoland has always cherished the core values of a democratic society/em.” Jen těžko odhadovat, kolikrát jsme tuto větu z našich přednesů za poslední půlrok slyšeli, jisté však je, že na ni asi nikdy nezapomeneme. Finále ve Štrasburku byl to neobyčejně silný a intenzivní zážitek. Zažili jsme nadšení, odhodlání, nervozitu, zklamání i únavu, ale všechny tyto pocity se zdají nevýznamné, když se člověk zpětně podívá, jakou práci jsme za ten půlrok udělali a s jakým výsledkem jsme nakonec přijeli. Dali jsme do toho vše, co nám okolnosti dovolily, a stydět se za to určitě nemusíme, i když na nejlepší čtyřku to nakonec nestačilo. Během náročného týdne jsme ve Štrasburku navštívili sídlo Rady Evropy i Soud a potkali mnoho skvělých lidí, kteří nás vždy mile přivítali a rovněž nás povzbudili v našem budoucím snažení. Mezi ně patří např. Vít Alexander Schorm (vládní zmocněnec pro zastupování ČR před ESLP), Emil Ruffer (velvyslanec a stálý představitel ČR při Radě Evropy), Eva Hubálková (vedoucí české sekce vnbsp;kanceláři ESLP, která nám sdělila věci známé i méně známé o Soudu a jeho činnosti, jako i o Štrasburgu), Maroš Matiaško (právník kanceláře ESLP, který nás provedl po známých i méně známých zákoutích Soudu) a mnoho dalších, které jsme během pobytu měli šanci potkat, popovídat si o jejich práci i možnostech, které jako studenti práv vnbsp;evropských institucích máme. Nezapomenutelnou atmosférou na nás zapůsobilo i samotné město, kde jsme pověstné i style=mso-bidi-font-style: normal;savoir vivre /imohli vždy dokonale prožít./span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;Soutěž jako taková byla velmi náročná a jen těžko ji lze hodnotit s tak krátkým odstupem. Jistě si ale odnášíme mnoho skvělých zkušeností, které v budoucím právním působení určitě využijeme. Navíc si s sebou přivážíme mnoho nezapomenutelných zážitků, nově nabytých znalostí a schopností, ale i přátelství nebo cenných kontaktů na poli lidskoprávních institucí. Za to vše náleží patřičný dík zejména našim koučkám, které se nám celý rok věnovali, a rovněž i externím konzultantům, kteří nám svými znalostmi pomohli knbsp;dosaženému úspěchu./span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;/span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;Zdali bychom účast vnbsp;EHRMCC doporučili i ostatním studentům? Rozhodně! Je však třeba si uvědomit, že jakkoliv máme nyní ze soutěže skvělý pocit, jakkoliv jsme si finálový týden ve Francii užili a jakkoliv nám na všech fotografiích ze soutěže září úsměvy, za vším výše vyjmenovaným stojí spousta dřiny, mnoho času stráveného nad monitory našich počítačů a nespočet debat, které jsme vnbsp;průběhu soutěže vedli ať už snbsp;kouči, nebo mezi sebou. Při samotném finále, kdy jsme narazili mimo jiné i na pozdějšího vítěze soutěže znbsp;madridské univerzity, jsme si zase všichni uvědomili, že i přes stovky hodin volného času, které jsme soutěži věnovali, se najde mnoho dalších studentů, kteří soutěži věnovali ještě o kousek víc. Soutěž nás tedy neobohatila jen po odborné či praktické stránce. Pomohla nám rovněž objevit naše limity, zvládnout kritické situace a naučit se pracovat pod permanentním tlakem./span/span/span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;/span/span/span/span/span/span/spanbr /span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;I tak se všichni nakonec jednoznačně shodneme, že posledních sedmi měsíců rozhodně litovat nemůžeme. Už jen skutečnost, že se ze spolužáků stali týmoví kolegové a znbsp;týmových kolegů nakonec blízcí přátelé, za to stála./span/span/span/span/span/span/span/span/spanbr /br /div class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://1.bp.blogspot.com/-155ISgnLAGU/WvRalPHGnfI/AAAAAAAAGiM/Hc-x2ByENSgPSHtkP7OGDHVnEQl3S441wCLcBGAs/s1600/EHRMCC%2B2018.jpg imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=1600 data-original-width=1600 height=640 src=https://1.bp.blogspot.com/-155ISgnLAGU/WvRalPHGnfI/AAAAAAAAGiM/Hc-x2ByENSgPSHtkP7OGDHVnEQl3S441wCLcBGAs/s640/EHRMCC%2B2018.jpg width=640 //a/divspan style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;span style=font-family: inherit;o:p/o:p/span/span/span/span/span/span/span/span/spanbr /div style=text-align: right;span style=font-family: inherit; span style=font-family: inherit;emMarek Pivoda, student 4. ročníku PrF MU/em/span/span/divdiv style=text-align: right;emMarie Poppeová, studentka 3. ročníku PrF MU/em/divdiv style=text-align: right;emDaniel Staruch, student 3. ročníku PrF MU/em/divdiv style=text-align: right;emFilip Vlček, student 4. ročníku PrF MU/embr /em/embr /em+ koučky: emKamila Abbasi, Martina Grochová a Zuzana Vikarská,/em/embr /emKatedra ústavního práva a politologie PrF MU/em/div/div



Host Jiného práva na květen - Jan Lhotský

10. 5. 2018, 13:44 | JINÉ PRÁVO | Lukáš Hoder

div style=text-align: justify;Po delší době na JP vítáme nového hosta, a to Honzu Lhotského. Na JP jsem už odkazoval např. na Honzův a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2017/06/rozhovor-se-soudcem-mezinarodniho.htmlrozhovor/anbsp;se soudcem Mezinárodního trestního soudu Robertem Fremrem nebo a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2017/03/rozhovor-s-prof-jirim-malenovskym.htmlrozhovor/a s Prof. Malenovským, soudcem Soudního dvora EU. Honza má PhD z mezinárodního práva veřejného, působil v advokacii a pracoval v právním oddělení Evropské služby pro vnější činnost v Bruselu, která je zodpovědná za vnější vztahy EU. Působil rovněž jako Visiting Professional u Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Je vedoucím a href=http://www.centrumlidskaprava.cz/Centra pro lidská práva a demokratizaci/a a v rámci mezinárodního práva se specializuje především na lidská práva a mezinárodní trestní právo./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Honza napíše asi něco k Sýrii, a pak k dalším mezinárodněprávním tématům./div



Krajský soud v Plzni - tři místa asistentů soudce pro úsek správního soudnictví

10. 5. 2018, 13:34 | JINÉ PRÁVO | Lukáš Hoder

div style=text-align: justify;Výběrové řízení se vyhlašuje jako průběžné. Do výběrového řízení je možné se hlásit do 15. 6. 2018.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;a name=’more’/abr //divdiv style=text-align: justify;Výběrové řízení se týká obsazení tří míst asistentů/tek soudců pro úsek správního soudnictví. Vhodné i pro čerstvé absolventy právnických fakult. Do výběrového řízení se mohou přihlásit i Ti, kteří ukončí studium nejpozději k 30. 6. 2018./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Náplní práce asistenta soudce je zejména činění úkonů k přípravě věcí k rozhodnutí a zpracovávání konceptů rozhodnutí. Správní soudnictví nabízí odborný rozvoj v nestereotypní agendě v úzkém kontaktu s judikaturou Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora Evropské unie. Výkon funkce vyžaduje soustavné zvyšování si odbornosti, které je zajišťováno nejen samostudiem při vlastním výkonu práce, ale také školeními organizovanými Justiční akademií./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Pracovní poměr bude uzavřen na dobu určitou, v případě osvědčení je možné změnit na/divdiv style=text-align: justify;dobu neurčitou. Předpokládaný termín nástupu je 15. června 2018. Po dohodě je možný nástup dřívější nebo pozdější./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Výběrové řízení proběhne v jeden den, a to ve dvou kolech. V prvním kole bude účastníkům výběrového řízení zadáno popsat, jaké procesní úkony je nezbytné v modelovém případě učinit k tomu, aby věc byla připravena k rozhodnutí (k dispozici bude počítač s připojením k síti internetu a přístup do právních informačních systémů), dále podle vzoru rozhodnutí zpracovat vlastní koncept jednoduchého rozhodnutí./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Ve druhém kole bude s účastníky výběrového řízení proveden ústní pohovor týkající se výsledků prvního kola výběrového řízení a jejich motivace k výkonu funkce asistenta soudce./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Výběrové řízení se vyhlašuje jako průběžné. Do výběrového řízení je možné se hlásit do 15. 6. 2018. Dojde-li reprezentativní počet přihlášek do 15. 5., bude z této skupiny přihlášených vybrán 1 uchazeč. Další pak ze skupiny přihlášek do 30. 5. a poslední ze skupiny přihlášek do 15. 6. 2018. V těchto lhůtách je nutné přihlášku doručit se všemi požadovanými podklady Krajskému soudu v Plzni, personálnímu oddělení, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Předpoklady pro výkon funkce asistenta soudce:/divdiv style=text-align: justify;ulliukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice/lilistátní občanství České republiky/liliplná svéprávnost/lilitrestní bezúhonnost/liliznalost práce na PC./li/ul/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;K přihlášce k účasti k výběrovému řízení uchazeč připojí:/divdiv style=text-align: justify;ullimotivační dopis/lilistrukturovaný životopis/lilikopii dokladu o dosaženém vysokoškolském vzdělání (originál bude vyžadován v případě přijetí do prac. poměru), popř. písemné prohlášení o tom, že studium bude ukončeno nejpozději do 30. 6. 2018/lilivýpis z rejstříku trestů ne starší než dva měsíce/liliprohlášení podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (vyjádřit souhlas se shromažďováním a zpracováváním osobních údajů, a to v rozsahu nezbytném pro průběh tohoto výběrového řízení a vyjádření souhlasu s tím, že po skončení výběrového řízení budou listiny obsahující osobní údaje vydány pouze na písemnou žádost uchazeče)./li/ul/divdiv style=text-align: justify;Termíny výběrových řízení budou sděleny dodatečně. Předseda soudu si vyhrazuje právo výběrové řízení zcela nebo částečně zrušit. Doplňující informace podá vedoucí pers. úseku Mgr. Lubomír Volter, tel. čís. 377 868 256, e-mail: lvolter@ksoud.plz.justice.cz./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Asistent soudce je zařazen do 12. platové třídy. Platové poměry se řídí nařízením vlády č. 341/2017 Sb./div



Nabídka místa asistenta/asistentky soudkyně NSS

7. 5. 2018, 18:16 | JINÉ PRÁVO | Robert Zbíral

div style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;Mgr. Eva Šonková, soudkyně Nejvyššího správního soudu, hledá vhodného/vhodnou kandidáta/kandidátku na pozici asistenta/asistentky.o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;/span/diva name=’more’/abr /div style=background: white; text-align: justify;strongspan style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;Požadavky:/span/strongspan style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;!–[if !supportLists]–span style=font-family: Symbol; font-size: 10.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-bidi-font-size: 11.5pt; mso-fareast-font-family: Symbol;·span style=font-family: quot;Times New Romanquot;; font-size: 7pt; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp; /span/span!–[endif]–span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;magisterské vysokoškolské vzdělání vnbsp;oboru právo;o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;!–[if !supportLists]–span style=font-family: Symbol; font-size: 10.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-bidi-font-size: 11.5pt; mso-fareast-font-family: Symbol;·span style=font-family: quot;Times New Romanquot;; font-size: 7pt; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp; /span/span!–[endif]–span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;bezúhonnost;o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;!–[if !supportLists]–span style=font-family: Symbol; font-size: 10.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-bidi-font-size: 11.5pt; mso-fareast-font-family: Symbol;·span style=font-family: quot;Times New Romanquot;; font-size: 7pt; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp; /span/span!–[endif]–span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;nadprůměrné schopnosti právní argumentace;o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;!–[if !supportLists]–span style=font-family: Symbol; font-size: 10.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-bidi-font-size: 11.5pt; mso-fareast-font-family: Symbol;·span style=font-family: quot;Times New Romanquot;; font-size: 7pt; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp; /span/span!–[endif]–span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;schopnost a vůle knbsp;dalšímu vzdělávání a odbornému růstu;o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;!–[if !supportLists]–span style=font-family: Symbol; font-size: 10.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-bidi-font-size: 11.5pt; mso-fareast-font-family: Symbol;·span style=font-family: quot;Times New Romanquot;; font-size: 7pt; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp; /span/span!–[endif]–span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;schopnost týmové spolupráce;o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;!–[if !supportLists]–span style=font-family: Symbol; font-size: 10.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-bidi-font-size: 11.5pt; mso-fareast-font-family: Symbol;·span style=font-family: quot;Times New Romanquot;; font-size: 7pt; font-stretch: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; line-height: normal;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp;nbsp; /span/span!–[endif]–span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;znalost cizích jazyků vítána.o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; margin-left: 36.0pt; mso-list: l0 level1 lfo1; tab-stops: list 36.0pt; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;br //span/divdiv style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;Pozice je vhodná i pro absolventy či začínající právníky.o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;br //span/divdiv style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;Hlavní náplň práce asistenta soudce spočívá ve zpracovávání podkladových materiálů pronbsp;rozhodovací činnost.o:p/o:p/span/divdiv style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;br //span/divdiv style=background: white; text-align: justify;span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt;Jedná se o pracovní poměr na plný úvazek, založený jmenováním, který se řídí § 14 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů a dále zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů. Platové ohodnocení se řídí zákoníkem práce a nařízením vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.o:p/o:p/span/divspan style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: quot;Times New Romanquot;; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: CS; mso-fareast-theme-font: minor-latin;br //span span style=font-family: quot;Garamondquot;,serif; font-size: 11.5pt; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: quot;Times New Romanquot;; mso-bidi-language: AR-SA; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: CS; mso-fareast-theme-font: minor-latin;Zájemci zasílejte strongstrukturovaný životopis a motivační dopis do 31. 5. 2018/strong na adresu: a href=mailto:kristina.blazkova@nssoud.czkristina.blazkova@nssoud.cz/a/span



Co způsobuje vysoký počet vězňů v České republice?

2. 5. 2018, 12:22 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div class=separator style=clear: both; text-align: center;/divdiv style=text-align: justify;Česká republika je z hlediska počtu vězňů jedním z nejpřísnějších států v Evropě. Podle prison population indexu, který vyjadřuje, kolik vězňů vykonává v jednotlivých státech trest odnětí svobody v přepočtu na 100.000 obyvatel, se Česká republika dlouhodobě pohybuje nad 200. Je to způsobeno tím, že posíláme do vězení vězňů více než ostatní státy? Nebo tím, že ukládáme příliš dlouhé tresty? Nebo obojím? Prozradím Vám to rovnou. Do vězení posíláme velmi málo vězňů na evropské poměry; když je tam ale pošleme, tak na velmi dlouho. br /div class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://3.bp.blogspot.com/-z-uPf5rIFaE/WumPwbSKOxI/AAAAAAAAJ_s/I8Sbzw7oBRsFBxuW7gzNVOKwYUFgcoKUQCLcBGAs/s1600/grafdunkelcz.png style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=1281 data-original-width=1600 height=512 src=https://3.bp.blogspot.com/-z-uPf5rIFaE/WumPwbSKOxI/AAAAAAAAJ_s/I8Sbzw7oBRsFBxuW7gzNVOKwYUFgcoKUQCLcBGAs/s640/grafdunkelcz.png width=640 //a/divbr /a name=’more’/aTouto otázkou se zabýval článek německého profesora Dünkela, který nedávno vyšel v zimě v a href=http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1477370817733961 target=_blankEuropean Journal of Criminology/a a ze kterého vycházím. Pro přehlednost jsem data, která použil, převedl do grafu, ve kterém je jednodušeji vidět vztah mezi vstupy do vězení a délkou trestů (původní graf je k vidění a href=https://drive.google.com/open?id=1V2wy9uh661y4dxNXPm30zi-6Y-Th_Lbg target=_blankzde/a). Co z něj můžeme vyčíst? br /br /Čeští soudci posílají do vězení výrazně méně vězňů než většina porovnávaných evropských států. Třeba liberální Švédsko, Nizozemí či Dánsko mají čtyříkrát větší počet vstupů do vězení než Česká republika. Přesto ale mají tyto státy relativně vůči populaci čtyřikrát menší počet vězňů. I nám blízké státy jako Německo, Rakousko, Polsko či Slovinsko posílají do vězení více pachatelů než my. Ve všech zmíněných státech ale vězeň ve vězení stráví maximálně polovinu času než v České republice. Český vězeň tak stráví ve vězení třikrát déle, než je medián v Evropské Unii. br /br /Do určité míry to není překvapivé; pokud stát posílá do vězení méně pachatelů než ostatní státy, tak je tam bude posílat na delší dobu, protože si vybral jen ty nejtěžší pachatele, kterým bude uložen logicky vyšší trest. Nicméně i pokud toto vezmeme v potaz, tak Česká republika ukládá velmi dlouhé tresty, což se odráží ve vysokém prison population indexu. br /br /Myslím si, že se Česká republika dlouhodobě snažila snížit počet nepodmíněných trestů odnětí svobody, což se jí povedlo. Do vězení posíláme málo mladistvých, ukládá se co nejvíce alternativních trestů (pokud tedy označíme podmíněný trest odnětí svobody za alternativní trest) a jen v závažnějších případech soudci přistoupí k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zda ten efekt měly změny zákonů, společenský diskurz nebo odborná debata, není jasné. To co ale víme, je, že neukládáme příliš nepodmíněných trestů odnětí svobody při srovnání s ostatními evropskými státy. br /br /Oproti tomu se jak zákonodárce tak soudci nedrží zpět z hlediska délek nepodmíněných trestů odnětí svobody. Česká republika je společně s Portugalskem a Rumunskem evropským státem (z těch, které byly porovnávané), který ukládá nejdelší tresty odnětí svobody. Vyjádřím tak další hypotézu: Je politicky jednodušší docílit menšího užití nepodmíněného trestu odnětí svobody než snížit sazby u jednotlivých trestných činů. br /br /V poslední době jsme svědky toho, že spolky či politické strany lobbují za to, abychom ukládali více nepodmíněných trestů odnětí svobody, čehož chtějí dosáhnout mimo jiné tím, že se zpřísní sazby u trestných činů. Tento přístup však spočívá v nepochopení současných problémů a otázek; pokud bychom se skutečně rozhodli přistoupit k širšímu ukládaní nepodmíněných trestů odnětí svobody, tak by to mělo být minimálně výměnou za snížení trestních sazeb - nikoli za jejich zvýšení. Pokud bychom nejen posílali více lidí do vězení, ale zároveň je tam posílali i na delší dobu, tak by to byla nejlepší cesta, jak docílit zhroucení již tak podfinancovaného vězeňského systému v České republice. br /br /Tyto fenomény (dlouhé tresty a málo pachatelů vstupujících do vězení) přitom mohou být propojeny. Čím méně ukládáme nepodmíněných trestů odnětí svobody, tím více ukládáme podmíněných trestů odnětí svobody. Soudci se při ukládání vysokého množství podmíněných trestů rozhodnout, že když už uloží podmíněný trest odnětí svobody, tak jej uloží relativně přísný, aby obviněného více odradili (byť dle výzkumů to odsouzené odradí jen velmi mírně). Odsouzený spáchá další trestný čin, za který mu bude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (nejspíše přísnější, jelikož se jedná o recidivistu) a k tomu mu bude přeměněn předchozí dlouhý podmíněný trest odnětí svobody (či dokonce i několik alternativních či podmíněných trestů). A tak náš pachatel skončí v báni na velmi dlouhou dobu, která se může zdát až nepřiměřeně dlouhá oproti tomu, co spáchal. A vězeňské statistiky rostou… br /br /Co by s tím šlo dělat? Mohli bychom se zamyslet nad úpravou, která by byla podobná souhrnnému a společnému trestu, a která by se použila i v případech recidivy. Tedy, že pokud by se již odsouzený pachatel dopustil dalšího trestného činu, tak by mohl dohromady vykonávat trest, který by byl uložen v rámci sazby za ten nejpřísnější trestný čin, kterého se dopustil. Takový přístup by zajistil, že při spáchání dalšího trestého činu, by bylo již jednou odsouzenému přihoršeno (tedy požadavek spravedlnosti i možného odrazení), jelikož by soudce buďto uložil přísnější nebo delší trest. Zabránilo by to však zbytečné kumulaci trestů. Tato myšlenka by si zasloužila samostatný post (či spíše článek) sama pro sebe; jedná se tak o pouhé drobné naťuknutí této problematiky. br /br /I to by byla jedna z cest, jak snížit velmi dlouhé doby, které čeští pachatelé tráví ve vězení. Jinou by mohlo být třeba snížení maximální délky náhradního trestu za peněžité tresty, ve které jsme a href=http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1477370817749178 target=_blanknejpřísnější/a v celé Evropě. O snížení sazeb se pak ani neodvážím psát… Měli bychom se tak snažit přiblížit se Slovinsku, Německu či třeba Finsku. Jednou z možností, byť trochu kontroverzních, je i posílat více pachatelů do vězení - ale v průměru na výrazně kratší dobu. Minimálně bychom o těchto debatách měli vést širší diskuzi.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;iČást těchto myšlenek byla vyjádřena v a href=http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11129264015-tyden-v-justici/318281381900422/obsah/615653-blog-jakuba-drapala-vysoky-pocet-veznu-v-cr target=_blankTýdnu v Justici/a./i/div



Konference ČSESP MZV: Česká otázka v Evropě

30. 4. 2018, 19:07 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

Vážené čtenářky a čternáři Jiného práva,br /br /zveme Vás na výroční konferenci České společnosti pro evropské a srovnávací právo, kterou letos organizujeme tradičně ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, netradičně však na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.br /a name=’more’/abr /br /Tématem je ibČeská otázka v Evropě/b/i, program je k nalezení a href=https://csesp.files.wordpress.com/2018/04/konference-csesp-2018-v5.pdf target=_blankZDE/a. Pro účast je nutné se registrovat do pátku 11.5., registrační formulář naleznete a href=https://goo.gl/forms/x3Ut75E5D7e1rMYZ2 target=_blankZDE/a.br /br /Těšíme se na setkání!br /br /Výbor ČSESP



Najlepší záujem dieťaťa: rozhodujú rodičia, lekári či súdy? Smutný prípad Alfieho Evansa.

29. 4. 2018, 23:56 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

Narodil sa ani nie pred dvoma rokmi (9. 5. 2016), umrel včera nadránom (28. 4. 2018). Alfie Evans, chlapec z Liverpoolu trpiaci terminálnou neurodegeneratívnou poruchou, ktorá mu už viac než rok nedávala žiadne šance na prežitie a ktorá bola pre všetkých lekárov veľkou neznámou.br /br /Médiá píšu o tom, že sa o prípade viedli ťažké súdne spory, že za život chlapca sa prihováral i pápež František a že malý Alfie bol odpojený od prístrojov proti vôli rodičov. V našej časti sveta mnohí krútia hlavou nad skazeným západom, kde ia href=https://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/blog/blog.aspx?c=660580amp;x=socialky_facebook_c target=_blankbyť kresťanom je priťažujúca okolnosť/a;nbsp;/islovenský konzervatívny denník Postoj dokonca prípad označuje za ia href=https://www.postoj.sk/32730/zostatnene-deti target=_blankkryštalickú formu odpornosti/a.nbsp;/ibr /br /Poďme sa však na prípad pozrieť okom právnika. Nemám v pláne britské právo obhajovať, rada by som ho však čitateľom trochu priblížila. Komparácia s českou právnou úpravou je mimo mojich (víkendových) časových možností, možno mi s tým ale niekto pomôže v diskusii pod príspevkom.br /a name=’more’/abr /ibAlfieho zdravotný stav/b/ibr /br /Keď mal Alfie len 2 mesiace, jeho rodičia si všimli, že niečo nie je v poriadku. Na prehliadke vo veku 4 mesiacov ich lekári ešte ukľudňovali, že sa chlapec len vyvíja o niečo pomalšie, vo veku 6 mesiacov však už bolo jasné, že sa deje niečo vážne. Ako 7-mesačný bol Alfie hospitalizovaný v nemocnici Alder Hay. Mal vysokú teplotu, kašlal, zrýchlene dýchal a niekoľkokrát denne dostával epileptické záchvaty, ktoré trvali aj desiatky minút. Lieky proti záchvatom vôbec neúčinkovali a po niekoľkých dňoch v nemocnici bolo nutné napojiť chlapca na dýchací prístroj.br /br /Priebežné vyšetrenia ukazovali, že Alfieho mozog každým dňom degeneruje a keď sa prípad vo februári 2018 dostal k súdu, tvorila Alfieho mozog už len voda a mozgomiešny mok (icerebral spinal fluid/i). Všetci lekári sa pritom v znaleckých posudkoch zhodli, že ľudský mozog (na rozdiel od iných orgánov) nemá schopnosť regenerácie. Alfieho stav bol teda nezvratný: pomaly ale iste viedol ku smrti.br /br /V tomto kontexte je dôležité pripomenúť, že nemocnica Alder Hay je v oblasti detskej neurológie jednou z najlepších v krajine, a taktiež že lekári z talianskej nemocnice Bambino Gesú, ktorí Alfieho vyšetrili na prosbu jeho rodičov, nemali žiadne lepšie (či alternatívne) riešenie situácie než britskí lekári. Alfieho choroba bola pre všetkých záhadou a všetci zúčastnení lekári mali (vzácnu) zhodu na tom, že stav chlapca je nezvratný a neliečiteľný. Rozdiel bol len v tom, že britskí lekári boli presvedčení, že je v Alfieho najlepšom záujme ukončiť aktívne poskytovanie zdravotnej starostlivosti, vypnúť dýchací prístroj a pristúpiť k paliatívnej starostlivosti, zatiaľčo talianskí lekári by Alfieho i naďalej aktívne udržiavali pri živote na prístrojoch.br /br /ibPrvý (a najdôležitejší) rozsudok: najlepší záujem dieťaťa/b/ibr /br /Približne pred dvoma mesiacmi nemocnica Alder Hay požiadala súd o povolenie ukončiť aktívne poskytovanie zdravotnej starostlivosti, teda vypnúť dýchací prístroj a pristúpiť k paliatívnej starostlivosti. Rodičia však s týmto postupom nesúhlasili a chceli o Alfieho život ďalej bojovať.br /br /Paradoxom tohto smutného príbehu je, že po právnej stránke je riešenie tejto otázky vlastne úplne jednoduché. Keď sa lekári a rodičia nevedia na postupe zhodnúť, rozhoduje najlepší záujem dieťaťa (ibest interests of the child/i), o ktorom finálne rozhoduje súd na základe všetkých dostupných faktorov: primárne lekárskych posudkov, ale i prianí rodičov a ďalších okolností.br /br /Princíp najlepšieho záujmu dieťaťa je zakotvený nanbsp;a href=http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/CRC.aspx target=_blankmedzinárodnej/anbsp;i a href=https://www.legislation.gov.uk/ukpga/1989/41/section/1 target=_blankvnútroštátnej/a úrovni. Najlepší záujem dieťaťa má prednosť pred všetkým, aj pred názormi rodičov. Lekári i opatrovníčka, ktorá pred súdom zastupovala Alfieho záujmy, sa jednoznačne zhodli na tom, že v Alfieho najlepšom záujme je ukončiť umelé dýchanie a zvoliť paliatívnu starostlivosť. Rodičia tento záver (z pochopiteľných dôvodov) nechceli prijať, sudca Hayden sa však priklonil k názoru lekárov.br /br /a href=http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Fam/2018/308.html target=_blankPrvostupňový rozsudok/a sudcu Haydena Vám odporúčam si prečítať. (iAk nezvládnete celý, pozrite sa aspoň na body 47-66/i). Je totiž učebnicovým príkladom britského súdneho rozhodovania: sudca píše rozsudok v prvej osobe, diskurzívnym štýlom, skoro ako rozprávku (v tomto prípade bohužiaľ ale veľmi smutnú). Popisuje povahy Alfieho rodičov a ich vystupovanie pred súdom i vo vzťahu k presonálu nemocnice, opakovane si púšťa videá, ktoré mu predkladá chlapcov otec, a dokonca sa sám vyberie na návštevu do nemocnice Alder Hay, aby zistil, či Alfieho život ešte spĺňa kritériá ľudskej dôstojnosti. (Sudca je, na rozdiel od Alfieho opatrovníčky, presvedčený o tom, že áno.) Nakoniec však dospeje k záveru, že Alfieho mozog je úplne zničený: chlapec už stratil sluch, zrak, čuch i hmat; a keďže sa mozog nedokáže regenerovať, Alfieho situácia sa už bude len zhoršovať. Sudca sa vo svojom rozhodnutí snaží preložiť lekárske závery do ľudskej reči a vysvetliť rodičom, že ďalšia zdravotná starostlivosť o Alfieho je zbytočná, hoci ich bolesť a nádej je z ľudskej stránky úplne pochopiteľná.br /br /Sudca Hayden si je tiež vedomý toho, že Alfieho rodičia sú silno kresťansky založení, cituje preto v rozsudku list pápeža Františka z novembra 2017. Pápež mimo iné napísal: iOperácie a iné lekárske zákroky sa stali efektívnejšími, nie vždy sú však prospešné: môžu udržiavať, alebo dokonca i nahradiť zlyhávajúce životné funkcie, to však neznamená, že zlepšujú zdravotný stav. Dnes musíme byť múdrejší, pretože čelíme pokušeniu trvať na zákrokoch, ktoré majú mocné účinky na telo, ale nie vždy sú dobré pre celú ľudskú bytosť./ii /iV citovanom liste pápež odkazuje aj na úryvok z katolíckeho katechizmu: ten totiž veriacich vyzýva k tomu, aby uznali smrteľnosť ako svoj limit, predovšetkým, keď je akýkoľvek ďalší boj o život zbytočný. ispan style=font-family: inherit;span style=background-color: white;Prerušenie nákladných, nebezpečných, mimoriadnych alebo vzhľadom na očakávané výsledky neúmerných liečebných procedúr môže byť oprávnené. Je to odmietnutie „liečby za každú cenu“. Nechce sa tým spôsobiť smrť, iba sa prijme, že jej nemožno zabrániť./spanspan style=background-color: white;nbsp;Rozhodnutie má urobiť chorý, ak je na to oprávnený a je toho schopný; v inom prípade tí, ktorí sú na to oprávnení podľa zákona, pričom majú vždy rešpektovať rozumnú vôľu a oprávnené záujmy chorého./span/span/i (Katechizmus katolíckej cirkvi, bod 2278). Aj cirkev necháva voľnú pôsobnosť právnej úprave v tom-ktorom štáte a vyzýva veriacich k rozumnosti. Keď čítam a href=https://twitter.com/Pontifex target=_blanktweety pápeža Františka/a ku prípadu Alfieho Evansa v tomto svetle, už v nich nevidím jednoznačnú podporu pokračujúcej zdravotnej starostlivosti, ale skôr opatrné a odovzdané volanie po zmierení sa s osudom.br /br /Rozsudok sa v závere venuje otázke, či by mal byť Alfie letecky prevezený do Talianska. Sudca Hayden pripúšťa, že nikto nedokáže zodpovedať otázku, či Alfie cíti alebo necíti bolesť. Upozorňuje však na to, že v prípade leteckého presunu by bol narušený jeho režim, ktorý (hoci len v obmedzenej miere) utlmuje jeho opakované záchvaty. Konštatuje, že presun by bol náročný a že nikto predsa nechce, aby Alfie umrel na palube lietadla. Najpresvedčivejšie však vyznievanbsp;argument: iVšetko toto by stálo za pokus, keby existovala akákoľvek šanca na zlepšenie; žiadna však neexistuje. Z tohto dôvodu je alternatíva navrhovaná otcom nezlučiteľná s Alfieho najlepším záujmom./i Pokračovanie v poskytovaní umelého dýchania do budúcna ohrozuje Alfieho dôstojnosť, nerešpektuje jeho autonómiu a nie je v jeho najlepšom záujme.br /br /Sudca rozsudok uzatvára slovami: iJe mi jasné, že toto rozhodnutie bude pre Alfieho rodičov a rodinu devastujúcou správou. Dúfam, že si nájdu čas prečítať si tento môj rozsudok a zamyslieť sa nad mojou analýzou./ibr /br /ibOdvolací a Najvyšší súd: názory rodičov a dva štandardy/b/ibr /br /Alfieho rodičia sa proti rozsudku sudcu Haydena odvolali a o pár dní neskôr o veci rozhodoval odvolací súd. Rodičia pritom predložili súdu dva hlavné argumenty: (1) nedostatočné zohľadnenie ich názoru na situáciu a (2) nesprávny výber právneho štandardu pre danú vec.br /br /V rámci prvého argumentu rodičia namietajú, že prvostupňový sudca nedostatočne zohľadnil ich názory pri hľadaní Alfieho najlepšieho záujmu. Túto námietku odvolací súd odbavil veľmi rýchlo, citáciou ustálenej judikatúry britských súdov, podľa ktorej i…v mnohých prípadoch … sú názory rodičov rešpektované a s veľkou pravdepodobnosťou i rozhodujúce. Mnohé prípady týkajúce sa detí v takýchto tragických podmienkach sa nikdy nedostanú pred súd, pretože sa v nich postupuje dohodou, ktorá vychádza zo vzájomného rešpektu medzi rodinou a nemocnicou. Je ale zjavné, že rodičia v takýchto hrozných situáciách … môžu stratiť objektivitu a môžu byť ochotní vyskúšať čokoľvek, aj keby ich preferované riešenie z objektívneho pohľadu nebolo v najlepšom záujme dieťaťa. … J/iiediným princípom je, že najlepší záujem dieťaťa musí prevážiť; a to platí i v prípadoch, keď majú rodičia z akýchkoľvek dôvodov iný názor./i (ia href=http://www.bailii.org/ew/cases/EWCA/Civ/2017/410.html target=_blank…the sole principle is that the best interests of the child must prevail and that must apply even to cases where parents, for the best of motives, hold on to some alternative view./a/i)nbsp;Odvolací súd ku konkrétnej veci následne len poznamenal, že názory rodičov boli v súdnom konaní zohľadnené dostatočne a že rodičia si nemohli priať ústretovejší prístup než ten, ktorého sa im dostalo od prvoinštančného sudcu Haydena.br /br /Druhý odvolací dôvod je o niečo technickejší; týka sa právneho štandardu, ktorý by sa mal v Alfieho prípade aplikovať. Na jednej strane totiž stojí štandard inajlepšieho záujmu dieťaťa/i, ktorý je v prípade vážneho zdravotného stavu skutočne izlatým štandardom/i; na druhej strane však britské právo pozná i štandard ihroziacej vážnej ujmy/inbsp;(isignificant harm test/i), ktorý sa skúma v prípadoch, keď štát rozhoduje o odobratí dieťaťa z rodičovskej starostlivosti.br /br /Argument rodičov by sa dal zjednodušiť takto: štát môže rodičom odobrať dieťa jedine v prípade, že dieťaťu hrozí vážna ujma (napr. týranie či zneužívanie), určite však nie v prípade, že rodičia len nejednajú v jeho najlepšom záujme. Najvyšší súd UK k tomuto trochu cynicky uvádza, že v prípade mnohých detí by sa asi dalo tvrdiť, že by im bolo lepšie niekde inde; to však nie je dostatočným dôvodom pre to, aby ich štát rodičom odobral. Alfieho rodičia sa snažia prezentovať akýsi zrkadlový argument: ak je k odobratiu detí vyžadovaný štandard ihroziacej vážnej ujmy/i, prečo pre navrátenie dieťaťa do rodičovskej starostlivosti nestačí dokázať, že by mu doma žiadna vážna ujma nehrozila? Túto právnu otázku výborne parafrázovala predsedkyňa Najvyššieho súdu UK, barónka Hale: iAk musí byť preukázaná vážna ujma (alebo jej hrozba) predtým, než je dieťa odobrané - možno len dočasne - z rodičovského domova …, prečo takáto ujma nemusí byť preukázaná predtým, než je dieťa odobrané - navždy - rodičom a celému tomuto svetu v dôsledku svojej smrti?/ibr /br /a href=http://www.bailii.org/ew/cases/EWCA/Civ/2018/550.html target=_blankOdvolací súd/a ani a href=https://www.supremecourt.uk/cases/docs/alfie-evans-reasons-200318.pdf target=_blankNajvyšší súd/a sa však týmto zrkadlovým argumentom nenechali presvedčiť. Stroho zopakovali, že štandard najlepšieho záujmu dieťaťa je izlatým štandardom/i, ktorý vyplýva z Dohovoru OSN o právach dieťaťa, z čl. 8 Európskeho dohovoru, ako aj z vnútroštátneho práva. Podľa NS je situácia odobratia dieťaťa odlišná v tom, že rodiny by mali byť chránené pred sociálnym inžinierstvom a pred príliš jednoduchým odobratím dieťaťa (bod 15 uznesenia NS); v prípade zdravotnej starostlivosti však musia lekári presne vedieť, čo od nich právo vyžaduje a aká starostlivosť je či nie je v najlepšom záujme dieťaťa (bod 16 uznesenia NS). Tento strohý argument však nie je príliš presvedčivý; ak v oblasti sociálnej starostlivosti nie je prípustné sociálne inžinierstvo zo strany štátu, o čo viac je prípustný lekársky paternalizmus v prípade zdravotnej starostlivosti? Nechcem sa do tejto úvahy príliš zamotať, odporúčam však a href=http://blog.practicalethics.ox.ac.uk/2018/03/harm-interests-and-medical-treatment-where-the-supreme-court-got-it-wrong/ target=_blanktento príspevok na oxfordskom blogu praktickej etiky/a, ktorý Najvyššiemu súdu vyčíta, že argumentuje kruhom.br /br /biPokračovanie súdnych sporov, Alfie sa stáva talianskym občanom, v sobotu nadránom umiera/i/bbr /bibr //i/bRodičia i naďalej pokračovali v právnom boji, avšak neúspešne. Európsky súd pre ľudské práva koncom marca a href=https://hudoc.echr.coe.int/app/conversion/pdf/?library=ECHRamp;id=003-6046074-7771568amp;filename=Decision%20Evans%20v.%20United%20Kingdom%20-%20complaint%20declared%20inadmissible.pdf target=_blankodmietol ich sťažnosť ako zjavne neopodstatnenú/a. Následne rodičia skúsili ešte jednu sériu žalôb, tentokrát na právnom základe ihabeas corpus/inbsp;(teda neoprávnenej detencie ich syna), ani táto cesta však neviedla k úspechu. a href=http://www.bailii.org/ew/cases/EWHC/Fam/2018/818.html target=_blankPrvostupňový súd/a, a href=http://www.bailii.org/ew/cases/EWCA/Civ/2018/805.html target=_blankodvolací súd/a i a href=https://www.supremecourt.uk/docs/in-the-matter-of-alfie-evans-court-order.pdf target=_blankNajvyšší súd/a dali za pravdu nemocnici a lekárom a prianie rodičov nevyslyšali. Všetci odborníci a všetky súdy sa zhodli na tom, že najlepším riešením pre Alfieho bude ukončiť aktívnu pomoc dýchacích prístrojov a pristúpiť k paliatívnej starostlivosti.br /br /Zaujímavý zvrat nastal, keď sa Taliansko začiatkom tohto týždňa rozhodlo udeliť Alfiemu občianstvo. (Právnu otázku podmienok mimoriadneho udeľovania občianstva nechávam pre túto chvíľu bokom; tento kontext je však extrémne zaujímavý aj z hľadiska medzinárodných vzťahov medzi Talianskom a Britániou.) Za zmienku však určite stojí aspoň tento tweet, ktorého autorom je konzervatívny MP Sir Edward Leigh: iBritská nemocnica drží v zajatí talianskeho občana a má v úmysle odoprieť mu životodarnú starostlivosť, a to proti vôli jeho rodičov. @BorisJohnson amp; @foreignoffice musia jednať rýchlo, aby nechali Alfieho nažive./ibr /ibr //iPosledný týždeň Alfieho života sa už niesol v duchu zmierenia. Rodičia prijali rozhodnutie lekárov a súdov, že najlepším riešením pre Alfieho bude odpojenie od dýchacieho prístroja. Stalo sa tak v pondelok 23. 4., teda v rovnaký deň ako sa Alfie stal talianskym občanom. Posledný rozsudok, datovaný 24. 4., je už viac o smutnom životnom príbehu než o práve. Sudca Hayden v ňom píše: ivčera večer, keď bol Alfie definitívne odpojený od prístrojov,nbsp;/iibolinbsp;/iijeho rodičia prítomní. To je samo o sebe dobrá správa; potom ale prišla ešte lepšia, keďže Alfie bol schopný prežiť aj bez dýchacieho prístroja… Prvýkrát za mnoho mesiacov mohli byť Alfie a jeho rodičia spolu bez toho, aby za neho musel dýchať prístroj. Na sklonku jeho života je to pre nich všetkých veľmi vzácna príležitosť. Bolo mi povedané, že matka sa mohla s Alfiem túliť niekoľko hodín - to je niečo, k čomu už dávno nemala príležitosť. /iSudca Hayden nakoniec navrhuje, aby lekári zvážili prepustenie Alfieho do domácej starostlivosti; z právneho pohľadu je však tento posledný rozsudok skutočne iposlednou kapitolou v prípade tohto výnimočného malého chlapca./ibr /br /O necelé 4 dni neskôr, v noci z piatka 27.4. na sobotu 28.4., Alfie v pokoji odišiel.



Martin Madej: Hranice abstrakce v právní vědě

27. 4. 2018, 14:35 | JINÉ PRÁVO | Jakub Drápal

div style=text-align: justify;Já prostě nevím, jak mám tuto diskusi otevřít. Diskusi na téma abstrakce v (české) právní vědě. Představte si, že váš kolega je advokát a požádá vás, abyste se zamysleli nad výkladem určitého zákonného ustanovení, protože chce vědět, jak má nastavit třeba kupní smlouvu. Obsahem té kupní smlouvy sice budou závazná pravidla chování, ale vztahující se ke konkrétním stranám, ke konkrétním věcem, místním a časovým souvislostem. Jestliže mu podáte výklad toho ustanovení, bude se týkat nikoli fakt, ale abstraktních pojmů, tj. ne domu, ale pojmu dům apod. Jinak řečeno, ten výklad se bude týkat abstrakce reálných věcí. To je první úroveň abstrakce a přestože k ní byli mnozí v minulosti kritičtí, myslím, že se shodneme, že pro účely kteréhokoli normativního systému je to abstrakce nevyhnutelná. Úkolem základních právních disciplín je subsumovat konkrétní okolnosti pod abstraktní právní pojmy a tyto právní pojmy dále vykládat, aby bylo do budoucna jasné, na které konkrétní okolnosti se mohou vztahovat. K tomu zpravidla dojde buď intenzivně (vyjádřením výčtu nutných a dostačujících vlastností k tomu, abychom faktum přiřadili pojmu), nebo extenzivně (výčet faktů, jež pojem zahrnuje), nebo oběma způsoby./diva name=’more’/adiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Pak jsou ale pojmy, které svou reálnou podstatu nemají, třeba odpovědnost nebo základní právo. Jistě, můžete poukazovat na metafyzickou existenci odpovědnosti a základních práv (přirozená práva), dokud je však jazykově neuchopíte, jsou pro platné právo bezcenné. Jakmile je jazykově uchopíte, v zásadě pracujete se stejným mechanismem extenzivní a intenzivní tvorby pojmů. Aby co bylo základním právem, musí to předepisovat jedno nebo více individuálních oprávnění, které ústava před veřejnou mocí v té či oné míře chrání. Tím jste definitivně přešli o úroveň výš, protože vás zajímá, jaké co musí být, aby to bylo tímto pojmem./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Moje otázka zní: měli bychom se nyní ptát, na základě jakých referenčních hledisek definujeme pojmy na druhé úrovni abstrakce? Jinými slovy, má smysl chodit ještě o úroveň výše? Proč ano, proč ne? Pokud bychom se vrátili k příkladu kupní smlouvy, máme co dočinění s ustanovením o smluvní odpovědnosti, podřízenému zákonným normám o smluvní odpovědnosti a jejich výkladu (1. abstrakce), přičemž tyto normy mohou být dále interpretovány s pomocí teorií právní odpovědnosti (2. abstrakce). Měli bychom se ptát, co je požadavkem na teorii právní odpovědnosti (3. abstrakce), tj. co dělá teorii právní odpovědnosti teorií právní odpovědnosti? Co dělá teorii základních práv teorií základních práv? Právě teoriím základních práv se mám v disertační práci věnovat a zaujalo mě, že někteří zahraniční autoři se zájmem o teorie subjektivních práv (Robert Alexy, Alon Harel, Joseph Raz) věnovali požadavkům na takové teorie nemalou pozornost.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Má smysl chodit do třetí úrovně abstrakce?/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;uArgumenty pro/u: Třetí úroveň abstrakce má svou hodnotu. Stejně jako na druhé úrovni abstrakce i zde pomáháme spoluvytvářet kvalitní právní pojmy (právní odpovědnost, základní práva), čehož docílíme jen tím, že se budeme zamýšlet nad tím, co od pojetí těchto pojmů chceme. V zásadě jde o metodologickou otázku, kterou si právní vědec musí položit, pokud nechce postupovat axiomaticky.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;uArgumenty proti/u: Právní věda má sloužit řešení reálných právních problémů, což se o třetí úrovni abstrakce říct nedá. Nelze vyloučit, že se pak začneme pídit po čtvrté úrovni abstrakce a pak ještě dál. Jde o problém filozofie vědy, který lze od právní vědy oddělit. Požadavky na právní teorii předem vytvářet nemusíme a existující právní teorie můžeme hodnotit podle jiných kritérií, např. koherentnosti./div



Jak se stát advokátem v Bostonu v roce 1860?

20. 4. 2018, 13:57 | JINÉ PRÁVO | Lukáš Hoder

div style=text-align: justify;Před několika lety a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2015/03/soudkyne-wagnerova-vs-soudce-holmes.htmljsem na JP recenzoval/a knížku Tomáše Němečka o soudkyni Wagnerové, a to skrze příběh soudce Nejvyššího soudu USA Olivera W. Holmese. Ten se na tuto pozici dostal přes tři vážná zranění v americké občanské válce, studia práv na Harvardu, výkon advokacie v Bostonu a místo soudce Nejvyššího soudu státu Massachutsetts. O Holmesovi jsem nedávno četl a href=https://global.oup.com/academic/product/oliver-wendell-holmes-jr-9780195305364?cc=czamp;lang=enamp;stručný životopis/a, který mimochodem popisuje právě Holmesova studia v Bostonu a jeho advokátní praxi. Knížka popisuje podmínky, jaké v polovině 19. století musel člověk v USA splnit, aby se stal advokátem./divdiv style=text-align: justify;/diva name=’more’/abr /Když Holmes v roce 1931 slavil své 90. narozeniny, byl nejslavnějším americkým soudcem své doby, možná celé historie USA. Při příležitosti narozenin měl projev v rádiu, což bylo tehdy velmi mladé médium. Projev přenášela stanice CBS, jedna ze tří existujících celostátních stanic, a na Harvardu, kde Holmes v 60. letech 19. století studoval, se prý v hlavní aule shromáždilo přes 500 posluchačů. Holmes byl hvězda.br /div style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Nicméně, jak se v 60. letech 19. století stal člověk v Bostonu advokátem? Byly dva způsoby. Buď se stát koncipientem u některého advokáta nebo jít na právnickou fakultu. Podmínkou výkonu advokacie totiž nebyl titul z právnické fakulty. Po ukončení studia nebo koncipientury pak právník vykonal ústní advokátní zkoušku u místní advokátní komory, která se týkala obecného přehledu o základních předmětech, jako trestní právo, osobní vlastnictví, smlouvy, náhrada škody nebo námořní právo./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Holmes na Harvard Law School nastoupil v roce 1864, promoval v roce 1866 a o rok později udělal advokátní zkoušky. Mimochodem, na Harvardu studoval i Holmesův a href=https://en.wikipedia.org/wiki/Oliver_Wendell_Holmes_Sr.otec/a, který ale přešel na medicínu, stal se známým lékařem a celostátní celebritou. Právě ve slávě se Holmes jr. zřejmě snažil celý život svému otci vyrovnat a nakonec se mu to i podařilo./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Studium na Harvardu tehdy vypadalo tak, že se stačilo na školu zapsat na začátku semestru. To bylo vše! Docházka nebyla povinná, neexistovaly známky a nebyly žádné zkoušky. Na začátku dalšího semestru bylo potřeba se znovu zapsat a pak ještě jednou, a bylo hotovo. Celé to tedy trvalo rok a půl a titul tak znamenal pouze to, že se student třikrát zapsal ke studiu na začátku každého semestru. Harvard měl v té době tři stálé vyučující./divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Holmesova cesta k advokacii vypadala následovně. Na přednášky chodil od září 1864 do prosince 1865, a potom začal svoji koncipienturu u advokáta George Shattucka. V červnu 1866 získal titul z Harvardu (LL.B.) a na zbytek léta odjel cestovat po Evropě. Na podzim se vrátil a příští rok v březnu udělal advokátní zkoušky. /divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Knížka o Holmesovi kromě dalšího popisuje i způsob výuky na tehdejším Harvardu. Z tohoto popisu se mi ale zdá, že já jsem kdysi studoval v prvním ročníku na MU spíše Harvard v roce 1860, než moderní právnickou fakultu v 21. století…/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;“iThe Harvard Law School that Holmes entered in 1864 was very different, both in the method of instruction and the demands on its students, from modern law schools. The courses were not taught through conversations between professors and students about the details of cases, as most first-year law courses are today. Instead, they consisted of lectures by the professors, based on textbooks they or others had written, followed by oral quizzes testing the students’ grasp of the material./i”/div



Do Kodaně za Josephem Weilerem…

14. 4. 2018, 13:13 | JINÉ PRÁVO | Jan Exner

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=ondiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Kdysi jsme na Jiném právu a href=http://jinepravo.blogspot.cz/2011/01/do-berlina-za-ronaldem-dworkinem.html target=_blankzvali do Berlína za Ronaldem Dworkinem/a. Dnes bychom si Vás dovolili pozvat na Sever – do Kodaně za Josephem Weilerem, na diskusi o souboru reflexí nad článkem, kterým mnoha evropským akademikům změnil život (jak se také v knize dočtete): informace a href=http://jura.ku.dk/icourts/calendar/transformation-of-europe/ target=_blankzde/a, seminář se koná 7. května./span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Diskusi předchází seminář o tom, jak vést doktorské studenty (určený těm, kteří už za sebou doktorandské studium mají a teď se možná potýkají s tím, jak své studenty vést lépe, než byli vedeni oni, ale i těm „ostříleným“). Více informací a href=http://jura.ku.dk/intranet/kalender_intern/supervise-a-phd-in-law/ target=_blankzde/a./span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;br //span/divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Na obě akce je třeba se registrovat do 4. května, 12:00./span/div/div



Koen Lenaerts: The ECJ and the Refugee Crisis

5. 4. 2018, 20:03 | JINÉ PRÁVO | Jan Exner

div dir=ltr style=text-align: left; trbidi=ondiv class=separator style=clear: both; text-align: center;a href=https://3.bp.blogspot.com/-KgKbi9vPu_w/WsZkwdcnVpI/AAAAAAAAA3o/JsEh2IiaPJ0ZhYLjgOl-U2ZRyBo95LOwACLcBGAs/s1600/2_Lord_Slyn_PSD.jpg imageanchor=1 style=margin-left: 1em; margin-right: 1em;img border=0 data-original-height=900 data-original-width=1600 height=225 src=https://3.bp.blogspot.com/-KgKbi9vPu_w/WsZkwdcnVpI/AAAAAAAAA3o/JsEh2IiaPJ0ZhYLjgOl-U2ZRyBo95LOwACLcBGAs/s400/2_Lord_Slyn_PSD.jpg width=400 //a/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;span style=font-family: Georgia, Times New Roman, serif;Přijměte pozvání na letošní Lord Slynn Memorial Lecture, jejímž hostem bude předseda Soudního dvora Koen Lenaerts. Přednáška, jejímž tématem bude The ECJ and the Refugee Crisis, se uskuteční na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v místnosti č. 100 v pondělí 16. dubna 2018 od 12:00. Akci organizuje studentský spolek Common Law Society.nbsp;/spanspan style=font-family: Georgia, quot;Times New Romanquot;, serif;Více informací naleznete na /spana href=http://www.society.cz/akce/lsml-2018-koen-lenaerts-ecj-and-refugee-crisis style=font-family: Georgia, quot;Times New Romanquot;, serif; target=_blankwebu/aspan style=font-family: Georgia, quot;Times New Romanquot;, serif; nebo na /spana href=https://www.facebook.com/events/184432972177711/ style=font-family: Georgia, quot;Times New Romanquot;, serif; target=_blankFacebooku/aspan style=font-family: Georgia, quot;Times New Romanquot;, serif;.nbsp;/span/div/div



Asistent soudce (civilní úsek) u Obvodního soudu pro Prahu 2

1. 4. 2018, 21:52 | JINÉ PRÁVO | Zuzana Vikarská

div style=text-align: justify;Obvodní soud pro Prahu 2 (civilní úsek) hledá vhodného kandidáta či kandidátku na místo asistenta/asistentky soudce, nástup co nejdříve.br /a name=’more’/a/divdiv style=text-align: justify;Hlavní náplň práce: samostatná příprava jednodušších rozhodnutí a konceptů rozsudků v oblasti civilního práva (s výjimkou pracovního, exekučního a opatrovnického práva), právní rešerše, atd.nbsp;/divdiv style=text-align: justify;br //divdiv style=text-align: justify;Zájemci mohou zaslat CV na email: a href=mailto:DRatajova@osoud.pha2.justice.czDRatajova@osoud.pha2.justice.cz/a./div